Procházet temnými uličkami obklopenými vysokými budovami téměř zakrývajícími zapadající slunce s rukama svázanýma za zády se slečně Kláře vůbec a ani trochu nelíbilo. Dalo by se říci, že vlastní cestování budkou nebylo samo o sobě tak hrozné. Občas to trochu házelo, nějaká ta věc se sem tam vysypala na zem a sem tam do ní někdo šlápl, přičemž sem tam trochu naťapal po vytřené podlaze, ale to se dalo přežít. Z nějakého neznámého důvodu bylo vždycky opravdou přítěží až vystoupení z budky. Kdyby se něco hned nebo alespoň pár vteřin po něm něco nesemlelo, tak by to snad ani nebylo pravé cestování budkou. Když vás tedy chce nějaký mudrc, rozumbrada nebo všeználek utěšit, po tom, co jste všechno podělali, tím, že důležitá je cesta a ne její cíl, nemusí mít vždy nutně pravdu.
Vzhledem k tomu, že slečna Klára se touto radou neřídila, neměla sebemenší problém s tím, aby byla na své věznitele na nejvyšší možnou míru rozčilená. To, že jí svázali ruce, by ještě přežila. Dokonce i palná zbraň, která ji občas popoháněla ve chvílích odporu, když se ledová hlaveň dotkla jejích beder, se dala nějakým způsobem snést. Co ji ovšem totálně vytočilo a vykolejilo, byla mluva těch darebných gangsterů. Slečna Klára se pyšnila několika diplomy z olympiády v německém jazyce (několik známých jí přezdívalo die Übermädchen), ale z vyjadřování těchle lumpů se jí dělalo mdlo. Už jen ten jejich pozdrav, když vystoupila z budky. Prý "Šolem alejchem, fejgele," co to mělo, ksakru, znamenat? Slečna Klára byla v tomto směru trochu jazykovou puristkou. Ze všech planet mnohovesmíru skončit na jedné jediné, kde bylo běžné mluvit jidiš, pro ni tedy bylo utrpením.
Skupina se pomalu dostávala skrze polomrtvé město poničené neustálou válkou gangů. Slečna Klára občas klopýtla o nějakou pohozenou plechovku, rozstřílený motor od auta či o mrtvolu, což se pokaždé setkalo s bujarým smíchem mužů v černých kloboucích. Světlou stránkou bylo, že se nemusela obávat jiných méně veselých chlapíků, kteří by ji v podobné situaci mohli rovnou střelit do nohy. Další výhodou, krom relativní bezpečnosti, bylo, že se dostane do svého cíle v celkem dobrém čase a především, a to bylo nejdůležitější, jako první. Mistr určitě věděl, co dělá, když ji sem poslal. Mistr vždy věděl vše nejlépe.
