Demon brothers

#23

-3rd person's POV-

,,Ale já nevím jestli ti mohu věřit."

Willa po této vědě bodlo u srdce, měl co dělat aby se mu nepodlomili kolena a nezačal brečet jako o život. Tak velmi jí chtěl říct pravdu. Ale nemohl.

,,P-Prosím Lulo.." vyšlo z něj

Lula sama nechápala o co mu jde. Nejdříve se tváří že jsou nejlepší kamarádi, pak ji zradí tím že vyvolá svého démonského bratra který se snaží zabít jejich rodinu, podílí se na vraždě její sestřenice a pak se modrý démon hraje na neviňátko a vyplakáva aby mu věřila. Vzdychla si a vyšla ze dveří, ale předtím, než jejich zavřela, se na Willa podívala.

,,Když mi iv tomto lžeš, Ciphere, zabiju tě."

-Lula's POV-

Během jsem se znovu vracela do Billova pokoje. Tehdy jsem přemýšlela nad Willem a Erin, a vlastně všem co se v uplynulých dnech stalo. Udělal neodpustitelné věci, nemám důvod mu věřit. No v hloubi duše ten důvod stále hledám. Stále. Nechci si to přiznat, ale..chcem mu věřit. Velmi.

***

Jakmile jsem vešla do pokoje, přiběhla jsem k velké skríňi. Silně jsem se nadechla a vší silou jsem do ní začala tlačit, a musím uznat, že Billovy boty byly extra těžké.

No po chvíli snažení se porazit Billovu skříň se mi podařilo ji odtlačit, a na moje překvapení, Will nelhal. Na místě kde předtím stála skříň byly dřevěné padací dvířka. Bill asi nepočítal že by je někdo mohl najít, protože byly odemčené. Dole vedl zlatý žebřík po kterém jsem se rychle dostala do místnosti a tomu co jsem viděla jsem nejdříve nechápala. Představovala jsem si toto místo stejně noblesní jako je jeho pokoj, ale místo toho to vypadalo jako vnitřek staré chaty plný pavučin a prachu. Také zde bylo pár dřevěných stolů a polic na kterých byly položeny různé papíry. Začala jsem hledat. Musím být rychlá, musím to stihnout dokud se Bill vrátí.

***

Už se hrabem v těch papírech 20 minut - nic. Prošla jsem všechno. Nebylo tu nic o tom jak vyvolat mrtvých (Lulo mohla by ses zeptat bratra tvé sestry on o tom ví hodně mehehe.)
Nerada se vzdávám, ale nyní asi nemám na výběr. Se smutným povzdechem jsem znovu začala lézt nahoru, když v tom moje oko zachytilo zvláštní symboly vytesané do stěny. Nebyly ani pořádně vidět, byly celé od prachu. Dotkla jsem se jednoho. Celá místnost najednou začala zářit. Po chvilce záře přestala a já se znovu podívala na místo, kterého jsem se předtím dotkla. No teď už tam nebyla stěna jako předtím. Byla tam díra. V jejím nitru byly malé plamínky, asi na osvětlení. A na jejím konci ležela malá krabička. Neváhala jsem a vzala jsem ji. Vytáhla jsem z ní papír a téměř jsem zvískla od radosti. Bylo na něm napsáno Erin Pinesová a pod jejím jménem řádilo pár řádků nějakého jazyka.

Přečetla jsem je, nejopatrněji a nejpřesněji jak jsem jen věděla. Po přečtení posledního písmene se mi rozbušilo srdce. Nastalo ticho, slyšela jsem jen tlukot svého srdce. A pak jsem ucítil ..

Dotek.

Otočila jsem se a... stála tam..

Ona.

Opravdu tam stála, slzy jí stékaly po tváři. Rozplakala jsem se a vřele jsem ji objala. A už jsme plakali obě.

,,Ani nevíš j-jak jsi mi chyběla." hlesla jsem mezi vzlyky
,,Ty mně tak-"

Jednu z nejšťastnějších chvil mého života přerušil Billův křik.
,,Wille co mě nechceš pustit do mého pokoje?  Odstup!
,,N-nemohu!" promluvil hlas modrého démona.
,,Williame Ciphere, mám tě dost. Au revoir."

Už bylo jen slyšet jako Bill luskl prsty a jako nějaké těleso vylomilo dveře do pokoje. A následně Billův ďábelský smích.

,,Rob něco!"

Zakřičela jsem na Erin.

,,Snažím se!" vykřikla také zatímco se hrabala v papírech.

,, Ale, ale, ale, koho pak to tu máme?"

,,ERIN!" potřásla jsem jí rukou. Ta si vzala do ruky první papír co našla a roztřeseným hlasem ho přečetla. Zem pod námi zmizela, místo ní se tam objevil portál, do kterého jsme v sekundě padli. Ale do Městečka Záhad nevedl.

Taak po delším čase nová kapitola, ale pokud jste si četli ten announcement víte proč jsem nepsala tenhle týden. Anywaay jak se vám líbila tato kapitola? Co říkáte na vrácení se Erin? A co myslíte, kam vede portál kde Lula a Erin spadly?