Demon brothers

#9

~Pohled Erin~

Byla hluboká noc. Záře měsíce prosvítala přes otevřené trojúhelníkové okno. Po pravdě řečeno, nevěděla jsem usnout. Měla jsem špatný pocit.
Asi půl hodiny jsem se dívala do stropu. Ať už je den, pomyslela jsem si. Najednou mě něco napadlo. Z nočního stolku jsem vzala svůj mobil. Klikla jsem na displej. Mobil ukazoval 3:26. Překroutila jsem očima a naštvaně jsem mobil položila zpět na stolek. Očivdne se ještě na nový den načekám.
Měla jsem otevřené oči ale nevnímala jsem nic kolem sebe, jen to, že sluneční paprsky už osvítili pokoj.
"Erin? Erin! ERIN!!"
Rychle jsem otevřela oči. Uvidela jsem nad sebou Lulu. "Co se děje Lulo?" zeptala jsem se. "Třesu zde s tebou asi 3 minuty, ale ty ses jen dívala do blba a něco sis mumlala, co se děje?"
Protřela jsem si oči a nadechla jsem se. "Mám špatný pocit" řekla jsem. V té chvíli jsem měla ale nenormálně divný pocit. Cítila jsem že se na mě někdo dívá, ale nebyla to Lula. Nervózně jsem se začala dívat kolem sebe. Lula si toho všimnula. I ona trochu znervózněla. "S.. si v pořádku?" zeptala jse mě.
"An ... ne ... někdo tady je... Cítíš to taky? Ten pohled..?"
"To se ti jen zdá" usmála se Lula. "Tak pojď, děda Stan nás už volal na snídani" Lula mně chytla za ruku a táhla mně dolů.
"Dobré ráno" pozdravil nás děda Stan, který držel v ruce talíř s lívanečkami. "Lívanečky!" vykřikla nadšeně Lula a pustila jse do jídla. Já jsem si jen potichu sadla na židli a koukala jsem na zem. Děda Stan si toho očividně všimnul. ,,Děje se něco?" zeptal jse. "Ne" odsekla jsem.
"Tak proč nejíš?"
"Nemám hlad" řekla jsem a vstala jsem od stolu. Měla sem namířeno do svého pokoje.
Sedla jsem si na mou postel a koukala jsem se na pokoj. ,,Bille, mě neoklameš, vím že tady si" vzdychla jsem. A na moje očekávání se přede mnou zjevil Bill. ,,Chytrá holka" zasmál se.
,,Co ode mě chceš? Vypadni z mého pokoje a už nešpehuj"
,,Na tvém místě bych si dával pozor na jazyk, protože teď jsme tu tvář tváří a každý ví že ten silnější jsem tady já "uškíbil jse Bill.
,,Ale nyní si v tomto domě pouze jako duch a asi si takový debilní démon že nevíš že když si duch magie se nevydaří "odvrátila jsem slovní útok já.

~Pohled Billa~

Kdybych chtěl, mohl jsem ji na místě zabít, neboť ty jednorožčí chlupy již nepůsobí. Ale to by se porouchal plán, takže jsem to musel vydržet.
,,Máš pravdu, ledaže když budeš někdy venku, tak budeš prosit o milost!" Ďábelsky jsem se zasmál a teleportoval jsem se za bratrem, kteří zatím hasil jeskyni kterou jsem předtím zapálil aby to děvče uhořelo.

~Pohled Erin~

,,Budu prosit o tvou mamku, ty debile"

Ahoooj všichni po milión letech! : D Tak co, byla již třetí světová kým jsem byla pryč? : D Každopádně tady máte takovou novou kapitolku, doufám že se líbila :) A nebojte, už budu více aktivní;)