Leave It Like A Secret [BVB ff]

6. vstup

Milý deníčku,

Dnes byla konečně sobota a já jsem si mohla trochu odpočinout. Není nad to chvilku relaxovat a nestresovat se nad tím, kdy a kde se mám komu vyhnout z cesty.

Dopoledne jsem strávila v obchodě, kde jsem se bavila s novou spolupracovnicí Emou.

Ema je o dva roky starší a hraje na baskytaru. K mému údivu je to právě ona, kdo je spojovacím článkem pro Mindless Sadness.

Společně s Tomem, Emou a bubeníkem Vendou jsme dneska dodělali tu "mojí" písničku. Můžu se klidem říct, že se nám kompozice opravdu povedla.

Po dopoledním dodělávání písně jsme si zašli na oběd do menší restaurace. S touhle partou je fakt zábava.

Odpoledne bylo ale trochu horší. Nevěděla jsem co dělat a domů za Miou se mi zrovna dvakrát nechtělo.

Nakonec jsem se rozhodla, že zkusím svůj talent hraní na kytaru ukázat svému šéfovi v obchodě. Ten byl tak nadšen, že s ním pracuje někdo tak "nadaný", že se rozhodl mi dát malý prostor vzadu něco nahrát, abych to mohla kdykoliv pouštět zákazníkům.

Za začátku jsem nad tím jenom nevěřícně kroutila hlavou, ale nabídku jsem přijala. Co jsem totiž nevěděla bylo, že můj šéf má vlastní nahrávací studio.

A toho nahrávacího studia si ještě hodně užiju. Hlavně se svou novou kapelou Mindless Sadness. Já málem zapomněla napsat že mě vzali mezi sebe jako novou kytaristku a zpěv druhého hlasu.

Takže jsem zbytek odpoledne byla zavřená v zadní schované místnosti ve studiu. Nahrála jsem jeden svůj vlastní výtvor, který jsem dávala dohromady už delší dobu a znělo to dobře

Po odpoledni plném předělávání jenom mojí kytary jsem se rozhodla, že bych se mohla podívat na mail, jestli mi CC už neodpověděl. Požádala jsem šéfa, abych mohla použít počítač a jemu to absolutně nevadilo.

Otevřela jsem mail a Chris mě překvapil, když jsem zjistila, že mi odepsal už včera, jenom dvě hodiny po tom, co jsem svůj mail odeslala.

Milá Kleo,

jak si na to přišla?! Já myslel, že ti nemůže dojít, že jsem právě ten bubeník. Ale co s tím? Ještě furt jsem jenom normální člověk jako ty nebo tví kamarádi.

Jake a Jinxx byli docela nadšení, že konečně někdo po dlouhé době pozdravuje hlavně je a ne Žirafu s Holčičkou. (Andy a Ashley, pokud nemáš tak velkou představivost, nad čím ale dost pochybuju)

A jo, turné zatím nějak jde. No, právě končíme americkou část a za měsíc jedeme do Evropy. Tam bychom měli být taky asi 4 měsíce.

Těším se, že si budu moct chvilku odpočinout od vystupování. Je to sice super, ale někdy je toho prostě moc. A to říká jenom bubeník, co potom ten zpěvák? Mám-li být upřímný, nedivil bych se, kdyby si teď dala Žirafa uprostřed koncertu šlofíka.

A nemohl bych tě třeba přijet navštívit? Že bychom zašli do kina (tam už jsem nebyl ani nepamatuju) nebo třeba nějaké karaoke?

Rozmysli si to a potom teprve napiš své rozhodnutí. A málem jsem zapomněl, kluci by chtěli přijet se mnou. Je ale klidně hodíme do hotelu, pro mě uděláš místo u sebe doma, viď?

Málem jsem se zapomněl zeptat, jak se máš a co děláš? Je to ohraný, já vím, ale mě to zajímá. Navíc to prodlouží tenhle nehorázně krátký dopis.

Tak snad se brzy uvidíme, jinak držím ti pěsti ať přežiješ. A taky jsem chtěl ještě dodat, že neumím zrovna dobře zpívat. Tak se rozhodni. (Ber to kino!!!!)

Zatím se měj pěkně, pac a pusu zdraví Chris.

Dočetla jsem poslední řádek a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. On je to opravdu CC!

Teď jsem si připadala trochu trapně. Ale pořád je to jenom člověk, což mě velmi mile překvapilo. A stále si chce sebou povídat!

Potom mi přišel ještě jeden mail od Toma. Prý nám zařídil na příští sobotu vystoupení v jednom málem rockovém klubu a potřebujem napsat ještě pár písniček.

Na to jsem odpověděla, že s tím bych snad problém mít neměla. Nějaké mám ještě pořád schované a chtějí jenom dodělat a trochu upravit. A právě teď mě taky napadl jeden boží text. Ale ten napíšu někdy jindy.

Stále dokola si totiž musím číst Chrisův dopis. Je to absolutně neuvěřitelné a já budu muset moji učitelce poděkovat, protože tohle by mě v životě nenapadlo.