ALL THE MATTERS [CZ;JBFF]

4. "Stay out of this, Miss."

Awww. Takže:D Přišla mi první story, kterou si musíte předčíst... Love me... odkaz by měl být naboku. (Já sama jsem jí ještě nečetla, ale určitě se k tomu tak do pondělka dostanu.)

Jenom, chtěla bych něco zkusit, abych věděla, jestli to někdo čte. Budu přidávat části po 5 votes. Ale tak uvidíme no. Nečekám, že to bude fungovat. :/ 

Hezký čtení:)

-Puppy:3

Koukla jsem na hodiny. 8:20? To jdu tak pozdě? 

"Slečno Walkerová, hodina začala už před 20 minutami. To máme zameškanou hodinu."

"Omlouvám se, měli jsme doma menší problém. Už se to nestane." pokořeně jsem zajela do lavice vedle Ange. 

"No to máte pravdu. Protože máte za 5." V hrdle mi vyschlo. Nevěděla jsem co mám říct. Nemůžu si dovolit špatnou známku."

"A-A-Ale paní profesorko, já, neměla jsem přeci ani možnost si ho napsat, tohle nesmíte." Trošku jsem se napřímila.

"Tak vy mi chcete povídat co smím a co ne? Do ředitelny!"

"Ale,"

"Hned!" zařvala. Měla jsem chuť ji plesnout přes ten arogantní obličej. Uculila se. Oh god! To je...

Zvedla jsem a vyšla ze třídy. Při odchodu jsem řádně práskla dveřmi. Nikdy nemívám s učiteli problémy, tak nevím co týhle zase přelítlo přes nos. Když tam teď půjdu a bez větší provokace vysvětlím jak to bylo, možná z toho ještě vyvátnu bez tý 5.

Vedle v chodbě se ozval rachot. Jako boucháni o plechovou střechu. Udělala jsem jeden krok zpátky. Najednou přišel náraz. Nějakej debil do mě vrazil a já se válela po zemi. Vstala jsem a oprášila si džíny. Podívala jsem se za dotyčným, který už mizel za rohem. Debil!!

Zatočila jsem tam, kde byly dveře od ředitelny. Lehce jse na ně zaťukala. Pak jsem pomalu zabrala za kliku. Přejel mi mráz po zádech. 

Nasadila jsem lehký, nevinný úsměv a vešla dovnitř. "Dobrý den." hlesla jsem

Jenom žádný vytáčky!

 Ředitel Weeks seděl za stolem.  Na židli před ním seděl nějaký kluk, hlavu měl složenou v dlaní. 

"Posaďte se slečno, hned se vám budu věnovat."

"Tak a co s vámi? Pane Bieber."

Bieber??

"Už jsem vám řekl, že za nic nemůžu! Někdo mě tam zamkl, když jsem hledal školníka!"

"Hledal jste školníka ve sklepě? Proč jste nešel na sekretariát?"

"Řekli mi, že je ve sklepě!" Bieber se rukama opřel o stůl. Stál teď v dost výhružný pozici.

"Promiňte?" vmísila jsem se mezi ně. Oba se na mě udiveně podívaly.

"Před několika okamžiky mě někdo strazil na chodbě, myslela jsem, že," polkla jsem. Proč tohle vlastně dělám? Zastávám se toho debila? "že vyběhl ze sklepení." 

"Ale my jsme pana Biebra odchytli už před půl hodinou, takže se do toho nepleťte slečno, Walkerová." tvářil se opovrženě. A já taky, když jsem si uvědomila, že tahle malá poznámečka mě bude stát postih.

"A víte vy co, slečno Walkerová? Když jste tak hr, do toho odhalování pravdy," při těch slovech divoce gestihuloval rukama,"mohla byste mi vysvětlit, proč jste tady v ředitelně? Nechcete semnou snad řešit váš dnešní pozdní příchod? Profesorka Merstnová už mi všechno poslala."

"Omlouvám se, doma byly potíže," Můj vražedný pohled sklouzl na Biebra, který se nevině uculil. "ale paní profesorka mi nedala ani možnost test napsat." špatný výběr frází! "Myslela jsem," ne, nemyslela!  "že vzhledem k mým dosavadním známkám ze všech předmětů," bože, co to tu plácáš? "a mému chování na hodinách, bych mohla dostat šanci."

Blbost, blbost, blbost!! Copak máš zapotřebí dělat tu ze sebe jeptišku! No tak tohle se ti poveslo. Jen počkej, sám ti to ještě vmete do ksichtu!

Učitel plácl rukou do stolu a střídavě se podíval na mě a Biebra. Pak se šibalsky uculil. Ale okamžitě toho nechal. "Ven!" zařval tak hlasitě, že jsem málem nadskočila. "Náhradní termín máte zítra, v 7:00 na minutu přesně. A jestli bude jen jeden jediný zádrhel, tak se můžete s nějakými vizitami rozloučit." 

Pookřála jsem. "Děkuju mockrát!" "Ještě neděkujte." procedil mezi zuby.

"A co se týče vás pane Bieber, v tu samou dobu jako slečna Walkerová se dostavíte ke školníkovi. Odpracujete si ten pohmožděný kotel." 

__________________________________________________________

Po škole jsem se vydala rovnou cestou domů. Až těsně před domem jsem si uvědomila, že Jacob na mě čeká u něj doma. Hlavou mi proběhla slova ze včerejška. 'Jacob, Toho jsem viděl naposled v baru s nějakou štětkou.' No to se ještě uvidí.

Zaklepala jsem na rám domu 1945 a čekala. Dveře se otevřely a za nimi stál Jake. Usmíval se na mě. Bieber je debil. Copak by mě pohl Jake podvést? 

Úsměv jsem mu opětovala. Nahnul se ke blíž a políbil mě. V břiše mi létala hejna motýlků, stejně jako poprvé. Byla a jsem zamilovaná. To nezmění žádnej Blbeček jako Bieber a ta jeho parta.

"Jdu si jenom pro věci, pak zase půjdu." řekla jsem, když se odtáhl.

Zakňoural. "Ale Em, svět se nezboří, když se chvilku zdržíš! Potřebuješ si orazit."

"Ale já musím, Jeremy čeká a ještě se musím učit. Zítra píšu matiku."

Svraštil obočí. "Neříkala jsi, že ji máš psát dneska?" 

"Já vím, je to na dlouho." Ruce jsem si zastrčila do zadích kapes u dřínů a pokrčila jsem rameny.

"Fájn." Otočil se do domu a podal mi tašku s věcmi. Jacob žil se svými rodiči ve Statforu už spoustu let. Vlastně se tu narodil. Byli bohatí. Vždycky. Táta dřív pracoval pod jeho tátou. A když se ztratil, pomohl nám, postavit se na nohy. S Jeremym neměl nejlepší vzahy. Nesnášeli se. Nikdy jsem nepochopila proč.

"Odvezeš," Nestihla jsem to doříct, když mě popadl a přehodil si mě přes rameno. Začala jsem mu bušit do zad, ale bylo mi to k ničemu. Smál se a nesl si mě do ložnice...

Tak co si myslíte o Jacobovi?? Je to namyšlený frajírek nebo hodný kluk?