Mobil vibroval na mém nočním stolku a ohlašoval sedm hodin ráno a to byl čas vstávat. Po včerejšku jsem byla celkem unavená, což jsem chápala, s Linou to bylo vždycky únavné. Spustila jsem nohy z postele a protáhla se. Mia ležela na koberci a klidně spala, tak jsem se snažila být potichu, abych moji spící Růženku neprobudila. Otevřela jsem skříň a dala si to, co včera: šedé tričko a rifle. Přesunula jsem se k zrcadlu a málem se lekla mého odrazu, vlasy jsem měla neuvěřitelně rozcuchané. Popadla jsem hřeben a začala je rozčesávat, což nebylo vůbec lehké, ale po pár minutách se mi to i povedlo.
Vzala jsem šmínky ze stolu a nanesla make up po celém obličeji. Když jsem měla hotovo, tužkou jsem udělala tenké linky a naplácala na sebe řasenku - to bylo pro mě hotové, víc jsem k životu nepotřebovala. Položila jsem své pomůcky zpět na stůl, upravila si vlasy, vzala tašku a šla se dolů nasnídat.
Hodila jsem tašku ke stolu, v kuchyni byla jen máma, která mi zrovna servírovala vajíčka.
"Dobré ráno mami," protáhla jsem se a usadila se ke stolu. Nádherně to vonělo.
"Dobré ráno zlatíčko, jsi vyspaná?" šla zpět k lince a něco tam dělala, zatímco jsem se pustila do jídla.
"Jo celkem jo," řekla jsem s poloplnou pustou a pokračovala v jídle. Bylo to výborné, jako vždycky. Máma vařila vždy skvěle, dokonce když studovala na sestřičku, dělala v jedné restauraci, kde si ji chtěli nechat, protože tam každý její jídlo miloval.
Zděsil mě ale pohled na hodiny, které ukazovaly půl osmé a já věděla, že mám zpoždění, rychle jsem to do sebe naházela, vzala tašku a bez rozloučení odešla.
Ovál mě lehký ranní vánek a já se nadechla čerstvého vzduchu. Měla jsem chuť dojít si ještě pro mikinu, ale nakonec jsem si to rozmyslela a šla pro Linu.
Ta už tam nedočkavě přešlapovala a když si mě všimla zamávala mi. Došla jsem k ní celá zadýchaná, jak jsem pospíchala a ona mě propalovala pohledem.
"Čau, kde seš tak dlouho? Už bych šla bez tebe," rozhazovala rukama jakoby mě chtěla uškrtit.
"Promiň, nějak jsem nestíhala," vysvětlovala jsem a my se vydaly na cestu.
"Už jsi se na tu párty ptala vašich a nebo to prostě vezmeš oknem?" začala se smát a mně se úsměv dral na povrch taky. Kdybych to řekla rodičům stejně by mě nepustili, takže okno byla má nejlepší možnost, dokud tam nemám mříže a od nich jsem nebyla daleko.
"Blázníš? Kdybych jim to řekla musela bych snášet ty jejich řeči o nechráněném pohlavním styku, těhotenství, potratu a zodpovědnosti a to vážně nechci." Jo mí rodiče byli takový, kdykoliv jsem chtěla na nějakou párty a měla v pořádku známky spustili mi přednášku a nechráněném sexu, alkoholu, těhotenství no a prostě o věcech, které bych radši neslyšela.
Lina vybouchla smíchy a já se na ni vážným pohledem podívala, ale pak jsem se taky zasmála, naši jsou prostě psycho.
"Jo, málem jsem zapomněla. Jednou, když jsem pro tebe šla a my měly jít na narozeninovou párty Michaela, tu přednášku mi řekli taky, pamatuješ?" vzpomínaly jsme a strašně se u toho smály. Lininy rodiče byli v pohodě, pouštěli ji kamkoliv a kdykoliv což jsem jí záviděla.
Ani nevíme jak, ale už jsme byly u školy. Přezuly jsme se v šatně a odebraly se do třídy a já se těšila až půjdu z tohoto blázince konečně domů.
***
Byla jsem tak nervózní, za necelou hodinu tu na mě měla čekat Lina a já se nemohla odtrhnout od domácích povinností, které jsem musela udělat, až jsem si myslela, že to ani nestihnu. Doumývala jsem nádobí a už bylo čtvrt osmé. Super za čtyřicet pět minut tu bude a já tu drhnu nádobí. Dala jsem poslední talíř do linky, uklidila po sobě a řekla našim, že už jsi půjdu lehnout. Ti se dívali na televizi a byli po dnešním dni taky unavení.
ČTEŠ
Cestovatelka
Historical FictionBella je obyčejná mladá dívka, která zažívá všechny věci, které mladí dělají, ale jednoho dne se jí život obrátí naruby, když se nechtěně dostane do časové trhliny a ocitne se v 16. století. Tam se seznámí s Johnem. Podaří se jí dostat zpátky do sv...