ALL THE MATTERS [CZ;JBFF]

6. "Jesus, come in, I'll treat you."

Všechny události oné chvíle se mi slily do jednoho obrazu.

Žena na zemi, muž, nůž, křik, rána, Justin,... Justin?

Povyskočila jsem a běžela dolů. V předsíni jsem popadla basebalovou pálku a vyběhla s ní na ulici. Okolo niko nebyl. Žena, která ještě před chvíli ležela na zemi teď stála opodál, u ucha mě přitisknutý telefon a bezradně do něj něco křičela.

Místo ní se teď na tvrdém betonu práli dva muž. Jeden z nich byl mohutný, neměl vlasy, v ruce držel kudličku.

Druhý byl Justin, bez kudličky, vlastně bez jakékoliv zbraně a na krku měl přitisklou čepel. 

Těžko se mi dýchalo. Nedokázala jsem si přebrat nic z toho, co se dělo. S napřaženou pálkou jsem vyrazila k nim. Můj mozek naprosto rezignoval. Nadvládu teď měla pálka, která se švihem dotkla čela plešatého muže a srazila ho pryč z Justina. Uděla jsem ještě jeden krok k němu a znovu udeřila, tentokrát do břícha. Z pusy mu vylítla krev.

"Panebože." zašeptala jsem. Klekla jsem na zem a pustila pálku. Rukou jsem se snažila nahmatat muži tep. Prsty jsem jezdila po krku a hledala ono místo.

Konečně jsem pod bříškách ukazováčku a prostředníčku ucítila slabé bušení. Hluboce jsem vydechla. Bylo toho příliš. Svalila jsem se na záda a zavřela oči.

"Emily! Jsi v pohodě?" někdo semnou zašal třást. Odklopila jsem těžká víčka a uviděla Justina jak se nademnou naklání.. Rychle jsem ho odstrčila a posadila se.

"Jojo, dobrý." Zvedla jsem se a oprášila si džíny. Podívala jsem se na Justina a uviděla jak mu z hrudi a krku teče krev.

"Ježiši! Pojď sem, já- ošetřím ti to." vykoktala jsem ze sebe. Na tváři se mu objevil šibalský úsměv. Už je to tu zase. 

Zaslechla jsem sténání. Otočila jsem se, když mi došlo, že tu byla ještě ta žena. Vyběhla jsem k ní. Seděla na zemi a držela si břicho. Až teď jsem zaregistrovala, že je víc vypoulené, než to moje. 

"Jste v pořádku?" zeptala jsem se opatrně. Zvedla hlavu a podívala se na mě. Mlčela.

______________________________________________________

"Takže, odkud vy se znáte?" Nesla jsem do obýváku dva hrnky s čajem. Za poslední půl hodinu jsem se dozvěděla dost věcí, ale né tolik, abych přesně věděla, co se tu děje. Jeremy nebyl nadšený, ostatně jako pokaždé, když jsem udělala něco nového. Odešel a tak jsem měla alespoň prostor na to, zjistit o co tu jde.

Žena s vypouleným bříškem se jmenuje Sarah a ano, je těhotná.

"Nepodstatné." odpověděj Justin, který seděl, svlečený do půl těla, s obvázanou hrudí na křesle.

"Jestli chcete pomoc, tak se koukejte rozpovídat." napomenula jsem ho.

"Nemůžeme ti to říct." ozvala se Sarah.

"A to proč?"

"Prostě je to tajné." vykřikl Justin.

Odfrkla jsem a vyšla ven, na zahradu.

Z pohledu Justina...

Sarah se na mě vražedně podívala. Pak kývla hlavou směrem k Emily. "Dobře." zasupěl jsem a zvedl se z pohovky. Vyšel jsem prostklenými dveřmi na zahradu. Na jejím konci stála Emily. Hrala si s konečky vlasů a dívala se na obzor.

Zapíchala mě rána. Lehce jsem se předklonil a zasyčel bolestí.

Emily se na mě otočila. V očích měla slzy. Proč zase brečí? Řekl jsem snad něco špatně?

Odkašlal jsem si. "Stalo se něco."

"Nic co by nezpravilo hodně čokolády." Bolestně se usmála. "Nestarej se." Nebyla nervní, což jsem čekal. Spíš tichá, otupělá.

"Teď, když si mi zachránila život," do vzduchu jsem hodil uvozovky, "myslím, že bych to měl vědět, jestli tě něco bolí," nestačil jsem doříct větu, protože mi skočila do řeči.

"A to jako co? Myslíš, že si jednoho dne nakráčíš do mého života a já ti kvůli jedný pranici odhalím celou svou minulost. Že jsem ztratila rodiče, vzali mi sestru a já se musím každý den koukat na mého zničeného bratra jak se opíjí? Myslíš, že je to jednoduchý? Když nezvládnu ten test, na kterej jsem jen tak mimochodem přišla pozdě kvůli tobě, tak mě nevezmou do žádný normální práce! A já ztratím ten zbytek věcí, co na tomhle zasraným světě mám!"

Z pohledu Emily...

Těžce jsem oddechovala. Právě se cítím jako prvotřídní blondýna. Řekla jsem mu všechno. Teda prakticky všechno. Pořád toho ještě hodně neví, ale to co jsem právě vypustila z pusy věděla jenom moje nejlepší kamarádka.

"Kašli na to."  Obrátila jsem se k odchodu. Do očí se mi nahrnuly slzy. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Ne, že by mi na něm teď nějak záleželo, jen jsem nechtěla, aby viděl mou slabou stránku. Pořád je to ten samej Biber a já nemohla dovolit, aby vykecal tohle všechno ve škole.

Z myšlenek mě vytrhla bolest na zápěstí. Otočila jsem se a spatřila ho jak svírá mojí ruku. 

"Pusť." vyštěhla jsem na něj.

"Ne Emily, teď už je příliš pozdě, abych tě pustil."

5+ votes a 2+ komentáře pro další...Guys:( posílejte, nemám co číst!!! :D