Neoblomný | #MAVY (Kovy & Martin) ✔️

Kapitola šestá - Takhle to dál nepůjde

Pohled Kovyho
Od mé návštěvy u Martina uběhlo už několik dní. Za tu dobu jsem se na něj snažil nemyslet. Psal mi dlouhé zprávy na Facebooku, ale já na ně neodpovídal. Někdo by si mohl myslet, že jsem bezcitný, ale já to musel udělat. Zapomenout na naše setkání a jít dál. Věděl jsem, že tím Martinovi ubližuji, avšak měl jsem strach. Co měl znamenat ten můj vyschlý krk při pohledu na jeho tvář? Proč jsem se usmál myšlence, že se mu zdá o mně? Hlodaly ve mně pochybnosti, kterým jsem nechtěl dát záminku k tomu, aby mě naplno pohltily...

Bětka: Tak kde jsi? Čekám před kinem...

Sakra! Zase přijdu pozdě. Rychle jsem na sebe hodil tmavě modrou košili, černé džíny a zběžně upravil vlasy. V šatně jsem se v mžiku oblékl do béžového kabátu a černobílých tenisek. Vystřelil jsem z domu a pádil ke kinu. Bětka už tam nervózně přešlapovala. Na sobě měla vínovou péřovou bundu a šedé legíny. Husté kaštanové vlasy zakrýval černý kulich. S omluvným úsměvem jsem k ní přistoupil a objal ji.
,,Jdeš pozdě," vytkla mi, když jsem ji pustil.
,,Moc se omlouvám. Nestíhal jsem," sklopil jsem hlavu.
,,To mě nepřekvapuje. A," přerušila mě, když už jsem se nadechoval k odpovědi, ,,Neslibuj zase, že příště přijdeš včas. Nikdy to nedodržíš," odvrátila hlavu.
,,Tak už se na mě nezlob," chytl jsem ji palcem a ukazováčkem za bradu a donutil ji tak podívat se mi do očí. Stále se tvářila odmítavě, takže jsem ji políbil. Usmála se a chytla mě za ruku.
,,Hlavně už pojď. Film za chvíli začne a ty musíš koupit popcorn," zamávala mi před nosem vstupenkami. Ušklíbl jsem se.
,,Jak si přejete, madam," líbl jsem ji na hřbet ruky a šel koupit menu pro dva.

Po skončení filmu jsme zašli ještě do Terranovy, kde si Bětka chtěla prohlédnout zimní kolekci. Znuděně jsem procházel kolem pánských košil a najednou mi padl zrak na modročernou kostkovanou košili.
Tu měl Martin, když jsem u něj byl... Tak už dost! Zákaz myšlení na Martina! Potřásl jsem naštvaně hlavou a šel usměrnit Bětku, která se rozhodla vykoupit snad celý obchod.

,,Tak co teď?" zeptala se Bětka laškovně, když jsme seděli na gauči a v televizi běžely už jen titulky. Věděl jsem, kam tím míří. Za normálních okolností bych nic neřešil a v náručí ji odnesl do svého pokoje. Ale dneska jsem neměl náladu.
,,Já už půjdu spát. Jsem unavený," zalhal jsem a omluvně se na Bětku podíval. Ta mi to ovšem nezbaštila.
,,Kájo, co se děje? Tohle už je tento týden potřetí! Máš se mnou nějaký problém? Je na mně něco špatně?" prohlížela si bezradně své tělo. Nesnášel jsem, když tohle říkala. Když na sobě hledala chyby. Tedy...Alespoň dřív mi to vadilo.
,,Ty jsi naprosto v pořádku," ujistil jsem ji, čímž jsem si vysloužil jen další zmatený pohled.
,,Tak co se děje?!" rozhodila bezmocně rukama.
,,Bětuš...Prosím. Chci si jen odpočinout. Tak to pochop," zamumlal jsem a díval jsem se kamkoliv, jen ne do jejích oříškových očí.
Chvíli jen tiše seděla. Potom se zvedla a zamířila do předsíně. Vrátila se oblečená v bundě a botech.
,,T-ty někam jdeš?"
,,Řekni mi jednu věc. Upřímně."
,,Jakou?" srdce mi začalo prudce bušit.
,,Miluješ mě vůbec?"

Ha! :D Trošku vás potrápím. Co myslíte, že Kovy řekne? :) Miluje Bětku ještě? Podělte se o své názory v komentářích. :))
Btw: Nejsem si jistá, jak vyjde další kapitola. Přece jen prázdniny v háji a testů fůra. :/ Pokusím se každý týden vydat aspoň jednu kapitolku. Možná dvě...:D
Tak se zatím mějte! :)