Leave It Like A Secret [BVB ff]

16. vstup

Milý a drahý deníčku,

Moje myšlenky právě teď jsou docela dost rozházený. Nebo alespoň já v nich nevidím žádný velký smysl. Málem jsem napsala "smisl" a jenom jak to vidím, mám chuť to celé přeškrtat a vytrhnout stránku. Ale to bych ti nemohla udělat. A taky chci vědět, až si jednou budu sama číst, co za hrůzu jsem napsala, proč jsem to napsala.

Tak celé od začátku. Je to týden od posledního vstupu, když jsem psala, že mě Tomáš hlídá a nosí mi jídlo. Tento stav se moc nezměnil. Stále jsem pod přísným dohledem, musím jíst přesně na čas, jinak dostanu sprda. Hurá! Alespoň mám stálý přísun jídla.

Po dlouhé době se mi povedlo se konečně dostat k počítači (no, abych řekla pravdu, tak počítač kontroluju každé 3 hodiny) a po nějakém tom čase jsme si konečně popovídali s Chrisem.

Do našeho hovoru skočil jejich manažer, že se mají kluci jít připravit na vystoupení a nemají to zdržovat. Chrisovi se moc nechtělo, ale povídání zavřel tím, že musí jít a připravit se. Přeci jenom je trochu puntičkář na své bubny a chce být připravený na jakoukoliv situaci. Nevím, možná teď trochu přeháním, ale tak nějak mi to připadá.

Odpoledne, když se doma objevil Tom, doslova mě odvlekl do haly, kde byl připravený nějaký koncert. Se zvednutým obočím jsem sledovala drahého kytaristu, který mi posledních pár dní cpe jídlo horem dolem a chce, abych vypadala jako kulička.

Otočila jsem se k pódiu a čekala jsem co, nebo spíš kdo, se objeví. Abraka dabraka, najednou na pódiu stojí Chris a mluví k obecenstvu, které ječí nadšením, že se Black veil brides po měsíci vrátili zahrát další koncert. V ten okamžik jsem si myslela, že sebou seknu a začnu se smát na celé kolo jako absolutní a totální magor.

Chris měl ale evidentně jiný nápad, když oznámil, že v publiku se nachází pár talentovaných umělců, kteří se s nimi vydají na turné v nejbližší době. Otočila jsem se k Tomovi, který jenom pokrčil rameny a zatímco mu cukaly koutky mi řekl, že za dva dny vyrážíme na turné.

Myslím, že asi nebudu vůbec říkat, že absolutně nemám páru, jak reagovat. No, v prvním okamžiku to byla směsice pocitů praštím tě do nosu a vy jste ti nejlepší lidi na světě. Pak jsem nějak ztratila vědomí. Prostě jsem sebou švíkla hned na začátku koncertu a Tom málem kvůli tomu dostal infarkt. A ačkoliv to Chris popírá, myslím, že na tom byl velmi podobně.

Takže nějak takhle jsem se dostala do svého pokoje, ve kterém jsem se probrala a úspěšně jsem jako první vzala do ruky svůj deník a propisku. A dostala jsem se vlastně až sem.

Takže teď jsem si to konečně trochu přebrala a je mi pár věcí absolutně nad slunce jasných.

Tak třeba za prvé si musím teď co nejrychleji sbalit. Za druhé si musím vyzvednout zítra nový obal na kytaru a za třetí už sem nebudu moct psát.

Teď se určitě divíš, proč říkám, že už nebudu psát další vstupy. Ačkoliv bych velmi ráda pokračovala, prostě to nejde. Proč? Protože mám poslední dvě stránky, které mohu popsat. Tak to vezmeme pěkně od podlahy.

Než si sbalím, ráda bych řekla komukoliv, kdo tohle čte, že můj život není jenom "sugar and spice and everything nice" jak jsem se snažila. Moje rodina je na takové úrovni, že jsem v posledních pár týdnech sáhla párkrát po žiletce. A i když mám Toma vedle mě,  Je toho prostě někdy trochu moc.

Založím si nový deník. Budu se snažit ventilovat svoje myšlenky a pocity dál, snad mi to vydrží přes celé turné. A to by bylo pro dnešek všechno. Vlastně pro celý tento deníček. S radostí vám ho nechávám a teď už ho můžete v klidu předat dál. Třeba nějakému fanouškovi naší kapely.

Snad se někdy potkáme. Sbohem! Klea