ALL THE MATTERS [CZ;JBFF]

9. "Try it, maybe I surprise you."

Předem se omlouvám za chyby:)

Pustila jsem noviny  na podlahu. Co to má kurva být?

Vyběhla jsem nahoru po schodech. Do ruky jsem vzala mobil a vytočila Biebrovo číslo.

"Haló?" ozvalo se z druhé strany.

"Ty idiote, okamžitě přijeť, budeš mi muset něco vysvětlit!" zařvala jsem a zavěsila. Tohle bude určitě jenom nějaké nedorozumění. Policista by určitě nemlátil těhotnou ženu. Je to omyl. Musí!

V tu chvíli jsem se malinko uklidnila. Dokonce jsem se měla chuť i zasmát. Ale přesto se mi ušklebek zasekl v hrdle.

Přece nebudeš věřit bulváru! Uklidni se!

Hluboce jsem vydechla a prokřupala si zápěstí. To mě donutilo se ještě víc zklidnit. Posadil jsem se na postel a ruce si položila do klína. Rozhodla jsem se čekat, až přijede Bieber s nějakým fakt dobrý vysvětlením. To bylo to, co jsem potřebovala.

Za několik minut se rozezněl zvonek a já šla otevřít. Každým schodem, který jsem sešla, se moje udivení a nervozita měnila ve zlobu a vztek.

Jakmile jsem otevřela dveře začala jsem s monologem, který jsem si při čekání rozmyslela.

Zavřela jsem oči, nadechla se a spustila:" Tak jo Justine, okamžitě mi vysvětli co se to tehdy vlastně stalo, protože, ač tě to možná překvapí, nejsem člověk, toužící být na úvodní stránce People. (pozn. a.- nejsem si tím jistá, ale People by měl být americký bulvár, nebo něco takovýho;D) Nehledě na to, že jste mi Sarah vůbec nic neřekli. Takže máš možnost to vyklopit teď a to tak, že HNED!"

Poslední slova jsem doslova zakřičela. Byla jsem na něj v tu chvíli tak naštvaná. Měla jsem chuť mu přejet hlavu parním válcem. Po celou dobu 'rozhovoru' jsem měla oči pevně zavřené. Když jsem je ale ovevřela, ke svému překvapení jsem zjistila, že předemnou nestojí Bieber, ale Jake.

S otevřenou pusou se na mě díval a v tu chvíli mi začalo pomalu docházet, co všechno jsem to vlastně řekla.

Jeho reakce byla až ku podivu klidná. Podle vážnosti situace jsem očekávala, že bude naštvaný, ale jeho, až do teď udivený výraz, se přehoupl do pobaveného úšklebku.

Vykulila jsem na něj oči.

"Takže, netuším, co tu děláš a radši bys měl jít." řekla jsem a chtěla zabouchnout dveře. Jackob mezi ně strčil nohu a tak mi můj záměr pokazil.

"Ale já chci vysvětlení Em." Jeho rty se srovnaly do perfektní roviny. Chtěla jsem ho poslat pryč, ale taky jsem zoufale potřebovala, aby mi někdo řekl, že mu je nějaký článek u..

"Em, musíš mi říct jak to bylo! Já odmítám uvěřit, že bys někoho takhle zmlátila. Em.." udělal krok ke mě a chytil mou ruku do té své. Otřásla jsem se.

Vytrhla jsem se a frustrovaně si zajela rukama do vlasů. 

"Tohle nemůžeš pochopit! Ani já sama to nechápu." zavzlykala jsem. 

"Jak to můžeš vědět? Zkus to, třeba tě překvapím." 

Ne, mě už nemůžeš překvapit, znám tě příliš dlouho. Chtěla jsem říct, ale udržela jsem se.

"Protože já vím, že ty bys to neudělala!" zašeptal a donutil mě couvnout. Věděla jsem kam to směřuje.

Couvala jsem tak dlouho, než jsem narazila na kuchyňský ostrůvek. Jake položil svoje ruce na mé boky. Koukala jsem se do země.

Vzal mou bradu mezi prsty a donutil mě podívat se mu do očí. Vzal několik neposedných pramenů mezi ukazováček a palec a zasrčil mi je za uchu.

"Nemám pravdu?"

Mírně se přiblížil. Můj dech se mu odrážel od pokožky. Ve chvíli, kdy se ke mě přiblížil ještě víc se po domě rozezn zvonek domovních dveří. Odstrčila jsem ho a šla otevřít.

Přede dveřmi stál Bieber, na kterého jsem úplně zapoměla. V podpaží držel helmu a díval se do země. Když zaregistroval, že stojím před ním, podíval se na mě a skousl ret.

"Promiň, přijel jsem jak nejrychleji to šlo. Já," zarazil se, když se za mnou objevil Jake. Zamračil se a svraštil obočí.

"A tenhle ten, je tu proč?" 

"Justine!" mírně jsem ho okřikla.

"No, já jsem její kluk, chodíme spolu, ale víc by mě zajímalo, co tu děláš ty?"

"Jsem její kamrád." uculil se.

Jacob se na mě otočil a zatvářil se udiveně. Jakoby mi říka Co to má znamenat? .

Zakousla jsem se do rtu a snažila se co nejrychleji přemýšlet. Když pošlu Justina pryč, nedozvím se, co má znamenat ten článek, ale s Jakem se pohádám tak jako tak. Když pošlu pryč Jakea, tak si bude myslet, že s Biebrem něco mám. A to je to poslední, co chci!

"Justine, já ti potom zavolám, teď tu něco řešíme." Nejistě jsem se podívala na Jakea a čekala na jeho reakci. Usmál se. Otočila jsem se zpátky na Justina.

"No, tak dobře, zase mě někdy jen tak zavolej." Jeho výraz byl tak trochu bolestný nad čímž jsem jenom prokroutila hlavou.

"Promiň." zavolala jsem ještě za ním, než nastartoval motorku.

"Tak." prolomil to ticho Jake.

"A vysvětluj." Posadil se na sedačku v obýváku a loktama se opřel o kolena a podepřel si hlavu.

"Já tomu sama nerozumím." špitla jsem. Znervózňovalo mě, že se na mě díval těma svým velkýma, chrpově modrýma očima ze kterých nešlo naprosto nic vyčíst.

"Nechci ti lhát." dodala jsem.

Jacob se postavil a popošel ke mě. A je to tu zase. 

"Já taky nechci, abys mi lhala." uchechtl se. Bral to až podezřele klidně, na to, jak zněl v mobilu. "A tak mi po pravdě řekni...já ti budu věřit...udělala jsi to." V jeho očích se lesklo pochopení a mě nedalo jinak, než se mu podvolit.

"Ano. Ale není to tak, jak to vypadá. Ten chlap měl nůž a mlátil nějakou ženu. Ach, Jakeu, ta žena byla těhotná, klečela na zemi a pak tam byl Justin a prali se a," slove se mi zadrhli v krku. Najednou se mi tak špatně dýchalo. Chytla jsem se ho za ramena a pověsila se za ně.

Jacob mě chytil do náruče a posadil do křesla. Opřela jsem si hlavu do opěradla a stočila se do klubíčka. Opět na mě dolehla vlna výčitek za rodiče. A teď je tu další problém, se kterým se budu muset ovšem popasovat sama.

Oblišej jsem si schovala do dlaní a už do nevyndala. Usnula jsem.