Obrázky, úvahy, krátké příběhy, shipy Sherlockianki

Na větvy z vesele, jako ta straka sedává

Johnovy se z očí začali hrnout slzy a začal kašlat.

Před sebou viděl hrob svého nejlepšího přítele, který se rozhodl dobrovolně opustit tento svět seskokem z budovy.

Kdyby jen věděl, kolik bolesti způsobil tímto činem. Kolik útrap přinesl.

Sherlock byl vždy nevypočitatelný, neomalený a někdo by řekl i hrubý.

To vše John přehlížel a pořád ho viděl jen v tom nejlepší světle.

Že drogoval a kouřil? Vem to čert. Každý má nějakou závislost. John třeba miluje tvrdý alkohol, který je jako balzám na jeho puklé srdce.

„Prosím, přestaň s tou hrou. Přestaň být mrtvý. Pro mě." Zašeptal a poplácal hrob s hlasitým smrkání odešel.

Že stínu vyšla postava. Dlouhý magický kabát, tajemné lícní kosti a temné hnědé kudrliny.

Jen se usmál a zmizel stejně rychle jako se objevil.

Celý hřbitov ztichl. Paní Hudsnova a John odjeli domů a Sherlock zmizel bůh ví kam.

Najednou se ozval psychopatický smích. Radostný, pobavený a hlasitý smích.

Na větvi seděl Jimm v obleku a vše si nahrával na mobil a u toho se tlemil jako nikdy.

„Prestaň být mrtvý. Ach, to je tak 'romantické'. Sherločínku, zlatíčko moje." Pitvořil se Jimm pobaveně.

Pak napsal rychlou SMSku, ať ho Sebb sundá ze stromu.

Sniper hned přiběhl a hodil lano Jimmova, který si ho připevnil na svoji výstroj pod sakem.

Sebb zatáhl a Jimm se s hlasitým smích spustil dolů.

„Ninjá želva! Jdeme, Sebby!" Zavelel Jimm a mávl dominantně rukou.

A během rychle chůze ještě stihl vyťukat SMSku.

„Královno, tvůj král se blíží. Sherlock je tak vtipný. Měla by jsi ho vidět, Moulinko šmudlinko. JM xxx"

---------
Já jsem to prostě musela napsat. Jen ta představa jak Jimm sedí na větvy a vše si nahrával, je dokonalá.

Co na to říkáte a chtěli by jste takové krátké příběhy?

S láskou Anna❤❤