Neoblomný | #MAVY (Kovy & Martin) ✔️

Kapitola šestnáctá - Odjezd

Pohled Martina
,,Vrátím se za chvíli!" křikl Kája a odběhl pro kafe.
Sedl jsem si na lavičku a sledoval projíždějící vlaky. Kája měl odjet za půl hodiny, ale jeho vlak měl zpoždění, takže se čekání o další čtvrthodinu prodloužilo.
,,Ahoj," ozvalo se za mnou.
Překvapeně jsem se otočil.
,,Ehm, čau," řekl jsem.
,,Co ty tady?" usmála se Bětka a sedla si vedle mě.
,,Čekám na Káju. Šel pro nějaký pití," odpověděl jsem.
,,Aha. Já mám namířeno do Brna. Za bráchou. Ty jedeš kam?" ptala se dál.
,,Nikam. Šel jsem doprovodit Káju. Jede domů."
,,Aha," kývla a zkoumala mě pohledem.
,,Co je?"
,,Jsi mi povědomý," odmlčela se.
,,Už vím! S tebou si Karel fotil tu retardovanou fotku na Insta. Sluší ti to na ní," usmála se.
Její úmysly mi nebyly zcela jasné. To mě tady jako balí?
,,No, tak asi dík," zasmál jsem se.
Najednou mě něco napadlo.
,,Hele, můžu otázku?"
Přikývla.
,,Proč ses s Kájou rozešla?"
,,Tak zaprvý: Ten hajzl se rozešel se mnou. A zadruhý: Stejně s ním byla nuda a neměli jsme si co říct," zatvářila se neutrálně a zahleděla se na přijíždějící vlak.
Tohle mi hlava nebrala. Kája o ní vždycky mluvil hezky. Teda aspoň do té doby, než se rozešli. Nevypadalo to, že by měli problém. Neměl jsem důvod Kájovi nevěřit. Bětku jsem znal asi deset minut.
,,Aha. A už někoho máš?"
Překvapeně se na mě podívala.
,,Myslíš, že jsem nějaká děvka, co střídá kluky jako ponožky?"
,,Ne! Tak jsem to nemyslel. Já jen..." zmlkl jsem. Ani jsem pořádně nevěděl, proč se na to ptám.
,,Jo tak. No...Klidně. Tak až budu mít čas, ozvu se," zářivě se usmála a já na ni zůstal civět. Cože?
Najednou se zvedla.
,,Hele, už tu mám vlak. Tak...Zatím," objala mě. Opětoval jsem jí objetí, které jsem si vyložil jako přátelské gesto.
Bětka vstala, zamávala mi a nastoupila do vagonu. Tupě jsem seděl a v hlavě mi běhal snad milion myšlenek. Jak si proboha vyložila tu moji otázku? Doufám, že si nemyslí, že s ní chci chodit.
,,Martine?" ozval se za mnou nejistý hlas.
,,Kájo!" vyskočil jsem a přišel k němu. Tvářil se zmateně a...ublíženě?
,,Máš pro mě to capuccino?"
,,Jo, tady,"podal mi kelímek, ,,Co chtěla?"
,,Nic. Jen jsme si povídali," usrkl jsem teplého nápoje. Karel kývl, ale zachmuřený výraz ho neopustil. Zvláštní.

Ve zbývajícím čase jsme kecali o blbostech a natáčení. Byl jsem rád, že se Kájovi vrátila dobrá nálada.
,,Tak já už musím," zvedl se, když přijel jeho vlak.
,,Kdy se zase uvidíme?"
,,Snad brzo. Zavolám ti," pohladil mě po tváři a mně se po těle rozlilo příjemné teplo. Miloval jsem jeho dotyky.
,,Budeš mi chybět," sklopil jsem hlavu.
,,Ty mně taky. Ale to zvládneme. O víkendu určitě přijedu."
,,To nevydržím," zavrčel jsem a vášnivě ho políbil. Obmotal mi paže kolem krku a já si ho přitáhl za boky. Bylo mi jedno, že kolem nás chodí lidi a dívají se na nás. Potřeboval jsem cítit Kájovy rty...
,,Nejezdi, prosím," vzdychl jsem do polibku.
,,Musím," oddělil naše rty.
,,Ahoj, Martine," usmál se a zvedl kufr.
,,Ahoj, Kájo," šeptl jsem. Ničilo mě, že ho neuvidím celých pět dnů. Sledoval jsem, jak nastoupil a naposledy se otočil. Zamával jsem mu. Usmál se a zmizel uvnitř. Zamířil jsem domů s pocitem prázdnoty v hrudi.
Už teď mi chybí...

Bětka opět na scéně.:D
S touhle kapitolou nejsem moc spokojená, ale přepisovala jsem ji tak čtyřikrát a líp už to nevymyslím. Snad jste to přežili. :D
Ještě vám moc děkuju za 6k přečtení! Je to neuvěřitelné.❤️
BTW: Už mám trochu rozpracovanou novou Mavyovku, kterou budu zase postupně zveřejňovat po ukončení této fanfikce.:) Těšíte se?:D