Zvláštní hlášení č. 56897
Od: Hlavní arciarcheolog (8. stupeň zasvěcení)
Pro: Desátý Pán Dvojhvězdy
Věc: Překlad fosilie č. 002365
Clařin pravěký deníček
Den první
Ve skutečnosti jsme tu už několikátý den, takže tenhle nadpis je trochu zavádějící, ale jeskyni jsme našli až dneska. Po všem tom létání časem sem a tam to ovšem byl trochu klidnější týden. Jediné, co kazí atmosféru, jsou dinosauři. Zdá se mi, že jsou každým dnem dotěrnější a dotěrnější. Včera úplně zkazili naše odpolední posezení s čajem. Pan Martin se sice již během příprav snažil poukázat na skutečnost, že možná není úplně vhodná doba na to, abychom si ven před budkou rozložili stoleček a skládací židličky (netušila jsem, že pan Mýval vlastní tak rozkošný zahradní nábytek, budu se ho muset později zeptat, kde jej sehnal), ale kdo mohl tušit, že pravěcí tvorové budou natolik neurvalí, aby pokazili naši malou selanku. Nález jeskyně byl tedy velmi kvitován jak mnou, tak panem Mývalem. Pan Martin se opět ponořil do jedné ze svých vulgárních nálad a musel mu být opět vstrčen roubík do úst, takže o jeho případné radosti nemám žádný doklad. Pan Mýval vidí v nálezu jeskyně velký potenciál, ale zatím se s námi nepodělil o svůj plán.
Den čtvrtý
Dnešní lov se vyvedl. Podařilo se mi odchytit několik pozoruhodných exemplářů. Jsou krásně barevní, ale musím bohužel konstatovat, že jejich tělesná konstituce není tak pěkná jako u nás doma. Souprava na lov motýlů pana Mývala je tak sice výborně využita, ale zdejší hmyz, kterému odpadávají zkrvavené kusy masa z kusadel, se prostě nedá srovnat s rozkošnou kresbou na křídlech babočky nebo lišaje smrtihlava. Pan Mýval již druhý den vede rozhovory s panem Martinem o svém plánu, ale jeho tvrdošijnost je přímo úměrná velikosti jeho bříška.
Den dvanáctý
Celá skupina je velice rozladěná. Pan Martin sice začal tesat do stěny, ale trvá mu to moc dlouho. Pan Mýval se už chce vrátit zpátky, ale tvrdí, že tu toho "tlusťocha" (to říkal pan Mýval, ne já!) nemůžeme nechat o samotě. Zdá se, že bičování práci neurychluje. Pan Mýval chtěl zkusit svůj holobič, ale to jsem mu už raději rozmluvila. Došly všechny skořicové sušenky. Zbyly už jen pendreky. Ale kdo by o to stál.
Den čtyřicátý druhý
Pan Martin opět vstoupil do stávky. Tvrdí, že ho zase bolí ruce. Pan Mýval je ale neústupný. Dokud nebude práce na knize dokončena, nemůžeme prý odletět zpátky. Já bych letěla hned, ale když jsem to sdělila panu Mývalovi, zle na mě zaprskal a zježily se mu vousky.
Den sedmdesátý
Dnes jsem načapala pana Martina! Místo toho, aby tvrdě pracoval na té své zpropadené knize, se úplně klidně projížděl na jednom z dinosaurů, které jsme s panem Mývalem osedlávali celé odpoledne. Začínám chápat, proč tu zatrachtilou knížku nedokázal sepsat v termínu. Úplně mi tím zkazil náladu, takže jsem večer ani neměla chuť uspořádat večerní soirée s pendreky.
Den sto třicátý osmý
Podle pana Mývala je pan Martin již za třemi čtvrtinami knihy. Osobně si myslím, že za to může pohrození snězením za živa, které pan Mýval učinil minulý týden. Pan Mýval se konečně zase začíná usmívat pod vousky. Každý den kontroluje postup pana Martina podle svého vydání z budoucnosti. Pan Martin sice tvrdí, že kdyby do něj mohl nahlédnout, šla by mu práce líp, ale pan Mýval říká, že by se tím narušilo časové kontinuum. Nejsem si jistá, v čem přesně je problém. Od chvíle, kdy jsem vpadli do domečku pana Martina nic jiného snad ani neděláme. Ale nechtěla jsem pana Mývala rozladit, když začal být zase veselý, takže jsem raději nic neřekla. Dnes jsme snědli i poslední pendrek. Musíme se připravit na nejhorší.
Den sto padesátý první
Sláva! Konečně se zadařilo! Během prohledávání budky jsem spolu s panem Mývalem našla pytlík buráků, takže ještě není všechno ztraceno!
Den sto padesátý osmý
Zdá se, že už konečně budeme moci odletět! Kniha je celá napsána na stěnách jeskyně a pan Mýval tvrdí, že se nachází přímo pod místem, na kterém stojí (bude stát?) domeček pana Martina. Na oslavu jsem naservírovala buráky a několik cucavých bonbonů z mé tajné skrýše. Všichni jsme šťastní. Pan Mýval teď jen řeší poslední problém. Jak to zařídit s panem Martinem, aby jeskyni s textem knihy objevil až potom, co od něj v budoucnosti odletíme, ale aby zároveň netušil nic o tom, co se s ním dělo tady v pravěku? Je to celé hrozně složité.
Den sto padesátý devátý
Konečně zase v přítomnosti (budoucnosti?)! Pan Mýval se strefil přímo do bodu v čase, kdy jsme s panem Martinem tenkrát odletěli do minulosti a mea culpa se dostali až do pravěku. Kdo by byl řekl, že palivo z dinosauřích kostí tu starou budku nahodí? Každopádně se nám podařilo navodit přesně takové prostředí, aby pan Martin mohl najít napsanou knihu v jeskyni pod svým domem a následně ji tak mohl přepsat a mít ji dopsanou do doby, kdy se pro ni zastavíme v budoucnosti, což jsme samozřejmě již udělali v naší minulosti. Pan Mýval pana Martina velice odborně praštil golfovou holí přesně do toho místa na lebce, které je spojené s místem v mozku, v němž byla schovaná jeho vzpomínka na pravěk, a tímto ji vymazal. Alespoň mi to pak těmito slovy vysvětlil. Vypadá to, že je zase všechno v pořádku.
Konec záznamu
---
Prsty, které držely papír se zprávou, se chvěly. Po tolika staletích pátrání se mu konečně podařilo najít jasnou stopu. Roky a roky prolétával časem a prostorem, ale ani jednou nenašel ani sebemenší náznak jeho přítomnosti. Teď se ale všechno změní. Teď, když má tento důkaz. A navíc má i svého vlastního pomocníka. Krátce hvízdl.
"Volal jste mě, Mistře?"
Ve dveřích se téměř ihned objevila mladá žena. Na sobě měla krátkou sukni a tmavou halenku, na které se stále ještě skvěla jmenovka, na níž stálo jediné slovo: KLÁRA.
Pan Mýval a slečna Clara se vrátí v dalším příběhu s názvem
KOPÍROVÁNÍ ZAKÁZÁNO
JIŽ BRZY (ASPOŇ DOUFÁM!) NA VAŠICH MONITORECH
