Leave It Like A Secret [BVB ff]

4. vstup

Díky bohu, že jsem přežila...

Milý deníčku,

Díky bohu, že jsem se dneska dostala domů. Ve škole jsem si zase prošla peklem, které byli horší než obvykle.

Parta kluků chodících s dívkami z Kurníku dostala za úkol mě zbít. Boží. Doslova mě zkopali do kuličky.

Na jednu hodinu jsem nepřišla a nikdo to neřešil. Sama jsem se nějak dostala k školní lékárničce, vzala si nějaké léky proti bolesti a na další hodinu jsem už dorazila.

Moje sestra s Kurníkem kolem se na mě dívali jako na přízrak. Nedivím se jim, vždyť mám fialový oko!

Sestra přišla ke mně a ptala se, jestli jsem v pohodě. No to si že mě děláte prdel?! Ona je na mě pošle a pak se ptá, jestli jsem v pohodě?!

Odsekla jsem, že se nic neděje a zbytek dne ve škole se už jenom tak nějak nudně táhnul.

Po škole jsem hned zamířila do obchůdku, kde pracuji. Jenom co jsem se připravila, přišel tam znovu ten kluk že včerejška.

Prohlížel si všechny možné kytary a věci kolem. Nakonec jsme se rozpovídali a mluvili jsme o kytarách.

Tak jsem zjistila, že hraje na elektrickou kytaru a jmenuje se Petr. Je mu 21 a je hrozně v pohodě.

Domluvili jsme se, že zítra bychom se sešli a hráli chvilku spolu. Petr totiž hraje v kapele Mindless Sadness.

Po příchodu domů jsem otevřela mail a koukala se, jestli mi už CC neodpověděl. A k mému údivu jsem opravdu měla jeden mail od něj.

Ahoj Kleo,

Jsem rád, že jsem tvůj kamarád (jsem tvůj kamarád, viď?) a že nemáš problém si se mnou psát.

Na turné je to vždycky zábava, ale kolikrát přes den nevím co dělat a napsat ti je alespoň nějaká zábava.

A jak dopadly ty tvoje školní testy? Nemáš z toho eFko, že ne? To bychom tě museli zapsat na nějaké to doučování.

Taky ti chci pogratulovat k tvé krásné nové brigádě. Takový obchod s hudebninami je dobrý na seznamování s lidmi. Hlavně tedy lidmi z branže.

A taky doporučuju vyslechnout všechny, kteří přijdou. Kolikrát se dozvíš takovou hromadu zajímavých věcí, které ti jednou mohou hodně usnadnit život. Ale to jsou jenom moje vlastní názory, ale stejně ti radím, drž se téhle brigády pevně.

Za necelý měsíc naše turné končí, tak bych se mohl i se svou kapelou stavit abychom jsme si popovídali. Co ty na to?

Budu muset jít, kluci mě začínají otravovat, že se s nimi nebavím. Tak se zatím měj pěkně, drž se a brzo napiš.

Tvůj snad kamarád Christian

Nad některými věcmi jsem jenom protočila oči. Bylo ale pozdě večer a já jsem už byla líná smolit nějakou tu odpověď.

Zalehla jsem do postele a začala psát do deníku. A tak jsem vlastně tady a píšu do deníku... ale proč píšu takové blbosti, tak to nemám šajna.

Ale už se mi taky dobře sami oči zavírají. Je na čase to pro dnešek ukončit. Tak zase zítra, deníku.