ALL THE MATTERS [CZ;JBFF]

13. "And that's why I hate you."

Prázdninový díl... nejsem si jistá, jaké z toho mám pocity, ale vám se to doufám bude líbit:)) Hranici nechávám na 8+ votes a 3+ komentáře. Tím bych i chtěla poděkovat za 9 votes u předešlé části:) Užívejte si prázdniny:33 nevím jak budu přidávat, protože to mám hodně napěchovaný, takže nebudu mít asi čas:/ 

Enjoy part:)

Puppy:*

Jason mě odvezl před dům. Cesta probíhala mlčky, ani jeden z nás se nechtěl s tím druhým bavit. Nevím jaký důvod pro to měl Jason, přece jen to byl on, kdo celý tenhle malý 'výlet' zorganizoval. Já se děsila toho, že je už pozdě a Jeremy bude doslova šílet. Upřímně, začínám z toho být unavená. Z toho všeho.

"Kde si byla?" Vyštěkl okamžitě Jeremy, jakmile jsem vstoupila do domu. Pověsila jsem klíče na malý háček a o trochu pevněji chytila popruh na své kabelce. Pak jsem důstojně vešla do obýváku.

"Jeremy, já na tohle nemám náladu, kde si byl ty celý včerejšek?"

Pochopil, co jsem mu chtěla naznačit. Jeho napnuté svaly v obličeji mírně povolily a celkově získal na klidnosti.

"Byl jsem v práci, nechali mě tam přesčas, chtěl jsem zavolat, ale,"

"To je v pohodě." skočila jsem mu do řeči. Jediné, co jsem chtěla, bylo připravit se na tu vizitu v pondělí. Měla jsem jít na dětskou onkologii, opravdu jsem se tam těšila. "Mě nezajímá, kde si byl, jsi dospělý, máš právo se občas vytratit. Stejně jako já." Udělala jsem několik kroků k němu a objala ho.

Nejdřív sebou mírně cuknul. Zjevně nečekal… tohle, ale já tě opravdu neměla náladu na dlouhé monology a hádky. Nakonec mi objetí opětoval, usmál se a pohladil mě po zádech. "Mám tě rád, Em." 

Uculila jsem se mu do ramene. Pak jsem své objetí povolila a Jeremy taky. Vzala jsem do ruky tašku, kterou jsem před chvílí nechala volně spadnout na zem. 

Nahoře v pokoji jsem se zamkla. Nebylo to nutné, ale měla jsem tak pocit většího soukromí. Vysoukala jsem se z kraťasů a vlezla si do pohodlných domácích tepláků. Pak jsem si převlékla i tričko a posadila se za stůl. 

Nebylo lehké udržet pozornost na hustě popsaném listu, když venku zpívali ptáci tak hlasitě, i přes mírně poprchávání, což mě velmi rozptylovalo. Chtěla jsem jít ven. Tak moc jsem chtěla vzít skicák a vyrazit někam do parku, nebo ještě dál, do lesa. Vybavila jsem si nádherný kamenný most, kousek od našeho domu. Jak se odráží ve vodní hladině a vítr si pohrává s olšemi na jednom z jeho konců a…

Tok mých myšlenek narušilo lehké ťukání na okenní tabule. Zvedla jsem se od stolu a se zamračeným výrazem se vydala k oknu. 

Málem jsem vyskočila z kůže, když jsem spatřila Biebra, naplácnutého na mém okně. Když se můj tep po leknutí uklidnil, tázavě jsem zvedla jedno obočí. Justin se zatvářil nevině, ale hned nato se lišácky se usmál. Otevřela jsem okno a on vpadl dovnitř. Všimla jsem si, že je vcelku promočený. Zjevně tam ťukal pěknou chvilku. Nechápala jsem, že jsem ji toho nevšimla. 

"Nečekal si déšť?" položila jsem první otázku, která mě napadla, abych zahnala trapné ticho, které panovalo po několik minut. Svým způsobem to bylo kouzelné, že ještě odpoledne bylo horko k zbláznění a teď pršelo. Miluju tyhle aprílové dny.

"Vlastně jsem se přišel zeptat, jak to šlo s Jasonem?"

