Obrázky, úvahy, krátké příběhy, shipy Sherlockianki

Posmrtný dopis

Molly po náročném dnu si konečně sedla do křesla a mohla se nerušeně vrhnout na čtení románu pro ženy. Tu knihu milovala. Sice zápletka byla chabá a ze světovou literaturou se vůbec nemohla srovnat, ale přesto jí musela číst pořád dokola a udivovat se na osudy postav.

Už se pomalu stmívalo a Mollyn kocour, Max už mňoukal hlady, protože se blížila jeho hodina, kdy dostával masovou konzervu. Molly neochotně zaklapla knížka a vydala se nevelké kuchyně, kde v levé přihrádce ležely konzervy.

Max spokojně sežral svojí večeři a ladně odešel do obýváku, kde se rozplácl na gauč. Molly se povzdechla.

Takhle to šlo každý den. Přišla z práce, četla zamilované knížky, dala kocourovy a nakonec si sama něco dala. Většinou si dala salát, aby zhubla nebo si dala tortillu.

Když se rozmýšlela jakou variantu si dnes dá, rozezvonil se zvonek. Molly nikoho nečekala. Matka bydlela až v Sussexu a Rose, její sestra dnes měla noční. Třeba to bude Sherlock s kyticí květin a vyzná jí lásku. Jak ví, Sherlock je na nějaké tajné misi na Ukrajině.

„Dobrý den. Mám tu zásilku pro Molly Hooper." Oznámil pošťák a v ruce držel obálku. Molly se podivila. Kdo by jí psal, když jí může poslat jednoduše mail?

„Já, ale nic nečekám. To musí být asi nějaká mýlka." Zašeptala. Pošťák zavrtěl hlavou a ukázal na jméno na obálce.

„Podívejte, Molly Hooper. To jste Vy, ne?" Zeptal se znovu pošťák. Molly neochotně přikývla.

„Jménem pošty se Vám omlouváme. Tento dopis měl dojít před dvěma lety, ale někde se zatoulal a při velkém úklidu se našel." Vysvětlil pošťák a podal Molly dopis.

„Přeji krásný den." Usmál se pošťák a odešel. Molly zůstala překvapeně stát na prahu s obálkou v ruce.

Když si jí pořádně prohlédla, musela konstatovat, že na té poště musela ležet nějakou tu dobu. Inkoust byl vybledlý, známka prošlá a roh obálky byl politý něčím, co nevonělo zrovna příjemně.

Nožem otevřela obálku a na zem jí vypadl dopis, pečlivě složený do harmoniky. Zvedla dopis a začala číst.

Drahá Molly,

Ehm... Moc nevím, co ti mám napsat. Když ti píšu maily, vždy to můžu vymazat a napsat to, co bych chtěl. Jak si, ale dopisy tuhle funkci nemají, takže snad se nebudeš zlobit za škrtance a omluvíš můj rukopis.

Připadne mi správné, abych ti napsal. Upřímně, jsem hajzl. Ten největší hajzl na světe. Ty ses snažila to ve mně potlačit, abych se choval nějak normálně. Bylo to od tebe moc hezké. Ty čaje do postele..... Nic se tomu nevyrovná.

Ale mě nezměníš. I když ses moc snažila a chtěla, abych byl správný a milující přítel, připadal jsem si stísněně. Jako kdybych potlačoval sám sebe a přestával být sám sebou.

Vím, že jsi na mě naštvaná. Nejen naštvaná. Víc, že nesnášíš, když mluvím sprostě, ale teď to musím použit. Jsi na mě nasraná. Vrcholně nasraná. Nesnášíš mě a chceš teď tenhle dopis zmuchlat a hodit do koše. Prosím, nedělej to.

Zmizel jsem. Bez rozloučení, bez slůvka vděku, bez gesta, kterým bych ti dokázal, jak moc tě miluji. Srdce bych ti dal a zlíbal bych tě na každém kousku tvého úžasného těla. Všude. I na ty krásná znamínka, které máš nad pupíkem, Molly.

Možná, když to čteš, cítíš se zrazená, podvedená, smutná.... Chápu tě. Ani nevíš, jak moc ti rozumím. Dala jsi mi vše a já si pak zmizím z tvého života a ty jsi ještě ani nemrkla okem.

Mrkla jsi a já už tu nejsem. Na nočním stolku zůstalo kolečko od kafe, v koupelně mýdlo a v kuchyni nedokouřené cigarety. Ty mě hledáš a nevíš, kde jsem.

Jedno mínus tvé práce je, že hned víš, kdo zemřel. A teď jsem to já. Máš mě na stole už mrtvého. Definitivně. Chtěl bych, aby jsi ty nemusela prohlížet mé tělo. Chci, aby sis mě pamatovalo živého.

Nebreč, beruško. Já ti za to nestojím. Byl jsem hajzl a ty jsi byla růže uprostřed stoky plné drog, alkoholu a násilí. Nechci, aby si měla stejný osud jako já a mí přátelé, kteří jsou už nejspíš po smrti.

Dělám si srandu, žádné přátelé nemám. Ty jsi byla moje věrná kamarádka, divoká milenka a krásná přítelkyně, která mě milovala nadevše.

Než jsem tě poznal byl jsem chladný mozek bez srdce. Jen člověk, který páchal tolik zla na tomhle malém světě. Ty jsi mi dala srdce. Když jsem byl s tebou, cítil jsem ten tlukot. Krásný tlukot tvého srdce. Víš o tom, že jsi krásná, když spíš?

A teď? Když to píšu, cítím se jako bez srdce. Jako ulita bez šneka. To bylo hodně špatné přirovnání. Cítím se tak sám a moje kamarádka je jen wisky, která je už vypitá.

Lásko, má jediná, chtěla jsem ti napsat, jak moc tě miluji. Jen slovo MILUJI jsem ti chtěl říct.

MILUJI TĚ MOLLY HOOPER.

Jimxxx

A bylo ticho. Hrobové ticho. Bylo slyšet jen dopadání slz na podlahu a vzlyky Molly, která se držela za nohy a brečela. Slzy jí máčely dopis a písmo pomalu mizelo.

Ten krásný rukopis mizel v propadlišti dějin a ona po pár minutách držela papír s pár skvrnami.

„Háááááááá," ozval se křik. Molly si utřela slzy, dopis schovala do šuplíku a nasadila svojí obvyklou masku šťastné ženy.

„Už jdu, miláčku. Maminka je tady.......,"

-------

Přeji krásný předběžný Valentýn. Tahle povídka mi už hodně dlouho ležela a pořád jsem se neměla k tomu jí dát online. Tak teď jí tu máte.

Budu ráda za každý komentář, vote a přečtení, dušinky. Děkuji za vše.:)

S láskou Anna