Leave It Like A Secret [BVB ff]

13. vstup

Alohá

Tak jsem zase tady. Povedlo se mi najít si chvíli času a něco napsat. I když mi to poslední dobou trvá čím dál tím déle. No snad to bude lepší.

Pracuji v obchodě víc než předtím, protože nám onemocněla jedna spolupracovnice. Ema a já máme na krku její směny a je to opravdu trochu o pusu. Hlavně nemáme moc času trénovat naše písně a tvořit něco nového? Já jsem ráda, když se mi povede dojít si na záchod. Nebo kde se mi podaří najít si čas najít něco k jídlu a sníst to.

Takže můj život je teď trochu hektičtější než předtím. Toma otravuju bič než normálně, ale snažím se to omezit. Jsem ráda za místo, kde složit hlavu. A škola? No zatím to nějak jde ale už mi taky lidi začínají vadit.

Nejdřív jsem si myslela, že je po tom jednom koncertě přestane bavit mi otravovat a ničit život. To ale oni ne. Nejdřív mi nechali moji drazí kamarádi, aneb Kurník slepic se sestrou. Potom se ale okamžitě objevila velká skupina lidí, kterým se líbilo naše vystoupení. Takže teď běžné při každém kroku mám po boku minimálně dva lidi. Nebo bych spíš měla říct fanoušky? Nevím, ale když to sem tak píšu, zní to hůř než jsem to všechno myslela.

Prostě a jednoduše nemám chvíli na vydechnutí a dost mi to chybí. Je sice fajn, mít vedle sebe pár fanoušků a dělat blbosti s novými lidmi, horší je, když jsem člověk absolutně bez energie.

Takže teď jednoduše doufám, že se do obchodu vrátí ta jedna dobrá duše a vůně si zpátky své směny. A že mi pár lidí ve škole taky na chvilku dovolí si odpočinout. Dobrý spánek jsem měla naposledy asi před... už je to týden a půl co takhle běhám z místa na místo. Pane jo, já mám ale štěstí na takové události.

Harry a Justin zařídili další koncert v nějaké hospodě a společně s MinSad dáváme dohromady novou píseň. Zatím jde všechno pěkně jako na drátkách, jediné co vázne je text. A jestli si, deníku, dokážeš dát dvě a dvě dohromady, tak ti dojde, že ve výsledku mám text na krku já. Asi proto je na tom text tak bídně.

Z nedostatku energie ale tady pláčem páté přes deváté a motám hrušky s jablkama. A taky se mi zavírají oči. A pořád zívám. A píšu jako bych něco pila. Nebo se mi jenom spíš hodně třese ruka. Je to na pěst. Ale musím to přežít. Tak my drž pěsti. Protože mi zbývá do konce školního roku jenom pár týdnů. Vlastně půlrok, ale to je jedno.

Jdu spát. Jinak tady usnu a ráno budu mít tužku obtisklou na tváři a na břiše budu mít přilepený deník. Tak ať předejdeme katastrofě. Dobrou. Klea =)*