Zalapala jsem po dechu, načež se Justin s tázavým pohledem posadil na kraj postele. Rukama si prohrábl hlasy dozadu a navlhčil si rty. Váhala jsem, jestli mu to můžu říct. Přece jen to byl podivín. Nemohla jsem čekat, co udělá, vlastně jsem ani nevěděla, kdo doopravdy je, ale potom co jsem si spojila pro a proti, Justin přeci věděl, že jsem byla někde s Jasonem, takže o tom něco ví, jsem se rozhodla mu to povědět. Jasona evidentně znal.

"Řekl mi, jak to bylo. Myslím, než se ztratili rodiče." 

Justin pokýval hlavou, ruce si spojil na zátylku a položil se na postel. Prokroutila jsem hlavou nad jeho chováním a postavila se, aby na mě viděl. Několika ležérními kroky jsem se přesunula k místu, kde z postele vyčnívaly jeho nohy, a ruce si založila na hrudi.

"Je to všechno, co si chtěl?" Svraštila jsme obočí a čekala na odpověď. 

Justin se posadil. Otočil tělo dozadu a do ruky vzal jednu z fotek na mém nočním stolku. Chvíli si ji prohlížel a pak vrátil na původní místo. Tuhle akci několikrát opakoval s jednotlivými věcmi. Mezi prsty několikrát přetočil malý obrázek od Abby. Prohlédl si ho a pobaveně se usmál.

Už jsme to nemohla vydržet a vytrhla jsem mu ho z ruky. "Tak?" rámeček jsme položila na stůl a opět obrátila svou pozornost k Justinovi.

"Proč mě nemáš ráda?" Jeho otázka mě překvapila. Vlastně, když jsem se nad tím zamyslela, spíš jsem ho nevnímala. Nebyl někdo koho bych potřebovala buď soustavně ponižovat nebo platonicky obdivovat, jak valná část našeho dívčího osazenstva. Možná byl trochu divný, ale přesto ho neminuly všechny ty obdivné pohledy holek od nás. Kromě mě. Nic jiného než další tvář pro mě nebyl.

"Já nevím." řekla jsme nakonec. Justin se zašklebil, ale dál seděl na posteli. 

"Neznáš mě." začal znovu. Netušila jsem, kam se tahle debata ubírala, ale rozhodně jsem z toho nebyla nadšená.

"Ty neznáš mě." zvýšila jsem hlas. Možná bych to měla nějak utnout. Vstal. Pak se uchechtl, načež se na mě otočil, aby mi mohl věnovat svůj hravý úšklebek. 

"Mohl bych ti ukázat, kdo doopravdy jsem." 

Z části jsem se na něj v tu chvíli zlobila a zašklebila jsem se na něj, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že odlehčil situaci. Starý Bieber je zpátky. Opět si prohrábl vlasy a čokoládové oči se mu zaleskli.

"A to je to, proč tě nenávidím." Ruce jsem si dala v bok a čekala, co se bude dít. Justin přešel blíž ke mě a nebezpečně se ke nahnul. Bylo to tak blízko, že jsem mohla cítit jeho dech na své pokožce. Strnule jsem stála a nehýbala se. 

"Když si to rozmyslíš, dej mi vědět. Mohla by to být zábava." Odtáhl se dál, za což jsem byla nemírně vděčná, protože už mi začala naskakovat husí kůže.

"Nech si zajít chuť." odsekla jsem mu pobaveně a protočila oči. Justin se zasmál a hlavu přitom sklopil dolů. Ruce měl ležérně zastrčené v kapsách.

"To se ještě uvidí." broukl si pro sebe a otevřel okno, který ještě před pár minutami přišel. "Měj se Emily."

"Měj se Justine." Nemohla jsem se ubránit pocitu, při kterém jsem si nutně musela zkousnout ret. Chvíli jsem tam ještě stála, ale když moje první udivení míšené s pobavením opadlo, vrátila jsem se k práci.

Za tímhle bych měla udělat tlustou čáru. Za vším co se stalo. Až dokončím školu a kurzy, budu moct být něco užitečného, budu mít stálý plat a brzo i mou malou Abby. Všechno hezky pod jednou střechou. A žádný Bieber mi do toho nebude mluvit...