//čtvrtá kapitola//
Jess doběhla z lékárny s tabletkou v ruce.
Já si ji dala a zítra si test udělám znovu, budu doufat, že to není pravda, co jsem dnes zjistila.
Zbytek dne jsem jen proseděla a moc jsem s Jess nemluvila co mi je líto, ale nedalo se to, tak jako jsem ji byla včera opora já, tak ona mi je dnes.Večer jsem se nachystala do školy a šla spát, jenže nedalo se zaspat.
Jess už spala a mě vrtalo hlavou, jestli napsat Robovi nebo ne, pak jsem si řekla, že počkám do zítřejšího rána, strašně se bojím.
Pondělí ráno
Jdu do koupelny si udělat ten test, mám obavy jako včera, jestli ne ještě větší.Čekám na výsledek testu...
Je to tu, přesně to čeho jsem se bála, je POZITIVNÍ.Je mi na omdlení, nevím co budu dělat, je mi strašně zle.Jess se na mě podívá a obejme mě, rozpláču se, proč jsem s ním jen spala, bylo by to všechno jednodušší kdyby mi to řekl nebo kdyby jsme spolu chodili, líp bych to vysvětlila doma.Nevím co si počat, jsem na dně.
Dnes do školy nepůjdu, zůstanu doma, ale zavolám do školy, že mi je špatně.Říkám Jess ať jde do školy, ale ona říká, že mě nenechá samotnou v téhle situaci.Přemýšlíme s Jess jak to řeknu mamce, ani jedna nevíme, protože je to fakt komplikovaná situace.Mamka mi píše, že zůstanou do středy.Na jednu stranu super mám na to ještě dva dny přemýšlet jak to říct, ale na druhou plus další dva dni trápení navíc.
Do školy jsem zavolala a Jess zůstala u mně nešla do školy.
Kdyby se dal vrátit čas, tak vím co bych neudělala, jenže je už bohužel pozdě.
Rob se doteď neozval a já čím dál tím víc cítím, že ho nenávidím.Jess říká, že mu to mám napsat jenže když už tak mu to řeknu z očí do očí abych viděla jeho reakci.
Unavená zaspím jsou asi tři hodiny odpoledne, když se probudím a začnu přemýšlet jak to říct mamce, ona mě vyhodí z domu si pomyslím.Jess mi pomáhá jak to říct, po chvíli ji napadne, že má kamarádku gynekoložku a mohla bych k ni na interupci a nepotřebovala u sebe zákonného zástupce.Rozbrečím se a strašně ji děkuji.
Jde ji volat, když dohovoří, řekne mi, že dnes v sedm večer na klinice.Jsem ráda ale zároveň se bojím.
Blíží se sedmá hodina a já mam strašný strach, uklidňuje mě.
Je to tady jsme v čekárně, ordinační hodiny skončily.Jess me drží za ruku a říká mi, že po chvíli je konec a dál se stresovat nemusím.
Doktorka si mě zavolá do ordinace a ja jdu, Jess zůstává v čekárně.
Monika (doktorka) mě uklidní a dá mi anestézii.Pomalu "usínám".
Probudím se na pokoji a je deset hodin večer, Jess je v křesle vedle postele a obejme mě.Cítím bolest v podbřišku, ale je to uplně běžné.Jess mi řekne, že odejít můžu až za dvě hodiny, že tu bude se mnou a nemusím se už ničeho bát, mám být v klidu.Cítím se vyčerpaná a pomalu zase usínám.
Probudím se přesně ve dvanáct v noci u postele stojí Monika a mluví s Jess, dá ji papír o tom, že jsem v pořádku a můžu odejít.Monika odejde a Jess mi podá oblečení, já se obleču a jdeme.Jsem slabá ma nohy tak zavoláme TAXI.Přijede rychle, nastupujeme do auta a točí se mi hlava.
Jsme doma, jdu si lehnout.Jess ráno zavolá do školy v jméně mojí mamky, že jsem nemocná.
Ráno je mi líp a jsem ráda, že to mám už za sebou.Začne mě mrzet, že jsem to udělala, mohla jsem si to nechát, ale fakt, že to bylo s člověkem kterého teď nenávidím mě tak nějak uklidní.Jess se o mě stará a já nevím jak bych ji mohla poděkovat.
Je tu zase večer a zítra se vrací máma, bojím se, že to pozná, budu dělat jakože jsem nemocná.
