Ve tři hodiny ráno mě probudil telefonát.
Robova.Máma.
Hned jsem si pomyslela, že se něco muselo stát, jinak by mi ve tři ráno nevolala.
Proprosím? Zakoktala jsem.
Danny, Roba odvezla záchranka do nemocnice...
Než stihla domluvit, přerušila jsem ji se slovy "Jedu tam!"
Danny, zlatíčko v tomhle stavu bys ho radši neviděla.Rakovina se mu nějak vrátila, nechápu co je špatně.
S brekem dále mluvila a já se mezitím oblíkala.
Za deset minut jsem u Vás.Startuju.Zatím
S plačem jsem startovala auto, ani jsem mamku nevzbudila a neřekla ji, že jedu do nemocnice.Nebyl na to čas.Auto nastartovalo a slzy mi stékaly po tvářích.Kurva co je špatně?! Tuto otázku jsem si kladla celou dobu.Na Floridě jsme zapomněli na všechny starosti, všechno se zdálo být super.Ano zdálo!
Před nemocnici jsem dorazila za deset minut a rychle běžela dovnitř.
Na recepci jsem se zeptala, na kterém pokoji leží Rob.
Sestřička byla dost nepříjemná a říkala, že na pokoj za ním nemůžu.Dost razantně jsem ji vysvětlila, že jsem jeho přítelkyně a že mě tam Rob potřebuje.Ona teda nakonec kývla na souhlas a řekla "pokoj 354, čtvrté podlaží"...
Já teda poděkovala a rychle si běžela přivolat výtah.Neměla jsem čas ztrácet čas čekáním na výtah, byl hrozně pomalý.Vzala jsem to po schodech.Brala jsem ty schody po dvou.Najednou jsem měla tolik energie, že bych vyběhla i na Empire State Building.
Čtvrté podlaží, konečně jsem tu!
Rozhlédnu se a na konci chodby vidím Robove rodiče.Běžím k nim s ubrečeným obličejem, přiběhnu k nim a obejmu je, než stihnou něco říct...
