//šestá kapitola//
Probudila jsem se v nemocnici a u postele sedí máma s tátou.
Nevím co se stalo,šílené mě bolí hlava, naposledy vím, že jsem šla doma na toaletu.
Zlato, co se to s tebou děje?Našli jsme tě doma s tátou v koupelně, omdlelas a udeřila sis hlavu o roh vany, krvácelas.
Ano mami, měla bych vám něco říct.Jak jsem spala s Robem...
Táta mě přeruší, počkat co, jaký Rob?
Mamka: Tome teď není čas na vysvětlování kdo to je!
Mami, ja se s ním zase vyspala jak jste odjeli, cítím se strašně, promiňte za to jakou máte dceru, otěhotněla jsem, nedal si pozor, neměli jsme ochranu, rychle jsem šla na interupci, nechtěla jsem vám to říkat, promiňte.
Pláču...
Máma se rozpláče a obejme mě a řekne:
Když jsem tě viděla na zemi bezmocnou, pochopila jsem, že se s tebou něco děje.Přijeli jsme sem na poslední chvíli.
Táta taky pláče, jsem jedináček a kdyby o mě přišli, tak by měli jen sebe.
Mamka: Doktoři nám řekli, že už si v pořádku, pochop, že máš jen 16 a tohle si nemůžeš dovolit.Zajdeme k Robovi domů, měl by vědět co udělal a jaké to má následky.
Nemůžu nic jiné než souhlasit.
Mamka odejdou a přijde Jess, vše ji povím, že rodiče vědí pravdu a, že to vzali celkem v pohodě, ale to jen proto, že jsem v nemocnici.
Jess říká, že se hrozně lekla jak ji mamka volala, že jsem v tady a rozplakala se když mi to vyprávěla, lehne si ke mně na postel a zaspíme.Probudí nás až sestřička, že návštevní hodiny skončili, ale že udělá vyjímku a Jess může zůstat přes noc, ale musíme být v klidu.
Je tu ráno a Jess si šla do automatu pro pití, přijde mamka a řekne, že byla u Roba doma, ale nikdo neotvíral, tak řekla, že až mi bude líp tak to vyřešíme.
Doktor oznámil, že jsem ztratila celkem hodně krve tak si mě tu ještě nechají.Strávím tu asi ještě tři dny, nevadí aspoň nemusím do školy a někde potkat Roba.
Jess a máma odejdou abych si odpočala, přijdou navečer.
Dívám se na nějaký film a pomalu usínám, když vtom někdo zaklepe na dveře a vejde.
JE TO ROB!
Co ty tady děláš?
Přišel jsem se Ti omluvit, za to všechno, potkal jsem tvého tátu a promluvil si se mnou jako chlap s chlapem.Strašně mě to mrzí, udělám všechno co budeš chtít.
Tak vypadni!
Dobře, chápu tě, měj se.
Položí vedle mě čokoládu a odejde.
Já ji hodím na zem a rozpláču se.Ještě, že jsem na pokoji sama, jinak by si každý myslel, že jsem totální blázen.
Od únavy zaspím a probudím se až ve dvě v noci a na stolku leží ovoce od mamky a Jess.
Jdu se podívat na facebook.Vidím, že dal Rob status, který je mířený na mě.
Čtu si to milionkrát a taky tady mám snad milion zpráv od něj, jen si je zobrazuji, po chvíli mu napíšu ať odpoledne přijde, že si zkusíme promluvit jako dospělí a ne se chovat jako děcka.
V momentě odepíše, že souhlasí a, že ho to hrozně mrzí.Už neodepíšu, budu chladná.
Ještě chvilku projíždím sociální sítě a píšu si s Jess, řeknu ji, že dnes přijde Rob.Zeptá s jestli s ním chci být sama, ja odepíšu, že ano.Pochopí to a napíše, že se ji mám pak ozvat.
Vypnu mobil a jdu spát.
Ráno se vzbudím a je tady vizita, jsem na tom už mnohem lépe než když mě příjmali.Za dva dny jdu domů, těším se do mojí postele a na jídlo od maminky.Teď moc nejím po tom zákroku, zhubla jsem dvě kila což mi nějak nevadí.
Ke snídani máme chleba se šunkou (klasicky) ale nejím to nemám vůbec hlad, mám stahlý žaludek, nevím co mám očekávat s Robem.
Jdu se trošku upravit, ať nevypadám jak největší troska.
Umyji a vyfénuji si vlasy.Miluji pocit čerstvě umytých vlasů.Dám si trošku řasenky, upraví mi to hezky oči.
Na sebe hodím šedé tepláky a bílé tílko a čekám až přijde Rob.
Mám na pokoji novou pacientku, vypadá tak na 14 a má něco se žaludkem.Rychle se s ní dám do řeči a vypadá hrozně milá.Řekne mi, že před nedávnem ji zemřel nejlepší kamarád, špatně to nese, tak ji uklidním a nabídnu ji čokoládu.
Po obědě mi Rob napíše, že za dvacet minut je tady.
Někdo klepe a já si myslím, že to bude Rob, ale neni to on je to návštěva za Sárou, jdou si sednout dolu do bufetu.Já tedy čekám na Roba a bojím se, nějak mi to začíná být líto.
Rob je tady.
Ahoj Danny.
Ahoj.
Tak co jak se cítíš? Zeptá se se smutným pohledem.
Jo je to lepší, ale není to ono, však asi víš. Řeknu
Promiň, moc se za to všechno omlouvám, zachoval jsem se jak kokot.
Ale Robe, neřeš to už.
Dobře, tak promineš mi to prosím?
Když ho vidím, připomene mi to všechno to krásné co jsme spolu prožili a já cítím, že do toho zase padám.Rozbrečím se.Rob mě obejme a já pláču ještě víc.Nejde to zastavit.
Rob mě začne líbat a já mu to opětuju.Ještě ho pevně obejmu...
