Leave It Like A Secret [BVB ff]

14. vstup

Prostě jsem jenom seděla a prohlížela si obrázky a napadl mě boží text. Já nevím, ale snad se bude líbit i ostatním. Moment, já nepozdravila. Sakra. Tak teda...

Ahojky deníčku,

Opět píšu nějaké blbosti a snažím se vymyslet, jak se rychle omluvit a vy bruslit z tohohle nepříjemného trapné ho okamžiku. No, snad to není tak hrozné.

Hektické dny jsou úspěšně zažehnány. S radostí oznamuji, že jsem prospala celý víkend a poté se do obchodu vrátila dlouho postrádaná pracovní síla. Ve škole se to taky nějak uklidnilo. Jenom mě teď nervuje, jak mám napsat ten text. Mám pár nápadů, ale jak je dát dohromady?

Včera jsem si trochu kreslila a dostala jsem se na vlnu pár nápadů, které by mohli být alespoň trochu... No, prostě by stáli za to. Ale s mojí hlavou je nedám dohromady taky, aby to znělo dobře.

Takže jsem zase ve slepém bodě. Píšu všechny různé verze a ani jedna není to pravé ořechové. Jak to mám doprčic dát dohromady? Ksakru.

Asi budu muset napsat Chrisovi, aby mě spojil s Jakem. Ten dokáže vždycky směřovat moje myšlenky na jednu jedinou věc. A to je přesně to, co potřebuju. A když už jsme u Chrise a bvb,... píšu si s CCm a mám všechny možné novinky ze světa 'celebrit'. Teda pokud bychom jim chtěli říkat celebrity. Ale ta hromada fanoušků kolem světa to asi jenom potvrzuje.

S Tomem teď často po večerech sedíme na gauči, díváme se na televizi a nahlas přemýšlíme. Nebo spíš se bavíme o kapele a jak by to asi mohlo pokračovat. Nebudeme tady lhát a říkat, že se na všem shodneme. Někdy se dost hádáme, ale většinou to stejně konci tak, že oba usneme a za hodinu se probereme v pozici... No... ehm...

Buď takhle:

Nebo takhle...

Zkrátka a jednoduše trapné pozice. Hlavně když vezmu v úvahu to, že se mi začíná líbit a bydlíme pod jednou střechou. Ach jo. Fakt bych měla zajít k psychologovi. Začínám si myslet, že jsem se zbláznila. Ne do něj, ale jako že jsem prostě větší blázen než jsem byla předtím.

Včera jsem měla čirou náhodou službu a Ema měla volné odpoledne, tak mi v obchodě pomohla. A ještě k tomu jsem se jí svěřila pomalu se vším co šlo. Řezání, šikana, nervozita a zmatenost. Asi ti byly moje pocity, které jsem jí byla schopná nějak popsat a říct, proč a jak a tak.

Jo a prý si mám začít vést deníček, který bych ji byla ochotná půjčit, aby si ho přečetla. Na to jsem jenom řekla, že mě nehne. Je fajn se někomu svěřit, ale všechno vědět nemusí. Vím, že přátelství je velmi vratká záležitost a bojím se, že v horším případě by to všechno mohla použít proti mě. A to je další z mých nejistot.

Asi to ukončím tady. Jdu si znova prohlédnout tu hromadu obrázků a snad mě napadne nějaký ten text. Zatím se tu mějte hezky. Klea

Mohla bych se už začít podepisovat svým pravým jménem, co? Ale když mě se fakt nechce... A navíc jsem si už opravdu zvykla na jméno Klea. Takže to uděláme jednoduše. Změním si jméno. Jenom vymyslet nějaké to příjmení, které by sedlo k tomu jménu i ke mně. 

Ach jo, tak já bych vážně měla jít. Ale většina věcí mě vždycky napadá, až když musím někam do prčic. Takže to vidím tak, že půjdu pryč a až budu mít nějaký čas, tak zase něco napíšu. Teď už vážně jdu pryč. Dámy a pánové, Klea odchází.