Demon brothers

#12

~Pohled Erin~

Vzbudila jsem se dost brzy ráno. Potichu jsem sešla dolů do kuchyně a udělala jsem si snídani. Věděla jsem, že asi je i mou poslední.
Rychle jsem se oblékla a do batohu jsem si začala balit nejpotřebnější věci: dýku a baterku. Lule jsem vzala její vystřelovací hák, co dostala po své mámě. Pak mě něco napadlo. Lula mi vzpomínala, že v té Fordově laborce viděla nějaké deníky, ve kterých bylo zaznamenáno dost způsobů, jak bojovat s těmi kreaturami. Rozhodla jsem se, že když ještě všichni spí, vkradnu se tam, čapnu deníky, nenápadně odejdu a tak nenápadně jako jsem je vzala je i znova vrátím.
Z Lulinho šuplíku jsem vybrala kombinaci na automat. Zanedlouho už jsem předním i stála.
Potichu jsem kombinaci naklikala a vstoupila jsem za otevřený automat. Ihned jsem ho i za sebou zavřela, i když nevím, jak se teď dostanu ven. Ale nevadí. To dořeším potom. Nyní jsou prvořadé jen deníky.
Za krátce jsem se dostala do místnosti, ve které byl velký portál, který vzpomínala Lula. Vedle portálu byl stolek, na kterém jsem ty deníky fakt našla.
Vzala jsem modrý deník s číslem 1 a začala jsem jím listovat. Jenže na první straně mě čekal šok.
,,Dipper Pines..." přečetla jsem jméno autora. Vždyť to je ... můj otec! Jak to?! Však on ani neví co se tady děje!
Byla jsem dost naštvaná. Jak to že mi nic neřekl?
Zhluboka jsem začala dýchat. ,,Erin, uklidni se, nyní jde o hodně" řekla jsem si sama pro sebe a deník jsem si vzala do ruky. Teď už jen vymyslet, jak jse dostanu ven. Zkusila jsem jedinou možnost co mi zůstávala a vydala jsem se k automatu. ,,Musí tu někde být něco, čím se ten automat otevře, jak jinak by odtud pak strýček Ford vycházel?" přemýšlela jsem nahlas a hledala jsem nějaký oporněj bod, který by zařídil otevření automatu. Nakonec jsem nahmatala nějaké tlačítko, které když jsem zmáčkla, trošku zařinčelo ale ještě že tak, mi otevřelo cestu ven. Supr. Alespoň nějaká pozitivní věc. Protože myslím, že za dnešek, i za celý budoucí život (když nějaký vůbec pak budu mít) je poslední.
Dobře. Už mám všechno. Už musím jít.
řekla jsem si sama pro sebe a otevřela jsem dveře chýše. Přivítal mě chladný vánek. Dveře chýše jsem za sebou zavřela a vidala jsem se do tmavého lesa. "No, asi to nebyl dobrý nápad jít tak brzy, když je ještě taká tma" řekla jsem si sama pro sebe a z batohu jsem vybrala baterku. Les už nebyl tak přívětivý, jak bývá přes den, ale teď to byl les, z něhož vyzařuje dost negativní energie. Po chvilce chůze jsem se dostala před Willovu jeskyni. Zhluboka jsem se nadechla. ,,Je to tu" řekla jsem a vlezla jsem do jeskyně. Pochodně tentokrát nebyly zanícené, a to byl znak, že tam teď nikdo není. A to mi dodalo pocit, že malý plamínek naděje, že se mi to podaří, ještě neuhasl.
Zanedlouho jsem se dostala do prostoru, o kterém mi říkala Lula. Ihned jsem ho začala prohledávat s baterkou v ruce. A ti vieci... byly tam! Byly položeny na kameni před malbou toho trojúhelníku. Poskočila jsem radostí a natáhla jsem se pro ty věci. Jenže ... se nedaly chytit! Bylo to něco jako hologram. Popošla jsem blíž a naposled jsem se snažila věci vzít. Najednou jsem téměř dostala šok. Viděla jsem, že pochodně se začaly zapalovat. Sami od sebe. Otočila jsem se směrem k pochodněmi. Byla jsem si jistá, že to je Bill nebo Will. Rychle jsem z batohu vybrala dýku. Srdce mi začalo bušit o sto šest. Najednou jsem jen ucítila někoho ruce na svých ramenou. Než jsem se stačila otočit, ruce mě vtáhly do té malby. Jenže, to nebyla jen tak obyčejná malba. Byl to zamaskovaný portál. A já, hloupá, jsem se nechala nachytat. Začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Stáli tu příšery rozestouplé kolem mě, abych neměla jako ujít. Rychle jsem se otočila se záminkou, že tím portálem, kterým jsem sem přišla, se také dostanu zpátky. Jenže portál zmizel přímo před mýma očima. ,,Ne, ne, ne!" zakřičela jsem zoufale. Najednou jsem jen zaslechla už známý smích. Otočila jsem se. Za mnou stál Bill s Willem. ,,Vítej v Nigmare Realm, Little Tree" řekl a všichni se začali ďábelsky smát.

Ahooj, lidi.
Taak, tady je kapitola, kterou jsem asi nejdéle psala, doufám že se vám aspoň trochu líbila XD. A byla bych ráda, kdybyste mi o tom, co si o této kapitole myslíte, napsali do komentářů. A budu vděčná za každý vote. ^^