ALL THE MATTERS [CZ;JBFF]

10. "Now, speak!"

Takže:) za 1. Moc bych se vám chtěla omluvit, že jsem tak dlouho nepřidávala, ale neměla jsem vůbec náladu, tak snad jsem vás tím neodradila ;)

za 2. Staršně moc děkuju za nádherných 100 votes!! Je to pro mě vělká čest, ani si neumíte představit, co to pro mě znamená!! ♥ Slibuju, že se polepším, jsem teď nemocná, mám angínu, takže budu mít teď aspoň týden jenom na psaní :3

za 3. Enjoy part :))♥

Probudila jsem se sama. Ručičky na nástěných hodinách ukazovaly za 5 minut 9. Byla jsem šťastná, že zítra není škola. Mohla jsem zajít za Abby. Brzy bude mít narozeniny.

Vybavila jsem si dnešní odpoledne. V tu chvíli mi došlo, že mi tu Jake musel nechat nějaký vzkaz. Prošla jsem do kuchyně a prohledala snad každičký kout. Nakonec jsem zkontrolovala i mobil. Nikde nic. 

Vůbec se mi nelíbilo jak se Jake poslední dobou choval. Pamatuju si, že když jsme se poznali, byl jiný než ostatní. Jake nepodléhal trendu střídání holek jako ponožek, nemusel si nic dokazovat, protože se mu dařilo tak jako tak. Jeho otec se přátelil s mým. Choval se ke mě jako k rodině a přesto bylo tak krásné, když jsme spolu začali chodit.

Ale dneska je to jiné. Poslední 2 měsíce mi připomíná spíš nadržený prase než toho kluka, kterého jsem znala. 

Vyšla jsem schody nahoru. Nevěděla jsem jestli je Jeremy doma. Pomalu jsem otevřela dveře do jeho pokoje. Nebyl tu. S povzdechem jsem dveře zavřela a došourala se k sobě do pokoje.

Rozsvítila jsem světla a zatáhla rolety. Na stole se válela sposta papírů a protokolů, které jsem si za týden shromáždila. Začala jsem třídit listy na jednotlivé předměty a na vizity. Všechno jsem pak nastrkala do šanonů na poličce. Vatáhla jsme desky s maturitními otazkami a začala se jimi zaobírat...

*** 

S povzdechem jsem si uvědomila, že je už půl 2. Měla bych si jít lehnout. Zhasnual jsem lampičku a po tmě se vydala k posteli.

"Sakra!" sykla jsem, když jsem narazila do rohu postele. Chytla jsem se za bolavé koleno a padla do peřin. Nebyla jsem unavená, protože jsem odpoledne prospala dost hodin, ale přesto jsem potřebovala odpočinek. Klidný spánek mi mohl zajistit alespoň částečnou regeneraci.

Jake, Jake, Jake....co budu jenom dělat?

Justin's POV:

"Takže," Rayen vstal z gauče a postavil se k baru. Z velké dózy si nalil do skleničky wiskey a upil z ní. Nejprve se zašklebil a pak položil skleničku zpátky. "Jak to bylo? Myslím to s tím polišem."

"Už jsem ti snad jednou řekl, že to nebyl policajt!" vyštěkl jsem na něj. "Byl to jen nějakej idiot od Carlose. Ten kretén si vzal jako rukojmí těhotnou buchtu a ještě ke všemu to byla Jasonova holka."

Rayen se praštil do čela a zakňoural. "To je takovej vůl." Rozesmál se. "Jo, zaslechl jsem, že si vzal Sarah pod kudlu, ale netušil jsem, že to může být vůbec možný."

"Jo a víš jak se dal policajti dneska podplatit. Naprosto bez problému. Carlos mu dal peníze a on udělal z toho debila policajta a ze Sarah výtržnici."

"To se Jasonovi nebude líbit." zašeptal si pro sebe Rayen.

"A ta druhá?" 

"Jaká druhá?"

