Demon brothers

#3

Otevřela jsem dveře chýše. Doma nikdo nebyl. Erin s rodiči šla na jarmark, máma do města, dědeček Stan šel zřejme šlohnout mandarinku a dědeček Ford nevím.
Otevřela jsem ledničku a vzala jsem si cereálie a mléko. Mléko jsem vylilala do misky a pak jsem tam vysypala cereálie. Misku jsem si položila na stůl a začala jsem jíst. Nenormálně miluji cereálie. O chvíli jsem všechno snědla, ale stále jsem byla hladová. Vstala jsem ze židle a z kuchyňského pultu jsem si vzala sáček kde byly další cereálie. Rychle jsem je sypala do misky a pár mi jich padlo na zem. Sehnula jsem se po nich. Uviděla jsem nějaký papírek který byl pod nohou stolu. Trošku jsem nadzvedla stůl abych papírek neroztrhnula a vzala jsem ho do ruky. Bylo na něm pár čísel. Nevěděla jsem jestli je to telefonní číslo, tak jsem vzala svůj mobil a čísla jsem tam zmáčkla. Zvedl mi nějaký pán co se jmenoval Powers, tuším řekl že je to agent. Poškrábala jsem se na hlavě a mobil jsem složila. "Někdo si ze mě očividně udělal srandu" řekla jsem, protože jsem si myslela, že ten dotyčný co tam ten papírek podstrčil je někde tady schovaný a dusí se smíchem. Jenže nikdo tam nebyl. Samozřejmě! Krámek se suvenýry!
Ihned jsem se tam rozběhla. Ani tam nikdo nebyl. "Toto snad není pravda!" zakřičela jsem když jsem i po hledání nikoho nenašla. Najednou mi něco došlo. Vždyť Erin má dnes narozeniny! A já pro ni nic nemám! "Tak jo, musím se uklidnit" řekla jsem si. "Vždyť určitě půjdu s mámou do nákupáku, tak tam určitě něco koupím. Ale nejdřív jí něco malé koupím v automatu"
Sáhla jsem si do kapsy mého svetru. Pár peněz jsem tam ještě měla. Když jsem chtěla hodit minci do automatu, podívala jsem se na tlačítka automatu. Z kapsy jsem vybrala i papírek s těmi čísly a zmáčkla jsem stejné čísla na automatu. A on se ... otevřel! Chvíli jsem na to jen vyjeveně hleděla, ale pak jsem se tam opatrně podívala na to, co za ním bylo. Staré schody vedly někam dolů. Neváhala jsem a hned jsem scházela po schodech a taky jsem zavřela automat, aby mě náhodou nikdo nechytnul. Neváhala jsem a hned jsem scházela po schodech. Dole bylo pár tlačítek a velké kovové dveře. Tlačítka jsem si velmi nevšímala ale zato kovové dveře ano. Potlačila jsem dveře, protože byly těžké a vstoupila jsem do obrovské místnosti. Uviděla jsem obrovskou kovovou věc co měla tvar trojúhelníku a při té věci ... Forda! Rychle jsem se schovala pod stůl, protože jsem viděla, že Ford jde ke dveřím. Naštěstí si mě nevšiml. Když jsem už nic neslyšela, vyšla jsem zpod stolu, protože jsem věděla, že už tady nikdo není. Popošla jsem k té obří věci. "Co to..?" Nevěděla jsem co to je, ale po 10 minutách přemýšlení jsem to vzdala. Když jsem se chystala odejít, na stole jsem uviděla tlustou knihu se zlatou nálepkou a číslem 3. Otevřela jsem knihu a na první straně bylo napsáno jméno Dipper Pines. "Páni..." hlesla jsem. "To je jméno mého strýčka! Hmm... Určitě bude tajný spisovatel!" řekla jsem vesele. Někdy jsem byla fakt hloupá a bez přečtení jsem knihu dala pod svetr a šla jsem nahoru po schodech. Došla jsem úplně nahoru. Ale automat byl zavřený! "Jak se teď dostanu ven ?!" začala jsem panikařit.
Zaslechla jsem hlas Dippera, Wendy a Erin. Už očividně došli z jarmarku. Pak mě něco napadlo. Z kapsy jsem vybrala mobil a na dispeli jsem zvolila Eriine číslo. Slyšela jsem jak jí zvoní mobil, neboť právě stála u automatu. Nakonec to zvedla.
"Ahoj Lulo, co se děje?" zeptala se mě. "Teď není na vysvětlování čas" vyhrkla jsem: "Prosím zařiď ať v okolí automatu nikdo není"
Erin se ohlédla kolem sebe. V místnosti byla jen ona a její rodiče. Udělala to co ji nejrychleji napadlo. "Mami tati, někdo nám krade golfoví vozík!"
Erin nevěděla velmi hrát, ale rodiče tomu naštěstí uvěřili a běželi ven. Erin si znovu přiložila mobil k uchu. "A kde jsi?"
"Za automatem" řekla jsem zoufale.
"Jak ses tam do všech knih dostala?"
"Zadala jsem nějaký kód, počkej, řeknu ti ho" Vytáhla jsem papírek a začala jsem číst čísla. Oddechla jsem si, protože automat se otevřel. Rychle jsem Erin objala. "Díki, díki, díki!"
"Nemáš zač " usmála se Erin a podívala se na otevřený automat." Jak ho teď zavřeme? "
"Normálně, znovu ho přitáhneme ke stěně" řekla jsem.
"Co to tu děláte?" řekl hlas za nami. Otočili jsme se. Stál za námi dědeček Ford.

Tady to useknu :)
Kapča byla taková krátká, ale snad se vám i tak líbila. Když se vám líbila tak nezapomeňte zanechat vote nebo koment ;-)
A do neděle večera nebudu psát protože jdu na soustředění, ale přes výkend vám přeji hezký odpočinek: D