Demon brothers

#27

Jelikož jsem dlouho nevydala žádnou kapitolu tak tu máte takovou delší, doufám že se vám líbila. Určitě mi napište co si o této kapitole myslíte:)

,,Co to sakra bylo?!" zeptala jsem se Erin když jsme byli v dostatečné vzdálenosti od kavárny kde se naši mladí rodiče nacházeli.

,,Ja..n-nevím.."

,,Co budeme teď dělat? Jak se dostaneme domů?" chytila ​​jsem si hlavu v beznaději a panice. No pak mi něco napadlo. ,,Co kdyby..-"

,,Ani náhodou." skočila mi do řeči Erin.

,,Co? Proč?"

,,Proč? Nepůjdeme si k mámě a otci, bože to je takové zvláštní jich tak volat," odkašlala si Erin. ,,Nepůjdeme si k Dipperovi a Mabel ptát radu a prosit je aby nás dostali domů. Nevypadaly velmi přátelsky a že by měli ochotu nám pomoci."

,,Nesuď je jen podle prvního dojmu," jemně jsem se usmála a dala Erin ruku na ramena. ,,a stále..sú to naši rodiče."

Erin se nejistě usmála a byla připravena něco říci, ale neznámá žena se při nás zastavila s krabicí plnou modro-černých papírků. ,,Máte zájem o lístky na večerní show dvojčat Gleefulových? Výjimečně za dobrou cenu!" řekla radostně a naklonila k nám krabici blíž.

,,Samozřejmě, že měli!" usmála jsem se a dívala jsem se na Erin, která mi věnovala pohled to jako vážně?

,,A..kolik to stojí?"

,,30 dolarů na osobu." odpověděla žena hrdě, jako kdyby to byla velmi malá a skvělá cena.

,,30 dolarů?" vyhrkla Erin. ,,Vždyť tolik ani-"

,,Jasně že máme, Erin." drgla jsem ji do ramene. Když se Erin na mě podívala, pochopila. Ten můj výraz když se chystám udělat něco šílené už znala.

,,Musím si jen vybrat peníze, minutku," řekla jsem když jsem předstírala že je hledám v kapse mých riflí. Koutkem oka jsem se podívala na Erin která se nenápadně snažila dostat rukou do krabice. Jenže žena si ji všimla.

,,Co si myslíš že děláš?" vykřikla a odtáhla od ní krabici. ,,Policie!"

Přestala jsem se hrabat v kapse když jsem uviděla dva policisty jako k nám běží s pouty v rukou. ,,Erin BĚŽ!" vykřikla jsem a spolu jsme se rozběhli opačným směrem než policisté běžely. No ještě předtím jsem silně bouchla do krabice která se následně roztrhla a všechny lístky se ve větru dostali na všechny možné kraje města. Zaslechla jsem ještě jako žena zakřičela. Spokojeně jsem se usmála a s Erin jsme zdrhali dál.

***

Hodnou chvíli nám trvalo než jsme policisty setřásli. Vběhli jsme do parku ve kterém se právě konal jarmark, takže jsme prostě zapadly do davu. Policisté se dostali na kolotoč zdarma s větou že nás hledají ale když už tam byli i na nás zapomněli, koupili si hot-dog a z jarmarku odešli.

,,To bylo těsné," vzdychla Erin když se dívala jako policisté odcházejí. ,,ve vězení v jiné dimenzi bych tedy být nechtěla."

,,Neboť by to vypadalo špatně na tvé přihlášce na vysokou?" zasmála jsem se. Erin jen ze smíchem zavrtěla hlavou. ,,Tak..co teď?"

,,Počkáme."

A to jsme také udělali. Na jarmarku jsme strávili pár hodin dokud nepřišel čas na show.

Podle velkého počtu lidí jdoucích jedním směrem jsme usoudili že jdou do Stanu Telepatie kde mají Dipper a Mabel představení. Když jsme tam došli, zařadili jsme se do řady kde pouštěli lidi dovnitř. Když už jsme byli téměř na řadě, tehdy mi to doplo. Vždyť my jsme bez lístků.

,,Co uděláme?" zašeptala Erin s trochou paniky v hlase.

,,Lístky prosím." řekl..strýko Stan, ale nyní byl oblečený podobně jako dvojčata, sladěný do modrých a černých barev. Když už bylo dlouhé ticho, poprvé zvedl hlavu a podíval se na nás. Zlomyslně se na nás usmál. Na zádech mi naskočila husí kůže Myslím že Erin co na něj vyjeveně hleděla také.

,,Vstupte." odpověděl po chvilce a rukou nám ukázal vchod do stanu.

,,Ale lístky-"

,,Na účet podniku," řekl a ruku ještě více natáhl. ,,vaše sedadla najděte když půjdete po levé straně a pak po schodech. příjemnou zábavu."

Nejistě jsme vstoupili dovnitř a šli do chodby na levé straně.

,,Nelíbí se mi to," zašeptala Erin. ,,něco tu nehraje."

,,Vím..proste zrychlíme a pokračujme v cestě."

K našim sedadlům jsme doslova přišprintovali. Nikdo za námi nešel, ale stále jsem měla pocit, že nás někdo sleduje. Usadili jsme se a čekali jsme kým začala show. Tedy, nečekali. Začala hned. Po proslovu strýce Forda přišli na jeviště Dipper a Mabel, s falešnými úsměvy na tvářích. Předváděli tam různé karetní a levitační triky, házeli nože do terče a podobně.

,,Na poslední číslo potřebujeme dobrovolníka."

Zvolal Dipper když Mabel přinesla na jeviště velkou kouzelnickou budku. Fanynky začaly pištět tak nahlas že jsme si s Erin museli ucpat uši. Dipper se díval do hlediště, ale vypadalo to spíš že někoho hledá než jako kdyby si vybíral náhodného člověka. Jeho pohled padl na mě a na Erin. Ihned přestal očima hledat, díval se přímo na nás.

,,Ty! V tom tmavomodrém tričku!" zvolal a mně trochu poskočilo srdce, od šoku i od úlevy že si nevybral mě. Ukazoval totiž Erin.

,,Lulo..co teď?"

,,Já nevím.."

,,Nenechte nás čekat, slečno." ušklíbl se Dipper. Erin se těžko nadechla a nejistým krokem se vydala k jevišti. Zeptali se jí na jméno a pak ji představili ostatním, pak ji zavedli do budky. Když za ní zavřely, zaťala jsem pěsti. Ne, neměla jsem ji nechat tam jít. Toto neskončí dobře.

No někdo z prednejší řady se postavil a zatarasil mi výhled na budku.

,,Uhněte!" snažila jsem se zakřičet co najtišši, abych nerušila průběh show. A ten člověk mě poslechl, ale nesedl si. Vyšel do uličky a vypadal, že odchází, ale on šel přímo ke mně. Z kabátu vybral nějaký hadřík a lano. Zakřičela jsem, no přes hluk pištících fanynek to nebylo ani slyšet. Přiběhla jsem ke konci řady, doufajíc že tam bude východ. No mýlila jsem se. Jen stěna.

Obrátila jsem se. Přibližoval se, tak jsem udělala jediné, co mě napadlo. Chtěla jsem skočit do dalších řad.

Odrazila jsem se. No spíš než jsem stačila dopadnout na zem, jeho ruce mi silně sevřely ramena. Když si mě přitáhl k sobě, na nos mi přitlačil navlhčený hadřík. A to je poslední co si pamatuji.