"Nedělej blbýho Bieber, vim, že tam s váma byla nějaká holka ze školy. I Jason to ví. Bude se jí chtít zbavit."

"Na Emily nikdo ani nesáhne!" zavrčel jsem ostrým tónem. V tu chvíli vešel do místnosti Fredo a rozvalil se do pohovky.

"Takže Emily." Rayen měl na tváři pobavený výraz. Jedno obočí nadzdvihnul a naznačil, ať pokračuju.

"Jaká Emily?" Fredo se posadil trochu víc normálně. Hřbetem ruky si zakryl pusu a škytnul. 

"Justinova roštěnka." zasmál se Rayen.

"Není žádná moje roštěnka. Není s ní vůbec zábava, dělá na zdrávce a navíc má kluka, kterej šéfuje Cobles technology."

"No jasně Bieber, ty se ho prostě bojíš." mrkl na mě Fredo.

"Jděte do háje." syknul jsem. 

Dveře do místnosti se rozrazily a vešel Jason. Na tváři měl brunátný výraz. Za ním stál Markus, chlap jak hora, přes rameno mu viselo něčí tělo. Otočil se k nám zády, abych viděl dotyčnému v bezvědomí do tváře. Byl to ten, co se vydával za policajta.

"Chcete to vidět princezny?" zašklebil se Jason. V ruce držel obušek. Přehodil si ho z ruky do ruky a kývl na Markuse, ať oběť posadí do židle. 

Markus ho nešetrně přivázal ke kovové židli a jednou, ohromnou fackou ho probral. Jason si plácl obuškem do dlaně. Koutky mu cukaly do úsměvu a já přesně věděl, co bude následovat.

"Tak," prolomil ticho Jason, "a teď budeš mluvit!"

Emily's POV:

Ulice byly doslova napěchované lidmi. Bylo naprosto zbytečné, abych si brala auto. Vyrazila jsem pěšky přes park a za půl hodiny svižné chůze jsem se ocitla před domem Lewisových. Zazvonila jsem na zvonek a čekala.

Otevřela mi Kristen.

"Ahoj." pozdravila s úsměvem. Mísu s těstem odložila na regál, ruce si otřela o zástěru a vřele mě objala.

"Kde je Abby?" vyhrkla jsem.

"Je nahoře v pokoji." Oběšla jsem ji a vydala se nahoru.

"Emily, zlatíčko." zavolala na mě ještě. Sešla jsem opět dolů. Kristen vzala ze stolku skleničku s vodou a podala mi jí.

"Dohlédni ať to vypije. Dneska je opravdu horko a Abby vůbec nechce pít."

Přebrala jsem až po okraj naplněnou sklenku a šla.

Abby seděla v rohu pokoje u okna, zády ke mě. Hlavu měla skloněnou do klína a něco kreslila. Potichu jsem položila vodu na komodu u dveří a připlížila se blíž. Rychle jsem jí zakryla oči.

"Holy! Kolikrát ti mám říkat, ať mě necháš na pokoji!" křikla a snažila se sundat moje ruce z očí. Když se jí to povedlo, otočila se na mě.

V jeden jediný moment se její uražený výraz změnil v kouzelný dětský usměv. Ukázala mi tím řadu perfektně bílých zoubků. Vyskočila na nohy a padla mi okolo krku.

"Em!" pískla mi přímo u ucha. 

"Ahoj zlatíčko." rukou jsem jí uhladila blonďaté vlásky a lehce jí poplácala po zádech. 

"Tak jak ti jde kreslení?" 

Abby mě chytla za ruku a začala strkat k palandě. Vylezla jsem po schůdcích nahoru a s úžasem otevřela ústa. Celá stěna byla polepená obrázky všemožných věcí.

"No, vidím, že ses činila." zasmála jsem se.

"Holy taky kreslila, koukej." Slezla jsem a podívala se na pár obrázků dole.

"To si jí naučila ty?" 

"Jo" špitla Abby a chytla si ruce za zády.

"Až tohle vypiješ," ukázala jsem na sklenku na komodě, "půjdeme ven."