Leave It Like A Secret [BVB ff]

7. vstup

Ahoj deníčku,

Konečně jsem zase doma. Ráno jsem šla za bandou z Mindless Sadness a řekla jim o Chrisově posledním dopise.

Tom byl radostí bez sebe, velký fanoušek jejich hudby a zjistila jsem, že má taky sbírku jejich merche. No a nedokáže chvilku mlčet, když jde právě o tuhle kapelu.

S hromadou nových informací o Black veil brides jsem zase odešla zpět domů. Nemám zapotřebí poslouchat hromadu zbytečných informací. A je pravda, že jediné co neví jsou čísla kluků. Nad tímhle jsem protočila oči už několikrát. A když to sem teď takhle píšu, tak je protáčím zase.

A teď jsem si uvědomila, že sem už píšu po sedmé! To je vážně super. Já totiž nejsem člověk, který by si hlídal, aby mu náhodou něco nechybělo. Proto to zmiňuju takhle rovnou, jinak by sis to, deníčku, ani neuvědomil.

Doma jsem se poprvé za hodně dlouhou dobu dostala nepozorovaně do kuchyně, kde jsem měla možnost uvařit co jsem právě chtěla. A to je jedna z nejlepších věcí, která se nestávají často.

Nechápej to špatně, nebaví mě vařit, když mi někdo řekne uvařit tohle nebo tamto. Na to jsem pomalu alergická. Ale když si sama můžu své ingredience vybrat, rozmyslet se co udělám a jak si to ochutím, je to o něčem absolutně jiném. Potom mi nevadí ani ten úklid kuchyně, který vždy následuje.

U čeho jsem to skončila? Aha,už vím. Řekněme, že můj dnešní výtvor byl velmi chutný. Bez problémů jsem si uvařila a uklidila po sobě kuchyni.

Odpoledne se nehorázně táhne. Teď sedím s půjčenou kytarou na klíně a nenapadá mě žádná nová melodie, tak píšu do deníčku. Při tom všem ještě ujídám kousky zbytků od mého vaření.

Doufám, že mě při psaní do deníku napadne nějaká nová melodie nebo alespoň nějaký ten rytmus. Nebudeme si lhát a říkat si, že rytmus není důležitý. Vždyť na co by nám potom byli bubeníci?

Teď mě něco napadlo, tak mi dejte chvilku...

Dopsáno! Poslední část písně je dopsaná. Já jsem tak nehorázně ráda, že je to už hotový. Moje píseň. Moje nová píseň.

Moment. Já k ní ještě nemám text! Do prčic. No tak to bude ještě na hodně dlouhou dobu. Já a text se zrovna nemáme rádi. Ale co už.

Asi bych měla odpovědět Chrisovi na jeho dopis. Nejspíš právě teď někde vystupuje, ale určitě na něj čeká.

Milý Chrisi,

jsem ráda, žes mi napsal, ačkoli si nemusel. Budu ráda, když přijedete. O místo na přepsání se klidně postarám.

Můj milovaný kamarád Tom je vaším velkým fanouškem a nejspíš tě nepřekvapí, ze od něj máš pozdravovat Ashe a darovat mu jeho číslo. To si klidně vymysli, protože známe Ashleyho.

Zároveň ti chci říct, ze jsem oficiálním členem Mindless Sadness. Už umím jejich dvě písně (víc jich zatím asi ani není).

A sama jsem dnes dala dohromady jednu celkem krásnou melodii na kytaru. Až prijedeš, tak doufám, že mi pomůžeš s textem. Tebe určitě něco napadne, já jsem na tom hodně bídně.

Bez ohledu na to, jak dobře umíš zpívat, vybrala jsem nám jedno pěkné karaoke. Doufám, že tě tam nějak dostanu, ikdyž třeba násilím.

A kino můžeme dát třeba den potom. Silně ale pochybuju, že tam je nějaký film, který bychom mohli shlédnout.

Jen tak mimohodem jsem velký fanoušek komedií a marvelu. Tak jestli něco vyberete, ten z těchto dvou žánrů.

A těším se na vás. Mám vám připravit něco speciálního? Třeba koupit zásobu cherry coly? *vyplazuje jazyk*

Ale opravdu. Jestli něco vážně chcete, tak si to buď přivezte, a nebo mi to napiš dopředu. Díky.

Tak se zatím mějte pěkně, přežijte zbytek turné a nenechte se roztrhat věrnými fanynkami.

Se srdečním pozdravem Kleo.
(Pusu posílám tobě a kytaristům)

Dopsala jsem poslední slovo a znova si přečetla svůj výtvor. Nějak to jde. Není to nejlepší, ale ujde to.

Spokojená se svým výtvorem jsem zmáčkla odeslat a chvíli jsem ještě pozorovala obrazovku, kde byl nápis "ODESÍLÁM".

Teď zase sedím nad bločkem a přemýšlím, jestli má smysl dávat teď dohromady nějaký ten text.

Ale buďme upřímní. Píšu sem, což znamená, že jinam nenapíšu ani čárku. Právě jsem se podívala na hodiny a zjistila jsem, ze jsem skládáním a psaním dopisu zabila celé odpoledne. Takže se jdu umýt a dobrou noc.