Amerika (Avengers FF) ✅

Bucky

Ottawa, Kanada, skladiště o pár týdnů později...

Vzala do ruky pilku a pomalu pilovala sošce faraona hlavu. Ve skladu Hydry ji vyměnila za kopii. Hydra neměla tušení co v sobě ta soška skrývá. Ještě teď opatrně zkoumají tu kopii. Ona tu sošku nenápadně oskenovala už v muzeum. A zjistila, že v sobě ukrývá kus kovu. Howard Stark ho tam musel z nějakého důvody schovat.

Hlavička sošky zacinkala na stole, když upadla. Otočila sošku a do ruky ji spadl maličký váleček kovu. Chytla ho do dvou prstů a pozorně si ho prohlížela. Nebyl to jen tak obyčejný kov. Tohle bylo něco jiného.

„Vibranium. To je Vibranium. No Wintere, už nemusím hledat, tohle mi pomůže, při tvém probuzení." Otočila se na židli a pohlédla do prázdného, tmavého pohledu Buckyho.

„Lehni si na lůžko." Ihned ji poslech. Bylo ji to proti srsti, ale nedalo se nic dělat. Připojila ho na přístroje a připoutala ho. Použila váleček vibrania jako pojistku, mezi dráty, bylo jisté, že se to neroztaví, při vyšším vysokém napětí. Připevnila mu diody ke spánkům a do úst mu vložila kus dřevěného válečku.

„Zakousni se." Skousl a stále se na ni díval. Stiskla mu rameno.

„Tak Wintere, teď se tě pokusíme vrátit zpátky." Přešla k počítači a nastavila program. Celý počítačový systém byl připojený ke změti drátu a auto baterii. Připojila flashku a nahrála obsah. Nenahrála do programu úplně všechno. Některé brutální věci vynechala, včetně vraždy jejich prarodičů. Jsou věci, co by si neměl pamatovat, obzvlášť ty co nedělal z vlastní vůle.

„Tak jdeme na to." Spustila program. Počítač začal vrčet a z drátů vyskočilo pár jisker, ale vše jinak pracovalo jak mělo.

Bucky se napjal jak mu proud proudil tělem. Chytl se madel podél lůžka. Začal křičet. Nejraději by to ukončila, ale když pohlédla na monitor, procento bylo teprve na třiceti pěti procentech. Zkontrolovala jeho životní funkce, které byly prozatím v pořádku. Musela přidat šťávu a doufala, že to Bucky přežije. Napojila další autobaterii a spustila ji. Řev proťal skladiště. Znovu se podívala na monitor.

„Ještě patnáct procent, vydrž."

Naskočilo sté procento a vše se automaticky vypnulo. Přiskočila k Buckymu. Zrychleně dýchal, ale životní funkce byly naštěstí v pořádku. Odpoutala ho. Z obličeje mu odhrnula vlasy a k jejímu překvapení se na ní díval tmavý pohled plný života. Trošičku odstoupila.

„Ahoj. Pamatuješ si mě?" Stále na ni zíral. Prudce se posadil.

„Bucky, jsi v bezpečí. Přísahám nic se ti už nestane. Nedovolím to." Zamrkal na ni a v jeho očích se objevilo poznání.

„Mellanie."

„Jo, přesně tak. Víš kdo jsi ty?"

„James Barnes, ale přátelé mi říkají Bucky."

„Co si pamatuješ naposled?"

„Já...já.. já.. nevím." Chytl se za hlavu. Přešla k němu a stiskla mu rameno.

„To bude v pořádku." Ztuhla mu ramena.

„Co- co to mám s rukou?"

Podala mu hrnek teplého čaje. S kývnutím ho přijal a semkl kolem něho prsty. Jeho pohled se zaměřil na jeho robotickou ruku.
„Nemůžu tomu stále uvěřit."
„Podívej Bucky, vím, že to pro tebe musí být těžké-"
„Opravdu?" Skočil ji do řeči.
„Znám někoho, kdo si.... dá se říct, prošel tím samým, akorát jemu nevymazali vzpomínky. Určitě si na něho vzpomeneš. Byl to tvůj nejlepší přítel." Viděla na něm jak usilovně přemýšlí a pak uviděla v jeho obličeji poznání.
„Steve?"
„Jo. Steve."
„Kde je? Chci...chci s ním mluvit." Smutně si povzdechla.
„Bucky, teď to nepůjde."
„Proč ne?"
„No...doufám, že jsi připravený pojmout další informace, protože tohle bude dlouhá noc."


Po několika hodinách, co mu pověděla o Shieldu, Hydře, o pádu Kapitána Ameriky, mu položila důležitou otázku.
„Chci Hydru zničit, ale nepůjde to bez tvé pomoci. Jsi ochotný do toho se mnou jít?"
„Hydra mi zničila život. Opravdu se mě na to ptáš?"
„Nemůžu tě do ničeho nutit. Jsi svobodný, Bucky."
„Díky tobě."
„Nemohla jsem se na to koukat, tohle sis nezasloužil."
„Přesto ti to dlužím. Když...když si mi vrátila vzpomínky....nevrátila si mi je všechny, že ne?"
„Upřímně?"
„Ano."
„Ne."
„Provedl jsem...provedl-"
„Na tom už nezáleží, Bucky, nedělal jsi to z vlastí vůle. Nemůžeš za něco co ti způsobila Hydra a ty si poslouchal jako pejsek jejich rozkazy."
„Jaký je tedy tvůj plán? Jak je chceš zničit?"
„To záleží na tom....jestli budeš dobrý herec."

Vzala do ruky skalpel.
„Připraven?"
„Upřímně?"
„Jistě."
„Ne."
„Bude to malý říznutí, jenom ti tam vložím ten čip a je to."
„Pak už mi nebudou moc vzít moje vzpomínky?"
„Ne. Je to mini rušička. Pokud se budou chtít napojit na tvoji nervovou soustavu, nepůjde jim to, ale elektrické šoky cítit budeš. Jsem si jistá, že to přežiješ."
„To je ta věc, kvůli které si nadávala způsobem, co se pro mladou dámu vůbec nehodí?" Uchechtla se.
„Teď si mi připomněl Stevena."
„Ty a Steven....vy dva-"
„Jak si na to přišel?" Skočila mu do řeči.
„Vždy, když zazní jeho jméno tak se ti oči úplně rozzáří."
„Já vlastně nevím jak na tom my dva jsme. Těsně před tím, než jsem dostala tenhle úkol, jsme se bavili a potom jsem na něho při útěku ze základny střílela. Myslím, že jsem mu ublížila. Nehledě na to, jsem pryč víc jak rok. Určitě si našel, nějakou která po něm nestřílí."
„Ne."
„Co ne?"
„Nenašel. On není takový."
„Jak to můžeš vědět? Je to už nějaký ten pátek, co jste se viděli naposledy."
„To máš možná pravdu, ale v tomhle se určitě nezměnil. Já ho znal ještě před tím experimentem. Možná se změnil fyzicky, ale tady," poklepal si na srdce „ je to stále ten Steve, kterého jsem znal."
„Uvidíme až tohle skončí."
„Máš představu kdy to bude?"
„Cítím v kostech, že to bude brzy a teď se běž převléknout." Z pod židle vytáhla batoh a hodila mu ho.
„Kam jdeme?"
„Na striptýz."