Demon brothers

#25

,,Co si to řekl?"

Gideon se nechápavě usmál. ,,Vítejte v Reverse Falls." zopakoval. ,,Proč?"

Řekl to tónem jako kdyby neřekl nic špatného. Nemyslím si, že lhal.

,,...co se na mě tak díváte?" zeptal se po chvíli. S Erin jsme se konečně vzpamatovali. ,,Oh, promiň, já jen že jsem si vzpomněla že naši už nás čekají. Tak nashledanou!"

Chytila ​​jsem Erin za zápěstí a kráčela s ní ven s chýše. Zastavila jsem před vchodem no Erin pokračovala dál, hlouběji do lesa.

,,Co děláš?" přiběhla jsem za ní s udýchaným hlasem.

,,Musíme přijít na to co se děje, ale nemůžeme do toho zatáhnout nikoho z tudy. Pokud je pravda že jsme skončili v jiné multiverzi, nesmíme zde nic narušit aby to náhodou nemělo afekt na nás a na naši dimenzi, chápeš?"

Zavrtěla jsem hlavou. Půlce z toho co řekla jsem nerozuměla, ale budiž. ,,A kam chceš jít?"

,,Do města do nějaké kavárny. Tam je malá šance že něco narušíme." odpověděla.

,,Ale proč nezůstaneme v lese? Vždyť zde téměř nikdo nechodí."

,,Zapomněla si že i když je toto obrácené Gravity Falls, stále je to Gravity Falls? Nezapomeň, i stromy mají uši. ...To řekl táta." Erin si smutně povzdechla.

,,Jak víš že to řekl? Myslím tím, že rodiče se rozhodli nám o ničem neříct, až když... si zemřela."

,,Když jsem byla duchem, moje fyzická schránka zemřela, ale duše tu zůstala stále. Všechno jsem viděla i slyšela. Viděla jsem jako otec v noci křičel do polštáře, jak se máma bezduše dívala do stropu, jak ses ty trápila..videla jsem dokonce i vlastní pohřeb.."

Erin se začaly oči plnit slzami. Objala jsem ji.

,,Chápu." hlesla jsem. ,,Prostě si to slyšela."

,,Jo.."

Když jsme se obě trochu uklidnili, pokračovali jsme v cestě. Po chvíli nás lesní cestička zavedla až k prvním domům města. Obě jsme si vydechli. V lese nás nic nesežralo, to je docela úspěch. Už jen najít nějakou kavárnu.

***

Ptali jsme se kolemjdoucích, ale ne všichni odpověděli. Někteří se na nás jen usmáli a odešli, někteří se na nás dívali nehybným až mrazivým pohledem. Ale naštěstí se našli dva policisté, kteří nám poradili cestu. S Erin jsme si byli nejisté, zda si z nás jen nevystřelili a neposlali nás bůhví kde, ale naštěstí tomu tak nebylo. Stáli jsme před vchodem do kavárny s nápisem 'vlkodlakům vstup zakázán'. Zvláštní.

Vešli jsme dovnitř a sedli jsme si při stůl v rohu, nejvíce vzdáleného od lidí.

,,Tak, jaký je plán?" zašeptala Erin. Já jsem za ten čas držela v ruce menu a rozhodovala jsem se mezi horkou čokoládovou nebo šlehačkovým pohárem.
,,Počkej sekundu, nevím se rozhodnout." odbyla jsem ji a dál jsem si četla menu.

,,Děláš si ze mě srandu? Lulo jsme v jiné dimenzi a tys jdeš vybírat jaký zákusek si dáš?"

,,To že jsme v jiné dimenzi je sice pravda ale to neznamená že si nemohu dát něco dobrého." řekla jsem a podívala jsem se na číšnici. Ta přišla k našemu stolu, s propiskou a perem v ruce. ,,Co si dáte, slečny?"

,,Jeden šlehačkový pohár, prosím."

Číšnice si zapsala mou objednávku a podívala se na Erin. ,,Také." zamumlala uraženě a podívala se na mě vražedným pohledem a počkala, dokud číšnice odejde.

,,Lulo Pinesová, vždyť počkej, když přijdeme do naší dimenze tak ti to vrátím."

Snažila se to říci s vážným výrazem, ale všimla jsem si že koutky úst se jí trochu hýbaly smíchem.

,,No to by mě zajímalo jak mi to chceš vrát- "

Přerušila jsem svou větu, když jsem uviděla, jak se Erin s vytřeštěnýma očima dívá za mě. Nejistě jsem se otočila a překvapením jsem téměř vykřikla.

Kdo si myslíte, že tam stál? Napište své teorie do komentářů! :)