OFFSIDE

❤2❤

Později odpoledne mě probudí klepání na dveře. Rychle vyzkočím z postele, až se mi zatočí hlava, a přistoupím ke dveřím, které rychle otevřu, ještě předtím než stačí někdo znovu zaťukat.

,,No hurá, za patnáct minut je večeře," vyhrkne ze sebe tmavovlasý kluk opřený o futra dveří. Nevypadá moc nadšeně, že musel čekat, až mu otevřu.

,,Joo dobře... díky," vykoktám ze sebe a nemohu odvrátit pohled z těch jeho dokonalých světle hnědých očí.

,, Potřebuješ něco?" Zeptá se mě po chvilce. Bylo to asi pár vteřin, ale mě to přišlo jako věčnost. Naštěstí jsem se rychle vzpamatovala.

,,Jo, teda ne... díky," rychle za sebou zavřu dveře. Co to bylo? Bože. Plácnu se rukou do čela a vrátím se malou chodbičkou do pokoje a vzbudím Samuela.

,,Vztavej, za deset minut je večeře," mírně zatřesu svým bratrem, aby se probral.

,,Achjo," řekne ospale, ale nevypadá to, že by se chystal vztávat.
Přistoupím ke svému stále zavřenému kufru a otevřu ho. Převléknu se z černých ozdobných legín do světlých ryflových kraťasů a černého tílka.

,,Same já odcházím!" zavolám na svého bratra, ale ještě se k odchodu nechystám. Zavítám do koupelny a rozčešu si své hnědé mírně kudrnaté vlasy. Potom si řasy mírně přetřu řasenkou, která se mi stihla smýt během spánku.

Zjišťuji, že je můj bratr také připraven k odchodu. A tak vyjdeme z pokoje a zamíříme na večeři.
Chvilku bloudíme hotelem, ale potom narazíme na nějaké cizince, kteří nás dovedou až k jídelně.

Ze široké nabídky švédských stolů, si vyberu zeleninový salát s kuřecím plátkem a ještě něco sladkého.

S bratrem si sedneme k nejbližšímu stolu. Poblíž poznám pár Čechů, kteří s námi letěli letadlem.

,,Můžu si sednout?" Zeptá se mně sympatický blonďák a ukáže na židly vedle mě.

,,Jo, určitě," přikývnu a usměji se na něho. Má světle hnědé vlasy a modré oči. Muže mu být tak 18, víc ne. Přijde mi strašně rostomilý, až se nad tim musím usmát.

,,Já jsem Tayler," podá mi ruku. Já ji bez váhání příjmu.
,,Viktorie," představím se mu. Potom to samé zopakuje s mým bratrem, který sedí naproti nám.
Během pár minut si k nám začnou přisedat další hokejisté. Někteří se mi také představí. 

,,Zítra je snídaně od 7 do 10. V 9 je odjezd na stadion, tam bude trénink, oběd a odpoledne mají malí kluci zápas. Po tréninku si můžete dělat co chcete, ale odpoledne chci, aby jste je přišli podpořit," zaslechnu co říká jeden z trenérů na druhé straně stolu.

Všichni přikývnou, včetně mě, a věnují se zase svému jídlu.
,,Viktorko, hned přijdu," oznámí mi můj bratr a doběhne ke stolu k nějakým klukům.

,,Viktorko," řeknou jednohlasně Tayler a Dylan kteří sedí naproti sobě a začnou se tomu smát. Já se tomu jen ušklíbnu a naberu si vidličkou zeleninový salát. Vzhlédnu pohledem před sebe a tam zahlédnu toho tmavovlasého kluka, jak se blíží k nám.

,,Co jsem prošvihl?" Zeptá se kluků, kteří se stále smějí a sedne si naproti mě, kde před chvílí seděl Sam.

,,Ale nic, tohle je Viktorka," představí mě Tayler s lišáckým úsměvem.
,,Federico," podá mi ruku a já ji příjmu.

Kluci se začnou bavit o nějakých věcech a tak vztanu od stolu a rozloučím se s nimi.
Potom najdu mého bratra, a vydám se do našeho pokoje.

______________________________________

Další kapitola!!! *.* ☆ a komentář moc potěší.