Obrázky, úvahy, krátké příběhy, shipy Sherlockianki

Sexy beránek

Sherlock hleděl na zprávu od svého soka. Sakra, udělal jsem chybu. Já, Sherlock Holmes, přece nemám dělat chyby. Já... mám myslet logicky a nezaslepit se city.
Sherlock se podíval a přes okno viděl spokojené dva manželské páry, jak se mazlí s miminkem a jednu lezbu, která, ale má ve Venezuele přítelkyni.
Rychlé znovu otevřel zprávy a poslal krátkou textovku
Já, jsem si to rozmyslel. SH
A doufal, že to jeho sok nějak pochopí. Ale to by ten šok neměl být Jimm, který chystal helikoptéru a neopil se vinem.
Byl radosti bez sebe, což je u něho nezvykle. Tančil, zpíval a radoval se na celý dům.
Najednou mu přišla textovka a když zjistil, že přišla od jeho Crushe❤, tak se ještě víc rozveselil.
Když si to přečetl, opět se v něm zbudil vztek. Ten nerozhodný Sherlock! Ale jednou už mu napsal a musí ukončit jejich příběh.
Já si te najdu všude, zlatíčko moje kudrnatý. Nezabráníš mi v tom. JM❤❤❤
Sherlock se naprosto vyděsil. Ten šílenec ho jde hledat. Musí utéct od Johna. Nesmí mi nějak ublížit.
Starým trikem se dostal do auta a vytáhl svoji malou tašku s věcmi.
Přemýšlel, že by Johnovi napsal vzkaz, nakonec jen na zamlžené sklo napsal.
Musím jít. SH.
Vzal tašku a rychle utíkal ulicemi. Tohle město bylo tak malé, že jedině řešení bylo odjet pryč. Rychle a nepozorovaně.
Najednou si vzpomněl, že autem projížděli přes autobusovou zastávku. Sveze se do Cardiffu, což je kousek. Do Londýna jet nemůže a momentálně ho nenapadlo nic lepšího, než jet do toho přímořského města.
Měl štěstí. Za deset minut přijel autobus, který byl skoro prázdný až na jeden pár a kluka v rohu, který byl evidentně hodně začtený do Doktora Strange.
Sherlock se usadil a zachumlal do své teplé modré šály. Díky bohu, že jí před několika lety koupil ve slevě.
Musel myslet na Johna, co dělá a jak se má. Chybí mu? Uvědomil si, že mu chybí?
John si myslel, že Sherlock se šel vyspat a veselé se bavil s rodinou. Otec ho přijal a matka zářila štěstím, jako před mnoha lety. Herry se usmívala a pod stolem si psala že Sue.
Když ohlásily po půl hodině Cardiff, Sherlock se probral a vyrazil do víru velkoměsta.
Odjakživa ho to táhlo do velkých měst. Miloval ten pocit, sednout si do kavárny a koukat se na lidi, o kterých nic neví. Hádat vlastnosti, barvu očí matky nebo jen to, proč si koupil latté, když cappuccino bylo ve slevě. Jednoduše si rád kladl otázky na, které nebylo jednoduché odpovědět.
Jen dva lidi byly schopni mu na ně dát odpověď. Jeho starší bratr, který mu vždy vysvětlil, že žije moc v oblacích a že má přistát. A John, který vždy vytasil nějaké své milé slovo, při kterém Sherlockovi plesalo jeho obrněné srdce.
V Cardiffu byly vánoční trhy. Ryby, uzeniny, vánoční stromky a všude vyselo jmelí. Sherlock byl na Vánoce alergicky. Nesnášel je. Vůní skořice, věšení baněk na stromem i pečení perníčků, které jeho bratr tam zbožňoval.
Nakonec našel malou kavárnu v rohu náměstí. Lehce zašedla a na první pohled neviditelná. Skvělá pozorovatelna, pomyslel si.
V celé kavárně byly čtyři stoly a jediný lité byl nějaký muž za novinami a servírka, která si strhávala lak s nehtů. Brrr.
Když uviděla Sherlocka, loudave m němu došla a zeptala se, co chce. Sherlock jen zamumlá kafe s třema kostkama cukru.
"Zvyšuje dávky, dráhy?" Ozval se hlas z rohu místnosti. Sherlock se rozhlédl, když najednou uviděl temné oči z póza novin. Krve by se v něm nedořezali. Jen tak tam seděl a hleděl.
Jimm se spokojen usmíval a složil noviny. Když si všiml servírky, která naliva kafe do hrníčku a přidává cukr, vzal si to od ní ze slovy, že to svému miláčkovi vezme. Žena si jeho tónů ani nevšimla a dál si loupala lak.
Sherlock to vše pozoroval že strachem a děsem. Jeho největší rival mu teď nesl kafe, jako poslušná ženuška a usmíval se jako andílek.
"Zlatíčko, tady máš kafčo." Usmál se Jimm a postavil před Sherlocka kafe. Ten čekal, že si k němu sedne, ale Jimm ho elegantně obešel a ruce položil Sherlockovi na ramena.
Sám sponzoroval, že jeho miláček ztuhl, ale nic si z toho nedělám. Asi je to z toho šoku, že jo vidí.
"Díky, že jsem tak rozhodl. Patříme k sobě, beránku. Neboj se. U mě ti bude dobře." Zahlaholil a políbil ho do mokrých kudrlinek.
Kdyby mohl Sherlock utect, utekl by. Ale za ním stál nejvíce obávaný zločinec a hlavně nedopil své kafe.
"Pojď beránku, čeká na nás odvoz." Zašeptal Jimm a na stůl hodil desetilibrovku a zavěsil se do Sherlocka.
Ten se ani nesnažil vzepřít, jen oddané dělal stojan.
Celou cestu k helikoptéře Jimm mluvil. O všem. O nich, o něm, o domě, o bohatství, o práci.... Jednoduše si s ním povídal, jako manžel, který říká nové informace své manželce.
"Už jsme tu, ty moje nadýchaná sexy kudrnko." Smál se Jimm a postavil Sherlocka k helikoptéře.
Sherlock se nervózně posadil na lavici a čekal, co se stane. Jimm dál pár pokynů a spokojeně usedl vedle Sherlocka. Až nepříjemně blízko.
Když vzlétli, opřel si o něho hlavu a spokojeně usl.
-----
Další šílená povídka, co na ni říkáte?
S láskou Anna❤