Demon brothers

#5

~Pohled Billa~

"Dobrá práce" řekl jsem bratrovi. "Mně neděkuj" řekl Will. "Poděkuj této holce, to ona ukradla Fordovi zaklínadlo a elixír" řekl a ukázal na Little star. "Co s tou holkou chceš dělat?" zeptal se mě bratr. "Dokud se nepomstin rodině Pinesových tak si ji nechám jako návnadu a pak ji jednoduše zabiju" řekl jsem a pyšně jsem si upravil motýlka.
"A co teď?" zeptal se nedočkavě Will. "Divnogeddon ještě nezačal, tak co chceš dělat? Můžeme se nejdřívě vyhrožovat a když budeme mít přístup k celému světu tak jich zabijeme, co ty na to?"
Byl jsem z bratra úplně na nervy. On ještě nikdy nezačal apokalypsu a teď tu bude mít názory jako z nějakých sprostých příběhů, ale tak fajn, nechám ho dělat si co chce ale kdyby vymyslel FAKT debilní plán tak to mu prostě nedovolím.
"Tak jo" zamumlal jsem a začal jsem vymýšlet plán B, kdyby něco nevyšlo.

~Pohled Erin~

Už nějakou tu dobu jsem seděla na schodech chýše a dívala jsem se na les. Doufala jsem že Lula se brzy vrátí. Snad se jí nic nestalo. Slyšela jsem vrzání dveří. Vyšla z nich Mabel a posadila se při mě na schody. "Nevíš kde je Lula?" zeptala se mě. Nevěděla jsem co mám říct, nechtěla jsem tetu Mabel zbytečně stresovat. "Šla chytat motýly do lesa, za chvíli se vrátí" zalhala jsem. "Tak dobře jdu jí naproti" řekla Mabel a zvedla se ze schodů. Zpanikařila jsem. "Ne!" zakřičela jsem a chytla ​​jsem Mabel za ruku abych ji mohla zatáhnout zpět. Udiveně se na mě podívala. "Proč?" zeptala se. "Neboť ... jsme se dohodli že si půjdeme naproti my dvě" řekla jsem a nahodila jsem falešný úsměv. Mabel mi to uvěřila. "Tak jo" zasmála se. "Když s ní budeš tak jí řekni že ji hledám" řekla a vešla zpět do chýše. DOST jsem si vydechla a posadila jsem se znovu na schody. "Ještě 5 minut a půjdu Lulu hledat" řekla jsem si.

~Pohled Luly~

Byla jsem ve Fordově laborke. Nevím co jsem tam dělala. Výtahem jsem sešla až na třetí patro, kde jsem nikdy nebyla. V cestě mi ale stály kovové dveře. Klíč jsem nenašla, ale pak mě napadlo, kde by mohl být. Sehnula jsem se pod malý kobereček a nahmatala jsem klíče. Odemkla jsem si dveře a jak tak jsem se dostala do místnosti. Všude byly grafy tohoto městečka, dokonce i něco co vypadalo jako oblouk nad naším městečkem. Všimla jsem si bílou starou plachtu, která něco zakrývá. Strhla jsem ji dolů. Byla pod ní krásně ozdobena krabička. Musím uznat že nejkrásnější věc v této místnosti. Tato byla zašifrována, ale ne na čísla, ale na písmena. Věděla jsem jaký je tam kód. Ford ho dával téměř na všechno. Zadala jsem „Anomálie" a krabička povolila. Byl tam svitek. Bylo na něm napsáno pár rovnic. Rovnice jsem si dobře prohlédla a snažila jsem se je zapamatovat, nevím proč. A nadpis na svitku byl "Přelom bariéry nad městečkem" ....
Rychle jsem otevřela oči. Uvidela jsem Willovu jeskyni. Byla jsem zpocená a udýchaná. "Ty rovnice..." hlesla jsem. Chtěla jsem vstát a utéct, ale něco mi bránilo. Podívala jsem se na své ruce a nohy. Měla jsem je svázané. Začala jsem sebou škubat. Nebylo to příjemné být svázaný. "Ne, ne, ne!" křičela jsem a snažila jsem se rozmotat ruce, ale marně.
"Není to příjemné být svázaný, že?" uslyšela jsem někoho nepříjemný hlas. Snažila jsem se otočit a podívat se na toho dotyčného, ​​ale nedalo se, protože šňůrky kterými jsem byla svázána nepustili. Nakonec přišel přede mne. Jak jsem jen mohla zapomenout na toho Willovýho dvojníka?
"Znovu se vidíme, Pinesová" řekl a povýšeně se na mě podíval. Z toho jeho pohledu bylo vidět že něco chce. Neváhala jsem a šla jsem rovnou k věci. "Co ode mě chceš?" zeptala jsem se a snažila jsem se zamaskovat strach. Když jsem byla malá a šikanovali mě, tak máma mi poradila ať nikdy neukážu nepříteli že se bojím, a tehdy to zabralo. Jenže Billovi to bylo jedno. Viděl že se snažím nebát se a on se na tom bavil. "Říkala jsi něco o rovnici, nemám pravdu?" zeptal se i když už věděl odpověď. Věděla jsem že míří k té co se mi snila. "Ne" odpověděla jsem drze. Věděl že si z něj dělám srandu, a to ho "trošku" vyvedlo z rovnováhy. V rukou se mu zjevil nůž, který mi přitiskl ke krku. "Nehraj si se mnou, Pinesová. Máš poslední šanci, jinak zemřeš" zašeptal psychopatickým hlasem. Srdce mi bilo jako o duši a po tváři mi začaly stékat slzy ...

Ahoj: D toto je konec dnešní kapitoly, doufám že se vám líbila. Když se vám kapča líbila tak nezapomeňte dát vote nebo koment;)