ALL THE MATTERS [CZ;JBFF]

12. "So why are you now what you are?"

Došli jsme k černé dodávce a Jason mi pokynul rukou dovnitř. Posadila jsem se na sedadlo spolujezdce, načež jsem si všimla vysokého chlapíka za volantem. Nervózně jsem si pohrávala s prsty a při tom ho periferním viděním sledovala.

Dveře u řidiče se otevřely a objevil se v nich Jason. Začal něco říkat muži vedle mě, ale zjevně jen tolik nahlas, aby to slyšeli pouze oni dva.

Potom dosavadní řidič vystoupil a jeho místo zaujmul Jason. Připoutal se, odblokoval ruční brzdu a rozjeli jsme se.

Celou cestu jsem hořce litovala, že jsem byla tak zvědavá. Jeli jsme rychle. Velmi rychle. Snažila jsem se pravou rukou přidržovat dveří a doslovně jsem se na ně naplácla, ale později mi došlo, že by mohli na krásno odlítnout jako papírové.

Rychlost, kterou Jason vyvinul na dálnici, mě zatlačila hluboko do sedačky. Po 40 minutách jsme se konečně ocitli mimo dálnici. K mé smůle to byla lesní cesta, kam odbočil. Zastavil na menším lesním palouku a já uviděla chatu, kousek od nás. 

Neubránila jsem se pocitu, že se tu stalo něco špatného, nebo se to tu stále děje. Oba dva jsme vystoupili a v ten samý okamžik se ozval výstřel někde hodně blízko. Škubla jsem sebou a instinktivně se přikrčila, ale Jason se jenom zasmál, načež jsme se vydali k chatě.

Po několika krocích, kdy se Jason nebezpečně přibližoval a později už stál těsně vedle mě, jsem ucítila jeho ruku na zádech, jak ji ovíjí okolo mého pasu. Ošila jsem se a tím mu dala jasně najevo, že nemám zájem. On jen prokroutil hlavou a zasmál se pro sebe.

Když jsme stáli před polorozpadlou barabiznou, kterou jsem z dálky nazvala "chata", Jason zalovil rukou v kapse a vytáhl jeden, jediný klíč.

Vstrčil ho do zámku a několikrát se s ním pokusil otočit. Moc se mu to nedařilo. Ušklíbla jsem se na něj a on mi výraz oplatil. Nakonec se mu podařilo odemknout dveře a vpustil nás dovnitř.

Tam to vypadalo překvapivě lépe než zvenčí. Stěny tu byly pravidelné, ze světlého dřeva, v jedné části byla televize, gauč, konferenční stolek, opodál velký dřevěný bar a ještě o kus dál, na druhé straně kulečník, šipky a spoustu odpadku. Bylo to tu cítit nezaměnitelným pachem drog. Dokonce jsem zaregistrovala několik pytlů trávy, vyčuhovat za barem

"Proč si mě sem vzal?" zeptala jsem se, když mi došlo, že nyní vím až moc na to, aby mě nechal jen tak odejít. Navíc to mělo určitě co souviset s tím 'policistou'.

"Abychom si promluvili." odpověděl stroze, vytáhl z kapsy zapalovač a doutníky a zapálil si. Potáhl kouř a pak ho v kruzích vydechl přímo ke mně.

Rozpustila jsem ho rukou a odkašlala si. "Mluvit jsme mohli i ve Starbucksu." 

Jason se zasmál a znovu potáhl, tentokrát silněji, dým, který později vyfoukl, byl tím pádem dvojnásobný.

"Ale tohle není věc, která by se dala probírat ve Starbucksu." 

"Tak o co jde?"

Rukou ukázal na kožený gauč a já se posadil, načež se rozvalil do křesla naproti mě. "Jde o to, co se stalo, když si byla ještě malý škvrně."

"Jestli myslíš, když se ztratili rodiče, tak to jsem nebyla škvrně, bylo mi 17. Byla jsem dospělá." Ačkoliv, při téhle vzpomínce jsem si vybavila něco jiného, než dospělost, co mě provázelo. Pláč.

"Ale já nemluvím o tomhle. To co bych ti řekl, kdyby si mě laskavě nechala mluvit, se stalo před 9 lety. Bylo ti 10, takže si byla škvrně." uchechtl se.

"Tak mluv!" Samolibě se usmál a zadíval se ven z okna.

"Pamatuješ si na Strýčka Sama?" První otázka, která mě zarazila. Propalovala jsem ho pohledem a snažila se vydolovat z něj ještě dodatek "to byl vtip". Nechápala jsem, jak může souviset nějaký strýček Sam s tím, co se stalo.

