Demon brothers

#2

S Erin jsme se asi půl hodinu vybalovali. Celou dobu jsem přitom myslela že si najdu nové kamarádky a půjdu s nimi na kouplaliště. Domyslela jsem si, že Erin stále myslela na to, co řekl strýček Dipper, tedy její otec.
"Erin?" zeptala jsem se.
"Jo?"
"Co budeš dnes dělat? Já jen že jestli by ses nechtěla jít projít do lesa?"
"Promiň ale jdu s mámou a tátou na jarmark. Vážně promiň"
Koukla jsem se na Erin. Bylo vidět, že ji to fakt mrzí.
"To nevadí" usmála jsem se. Byla jsem smutná že Erin nepůjde ale zároveň ráda, protože Erin bude se svou rodinou šťastná. Pak mi to došlo. Zeptám se mámy že jestli nepůjdeme někde my dvě. Určitě neřekne ne.
Rychle jsem si oblékla svůj svetr s barevnou padající hvězdou, který jsem měla po mámě a rozběhla jsem se ke dveřím. Svetry nosím už od mala, jsem po mámě.
"Kam jdeš?" zeptala jse mě Erin. "Za mámou" řekla jsem a běžela jsem po schodech dolů.
Mámu jsem našla v obýváku jak si čte časopis.
Popošla jsem k ní. "Mami?"
Máma zvedla hlavu. "Jo?"
"Neudělali bychom si den mámy a dcery?"
Mámě se rozzářily oči. "Jasně!"
Moc jsem se potěšila. "Tak kdy?" zeptala jsem se nedočkavě.
"Ještě budu muset jít něco zařídit, můžeme pak?"
"Jo!"
Máma hned po našem rozhovoru nasedla do auta a měla namířeno do městečka. Co budu zatím dělat? Už mě to napadlo. Půjdu se tedy projít do lesa! Chytře jsem vyběhla ven a měla jsem namířeno do lesa.
Les byl nádherný. Krásná vůně borovic mi mlátila do nosu. Oči mi padly do malého vchodu do jeskyně. Něco jsem s Erin měla společné, a to zvědavost. Ta moje zvědavost mi nedala a donutila mě jít do jeskyně, i když mozek říkal ne. Jeskyně byla nízká, takže asi 30 sekund jsem se plazila po 4. Moje oříškově hnědé vlasy mi padaly do obličeje, takže jsem si je odfukovala. Konečně se jeskyně rozšířila a já jsem se mohla postavit na nohy. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Byla tam tma, ale najednou jsem uviděla pochodeň. A pak, další, a další ... Vidala jsem se za světlem pochodní. Při malé zatáčce jsem zastavila, protože jsem slyšela něčí hlas. Potichu jsem se podívala kdo je za zatáčkou. Uviděla jsem podivného muže v modrém plášti, černými rukavicemi, modrýma vlasama, černým kloboukem a černými botami. A také černou páskou přes oko. Muž stál před nějakým podivným symbolem na kterém byl nějaký žlutý trojúhelník, pár lidí co očividně žádalo o milost a nějaké znaky. Ten muž se s tím symbolem vyprávěl. Pomyslela jsem si, že je to cvok, když mluví se symbolem. Vykročila jsem před něj. "Ahoj" řekla jsem. Čekala jsem že bude překvapen že tu jsem ale on jen s divným úsměvem na tváři řekl: "Aaa, Little star, ahoj"
"Kdo si?" zeptala jsem se. Pak mi to došlo. Vážně mě teď nazval Little star?
"Co?" zeptala jsem se nechápavě. Trochu sebou švihl. "Ou, promiň Lulo" řekl. COŽE?!
"Odkud znáš mé jméno?" zeptala jsem se podezřívavě. Z jeho tváře bylo vidno, že panikaří. Rychle si schoval jednu ruku za záda a nenápadně luskl prstem. Vůbec jsem si toho nevšimla. "Protože to máš na svetru" ušklíbil se muž. Podívala jsem se na svůj svetr. Co? Jak to že tam je moje jméno? Vždyť jsem si vzala ten s s padající hvězdou. Moc jsem tomu nerozuměla ale nakonec jsem to nechala tak.
"A tvé jméno je ..." rukama jsem naznačila aby doplnil své jméno.
"Will" řekl. "Will Cipher"
"Máš zajímavé jméno, to se určitě bude líbit mámě" neměla jsem ani tucha že kdo je Cipher, takže jsem zůstala úplně klidne stát. Will spanikařil. "Ne! Máme o mně nesmíš říci nic, ani nikomu!"
Podivila jsem se. "Proč?"
"Neboť ... bude zábava že budeme tajní kamarádi, ne?"
Trochu jsem se zamyslela. Mít tajného kamaráda nebude špatné.
"Tak jo" řekla jsem nadšeně. "Už budu muset jít, zítra se uvidíme Wille. Zatím čau"
Will se mi odzdravil a znova začal mluvit k symbolu.
Nasledovala jsem pochodně a ty mě přivedly k té úzké chodbičce, odkud jsem přišla. Vlezla jsem do té chodbičky a o chvíli jsem se dostala ven z jeskyně. Usmála jsem se. Těšilo mě že jsem si našla nového kámoše. Naposled jsem se zhluboka nadechla vůně borovic a veselým krokem jsem se vybrala do Tajemné chýše.

Tak tady je další kapča :D Doufám že se líbila, a promiňte že jsem to publikovala takhle pozdě. Kritika? :D