Leave It Like A Secret [BVB ff]

3. vstup

Milý deníčku,

Promiň, že jsem včera už nic nenapsala. Mrzí mě to, ale domácí práce zabraly víc času, než jsem myslela.

Dnes jsme ve škole psali pár testů a já jsem většinu nějak uměla, tak snad z ničeho nerupnu.

Včera se mi nepodařilo odpovědět Chrisovi na jeho mail, tak snad to dneska stihnu.

Po otevření nového mailu mi nějak došly nápady na to.2 co bych mu asi tak měla napsat.

Ahoj Chrisi,

Jsem ráda, že si můžu povídat s někým normálním. Nebo spíš psát, ale to je jedno.

Dneska jsem psala pár testů, tak snad z ničeho nerupnu. To by asi nebylo moc příjemné.

A neboj, já si neubližuju. Nemám to za potřebí. Jiných problémů mám dost a tohle k tomu si jako bonus nevemu.

Zašla jsem do jednoho malého obchůdku s hudebninami, kde jsem dostala brigádu. Možná se tu staví někdo známý a já se nějak prosadím.

Je to jenom sen, ale snít můžu o čem chci. Jinak ve škole je to hrůza. Dneska mi podkopli nohy a skoro se jim povedlo mě nacpat do té malé skříňky.

Díky bohu za moje velké pozadí a dlouhé nohy, které stále ještě umí dobře kopat do stran. Pár kluků jsem dobře znehybnila, snad se ještě válejí bolestí po zemi. Zmetci.

Jinak je tu všechno stejně nudné jako před týdnem. Žádná kapela sem na koncert nemíří a já se tu někdy koušu nudou do zadku. Ale tak co řešit, že?

Budu muset jít, ale těším se na tvůj další dopis.

S pozdravem

Kleo/Cassandra

PS: říkej mi jak chceš. Možná přežiju i svoje jméno.

Mail jsem poslala a nadechla jsem se. Něco takového sepsat by nemělo trvat dlouho, ale když nemáš tušení, co asi napsat, je to dost těžký.

Zvedla jsem se od počítače a vypadla do hudebnin, kde mě čekala první směna.

Přišla jsem, převlékla se do pracovní uniformy a šla za pult. Dlouho nikdo nešel a tak jsem začala obcházet všechny možné kytary.

Nečekala jsem, že zrovna v ten okamžik přijde do obchůdku jeden kluk.

"Máte tady kovový struny do akustiky?" zeptal se a já málem vyletěla z kůže.

Kývla jsem hlavou a z poličky jsem sundala pár různých balíčku kovových strun. Kluk si jedny vybral, já je namarkovala a on zaplatil.

Chvilku se rozhlížel po obchodě a nakonec trochu váhavě odešel. Celý zbytek odpoledne se nedělo nic zvláštního a tak jsem přežila první den v práci.

Když jsem se dostala domů, čekalo na mě jako obvykle nádobí od mé drahé sestřičky. Z jejího pokoje bylo slyšet chichotání.

Protočila jsem oči nad skutečností, že si ta kráva může domů vodit svoji bandu Kurníku. Kdyby alespoň ty holky trochu přemýšlely...

No, nádobí jsem rychle umyla, ale neuklidila. To může udělat klidně madam, ručičky jí neupadnou.

Zbytek dne jsem si sama psala všechny možné úkoly do školy a večer jsem vyčerpaně padla do postele. A teď teprve dopisuju události že dneska. Ale už dobře zívám.

Dobrou noc milý deníčku... tak zase zítra.