"No tak, zamysli se." 

Začala jsem se potápět do vzpomínek a najít nějakého strýčka, ale pochybovala jsem, že si na něco vzpomenu.

"Myslím, že jo." řekla jsem nakonec, i když to byla lež.

"Lež." Pohrdavě se na mě podíval a prokroutil očima. 

"No dovol, já si na něj opravdu pamatuju. Chodíval k nám na oběd." Tuhle myšlenku jsem, ale opravdu někde v hlavě měla. Vzpomněla jsem si, jak to táta často říkával, že přijde na oběd Strýček Sam, jen jsem si nevybavovala, jak vypadal, všechno bylo jako zamlžené.

"Ne ty, Strýček Sam je lež. Je to ve skutečnosti přezdívka. Žádný Strýček Sam neexistuje. Myslí se tím vláda a v případě tvého táty to byl jeho kamarád, Richards se jmenoval, aspoň myslím."

"Takže to souvisí s tátou." Jason mě ale neposlouchal a dál si mluvil svou.

"Tenhle ten, Richards pracoval pro F. B. I. Dělal v oddělení pro návykové látky, což doufám víš, co je."

Protočila jsem oči a znovu se podívala na pytle s marihuanou za barem.

"Jednou se jeden idiot nechal chytit a všechnu tu trávu spolykal, aby jí nedostali poldové. Předávkoval se a umřel. Naneštěstí to byl syn jednoho dost vysoce postaveného maníka. Richards byl u toho, když do sebe ládoval tu trávu, ale nedokázal s tím nic udělat, ten kluk měl pistoli a za hodinu v zamčeném pokoji do sebe naházel 23 000 jointů."

Netušila jsem, kolik si mám představit pod pojmem 23 000, ale to číslo bylo asi opravdu velké.

"Táta toho kluka se to dozvěděl a chtěl se Richardse zbavit. Ten ale utekl a všechny papíry i fotky a důkazy nechal tvému tátovi."

Jasonovi zbýval už jenom malý kousek doutníku, tak ho típl o kraj stolu a hodil do koše, který stál, hned vedle gauče, na kterém jsem seděla.

"Jenomže to nebyly jenom papíry na usvědčení toho malýho zmrda a jeho táty, ale i mě. Bylo mi 15, všechno jsem si kupoval od větších 'firem' a prodával to dál. Richards mě chytil už dávno před tím, ale nikomu nic nedal, protože znal moje rodiče. Nicméně ty papíry tam byly. Bylo jasný, že kdyby je tvůj táta dal zpátky vládě, skončil, byl někde v lochu. Proto jsem s ním uzavřel obchod"

"Jaký obchod?" skočila jsem mu do řeči. Ruce se mi klepaly vzrušením, zatímco nohy jsem měla úplně ztuhlé.

"Nech mě mluvit." zašklebil se na mě Jason. 

"Udal jsem mu několik větší dealerů, od kterých jsem to bral a on mi to na oplátku do těch papírů všechno připsal. Napsal tam, že jsem spolupracoval s Richardsem, že jsem se  pouze snažil odkrýt velké dealery a tím se z trestního záznamu stalo něco, co mi mohlo zajistit skvělou kariéru."

"Tak proč jsi teď to, co jsi? Myslím, člen podsvětí, nebo jak tomu říkáte."

"Problém nastal tehdy, kdy se měl Richards vrátit. Nejdřív musel jít tvůj táta za jeho šéfem a všechno mu vysvětlit, pak museli udat a zatknout tátu toho kluka, co to všechno začal a až potom se musel vrátit. Trvalo to 5 let, než ho vyslechli a potom už to znáš."

"Táta s mámou zmizeli." zamumlala jsem si pro sebe a podívala se na Jasona, který souhlasně pokýval hlavou. Chápala jsem, co řekl. Chápala jsem to až příliš dobře jen jsem nerozuměla, proč?

"Jaosne." promluvila jsme na něj. Jeho nepřítomný výraz se obrátil na mě. "Proč? Proč mi to všechno říkáš? Zrovna teď?"

"Máš to jako opožděný dárek k 18." zašklebil se na mě. "Teď tě odvezu domů."

Velmi vyčerpávající část! Snad jste to aspoň trochu pochopili:D Chci vám opět hrozně moc poděkovat za tak rychle nahnané votes a komentáře. Dáváte je hrozně rychle a proto hrdě zvyšuji laťku na 8+ votes a 3+ komentáře.

Ještě jednou vám vážně moc děkuju a moc si vás vážím!!! :)))♥♥♥

Puppy:*