OFFSIDE

❤11❤

Další den probíhá zase stejně jako ty předchozí. Akorát dnes nejsou tréninky ale jen zápasy. A tak to podle mě bude trvat do konce turnaje. To známena že oba naše týmy dnes hrají dopoledne i odpoledne.

V autobuse sedím zase sama. Ani Federico ani Samuel ani Angee si ke mě nepřisedli. Je teprve ráno a ja jsem strašně unavená. To bude z toho, že se mi nechce trávit celý den na hokejovém stadionu.

Jako první hraje tým mého bratra.
,,Viki jdeš s náma?" Zeptá se mě Tay, když se spolu s klukama přesouvají k hale.
,,Jasně, jdete do ty kavárny?" Zeptám se a hned se mi dostane odpověď s podobě přikývnutí. Já se rozhlédnu okolo sebe ve snaze najít Angee. Během chvilky ji najdu ve skupině rodičů.

,,Ahoj, Angee půdeš se mnou a s klukama do kavárny?" Usměju se na ní a ukážu za sebe na halu. Ona mi úsměv hned oplatí a radostně přikývne.
,,Jo, super," odpoví mi a vydá se se mnou k hale. Určitě je ráda, že nemusí trávit celý den se svou mamkou a rodiči ostatních kluků. Dobře to znám, i když je pravda že se mi moje mamka na cestach vždy hodí.

Zjistila jsem, že na nás kluci nepočkali, a tak tam musíme trefit sami.
,,Kudy se jde k ledu?" Zeptám se své kamarádky, když vztoupíme dovnitř
,,Emm... myslím že tady do prava a potom do leva," řekne mi nejistě.
,,Dobře, já se tady totiž vůbec nevyznám," svěřím se jí.
,,To jsme na tom stejně," uchechtne se přikývne.
Po krátkém bloudění se konečně dostáváme k ledové ploše. Právě tu hrají nějací malí kluci.

Už odtamtud vidím kluky, kteří sedí za prosklenou stěnou kavárny.
Když se blížíme ke schodům, kterýma se dostaneme do kavárny, jeden z nich mi zamává. Tak mu pozdrav oplatím.

,,Ahoj, mužem k vám?" Zeptám se Feda, Taye a Caleba, kteří sedí u jednoho stolu. Dostává se nám kladná odpověď a jelikož je tam jen jedna volná židle, Angee si dojde pro svoji k jinému stolu.

,,Tohle je Angee... Federico, Tyler a Celeb," představím je navzájem když se Angee vrátí. Oni se na na sebe usměju. V tu chvíli k nám přijde servírka, je to zase ta nepříjemná paní, a přinese klukům jejich objednávku. S moji kamarádkou si také objednáme.

,,Jsi nějaká přešlá," řekne mi Federico, který sedí vedle mě. Necítím se úplně nejlépe a tak proti jeho námitce neprotestuji a mírně přikývnu. Přitom si na opřu hlavu o jeho rameno.
,,Vy spolu chodíte?" Zeptá se Angee a div se nerozplyne. Já se hned zvednu a vykulím na ni oči.
,,Ne," řekněme oba dva nastejno s pobavením v hlase. Přitom se mu zase podívám do jeho tmavých kukadel. Naštěstí mě přerušil hlas Angee, jinak bych na něho koukala asi až do večera.
,,Aha," řekne ironicky. Moc její otázku nechápu. Vždyť se známe teprve pár dní, ale to ona asi neví.

Mezi tím se už rozbruslují kluci a my je stále pozorujeme z malé kavárny.
Strávili jsme tam ještě asi třičtvrtě hodiny, než jsme dopili kafe a přemluvili se zvednout se ze židle. Asi by bylo dobré, abychom je trochu povzbudili, protože prohrávají 1:0.

,,Půjdeš se mnou na záchod?" Zeptám se mé nové kamarádky, když vycházíme z kavárny.
,,Jasně," přikývne a věnuje mi úsměv. Ten ji vděčně oplatím.

,,Jak tě napadlo, že s Fedem chodím?" Zeptám se jí na otázku, nad její odpovědí celou dobu přemýšlím.
,,Však po sobě pořád koukáte, já myslím, že jste jasný," mrkne na mě a já se zastavím. Nechápavě se na ní podívám a zakroutím hlavou. Myslím že jsem se i trochu začervenala.

,,Cože? Vždyť se známe ani ne týden, a co když má holku," vyvrátím ji její myšlenku. Při tom ucítím velmi nepříjemných pocit.
,,To si nemyslím, jinak by na tebw tak nakoukal " ušklíbne se Angee a zase se rozejde. Chvilku stojím na místě ale po chvilce se za ní rozeběhnu a dohoním ji.
,,Vždyť on na mě nekouká," musím mít poslední slovo.

Kluci nakonec prohráli 2:1 po nájezdech, což je škoda, protože to byl velmi vyrovnaný zápas.
Teď budou hrát starší, a potom se půjde na oběd. Na to se vážně moc těšim.

,,Ahoj," pozdravím Samuela, který si právě sedl vedle mě s klukama na tribunu.
,,Čau," oplatí mi pozdrav a upře pohled do telefonu. Stejně tak i jeho kamarádi, kteří hrají tu stejnou hru jako on. Povzdechnu si a věnuji pozornost právě začatému zápasu.

,,Však to říkám, jste jasný," rýpne do mě Angee, která sedí vedle mě a její mamky.
,,Cože?" Povytáhnu obočí a podívam se na ní. Ona mi hlavou pokyne k ledu.
,,Předpokládám, že Federico má jedenáctku," řekne mi, ale já ji nevnímám. Asi jsem se nad něčím zamyslela, i když nevím nad čim.
,,Co?" Zeptám se jí když do mě drhne.
,,Ptala jsem se jaký má číslo Federico," zopakuje mi svou otázku.

,,Jedenáct," ukážu na kluka v červen modro bílých barvách a mírně se usměju. Ona na mě kouká ale nic neříká. Když se na ní nechápavě podívám, zakroutí pobaveně hlavou a odvrátí ode mě pohled.

______________________________________

Děkuji moc za votes! :* ♡♡
Budu ráda, když mi napíšete váš názor a to, co bych měla zlepšit. :)