OFFSIDE

❤4❤

Dala jsem si těstoviny se sýrovou omáčkou, kluci si objednali nějaké maso.

,,Kolik ti je, Viki?" Zeptá se mě nějaký kluk, který sedí naproti mě o jedno místo vedle. ,,Jinak já jsem Caleb," představí se mi a podá mi ruku. Já ji příjmu.

,,Hezký jméno, je mi 16," odpovím na jeho otázku a čekám, že mi řekne, že vypadám na víc.

,,Dík, vypadáš na víc," řekne mi a usměje se na mým komplimentem, musím se tomu zasmát.
,,Já vím, to říkají vsichni," dám mu za pravdu a beru si od servírky můj talíř s těstovinami.

U stolu se mnou seděli Tayler, Dylan, Caleb, Federico a Mike. Zjistila jsem, že jsou to vážně super kluci se smyslem pro humor. I Federico není tak špatný, jak jsem si myslela. Jen po mě celou dobu kouká. No co, jen ať kouká na hezkou holku.

Když jsme dojedli, zaplatili jsme a sešli jsme se mladšími kluky, kteří byli v té stejné restauraci jako my.

Za pár hodin hrají první zápas proti američanům.

,,Co sis dal?" zeptám se Samuela.
,,Dal jsem si kuřecí maso. A našel jsem si novýho nejlepšího kamaráda," hlásí mi můj mladší bratr. Při jeho slovech se mu rozzářili oči.

,,Tyjo, to je super. Jak se jmenuje?"
,,Alex, už musím jít," mávne na mě a rozběhne se k malé skupince dětí. Mám z něj radost, nikdy nemá problém s tím, zapadnout do kolektivu a vždy si ho každý oblíbí.
Já jsem přesný opak. Jsem hodně stydlivá, hlavně před lidmi, které neznám alespoň pár let. I když jsem si tu našla kamaráda Taylera, což jsem si teprve teď uvědomila.

,,Nad čim přemýšlíš?" Vytrhne mě z přemýšlení něčí hlas. Je to Federico.

,,Ehm, nad ničím, jen jsem se zamyslela," odpovím mu a hned mi dojde, že to nedává smysl. On se tomu zasměje.
,,Aha," říká stále s mírným smíchem v hlase. ,,Ty tu jsi jen s bráchou?" Dodá a ukáže směrem, kam odběhl Sam.

,,Joo, rodiče si nemůžou vzít dovolenou na tak dlouho a tak sem se nabídla, že pojedu já," začnu mu vysvětlovat a on pozorně poslouchá.
Nebo jenom dělá, že ho to zajímá, ale to je jedno.

,,Aha, máte spolu hezký vztah,"
,,Jo to jo... ty máš nějaké sourozence?" Zeptám se ho zase teď já.

,,Joo, mám 4 letou sestru. Jmenuje se Jazmyn," odpoví na moji otázku v jeho očich je vidět, že ji má vážně hodně rád.
,,Jé, to je hezký. Taky spolu máte hezký vztah co?" Mam ráda malé děti. A vždycky jsem si přála malou sestřičku, tak se nad tim musím usmát.

,,Jo to jo, zatím se s ní nedá moc hádat, ale to přijde," ujistí mě Federico. Už se blížíme ke stadionu, vážně je to z náměstí jen kousíček.

,, Od kolika se hraje ten zápas?" Myslím, že by to mohl vědět. Já jsem v tomhle vážně neinformovaná.

,,Myslím, že ode 4, to je za hoďku a půl," podívá se na svůj telefon, aby zjistil, kolik je hodin.

,,Super, dík," každý toho ví víc než já.

,,Jdeme si sednou do ty kavárny v hale, jdete snáma?" Přiběhne k nám Tayler a spíš nám oznámí abychom šli, než aby se nás zeptal. My jsme přikývli na souhlas a vydali se za skupinkou kluků.

Zase se ocitám v tom bludišti. Myslím, že ani za dva týdny se tu nevyznám tak, abych trefila na led, natož do kabin nebo nejaké kavárny. Když otočím hlavou doleva zjišťuji, že mě Federico celou dobu pozoruje.

,,Co je?" Vyhrknu ze sebe a nechápavě zakroutím hlavou.
,,Nic, máš vážně chabý orientační smysl," ušklíbne se a já si hned vzpomenu, jak jsem do něho vrazila. Myslím, že on si na to také vzpomněl.
Změřím si ho pohledem a přimouřím oči.
,,Jo, dík za informaci," řeknu ironicky a on se zasměje.

Vcházíme do malé kavárny a sedáme si ke čtyřem stolům, zabereme tak skoro celou místnost.

Naproti mě sedí Fed, vedle Tayler a naproti němu Caleb.

Zjistila jsem, že Federico s Taylerem jsou něco jako nejlepší kamarádi. Znají se od základky a mají spolu spoustu zajímavých historek a trapasů. Jsem moc ráda, že jsem je poznala.

,, Co si dáte?" Zeptá se nás servírka. Nevypadá zrovna, že by ji toto povolání bavilo. Ale hned jak se jí střetl pohled s Fedem, celá se rozzářila. Nešlo si toho nevšimnout, i on se tomu usmál a kluci vedla nás taky.

,,Jedno cappuccino, děkuji," objednám si a ona se zase začne tvářit otráveně.

Když odejde, nadzvednu na kluka naproti mě obočí. On se na mě podívá s pohledem, který říká: no co, jsem neodolatelný. Mírně zakroutím hlavou a dál tomu nevěnuji pozornost.

______________________________________
Další kapitola je tu :3
Děkuji vám za ☆! Moc si toho vážím. ♡

Btw. Teď jsem zjistila že se mi nepublikovala 2. část, ale snad už to je ok.❤