Neoblomný | #MAVY (Kovy & Martin) ✔️

Kapitola třetí - Přátelství

Pohled Martina
Ve společenském sále bylo narváno a u fotostěny se právě fotili YouTubeři. Kovyho jsem zahlédl stát mezi Jirkou Králem a Vadimem. Mohl jsem vedle něj stát já, kdybych nebyl srab. Potřásl jsem hlavou a zamířil přímo k východu. Vyšel jsem z budovy a do tváře mě udeřil ledový vítr. Fakt super. Na sobě jsem měl jen černé tričko a džíny s rozedranými koleny. Otřásl jsem se zimou a přemýšlel, kam půjdu, protože domů to bylo daleko, a najednou jsem na rameni ucítil něčí ruku. Otočil jsem se a můj pohled se setkal s pomněnkově modrýma očima.
,,Kovy?"
,,Kampak?" zasmál se a můj zrak se automaticky zaměřil na dolíčky v jeho tvářích.
,,Já...Musím ještě sestříhat video," zalhal jsem a doufal, že mi to uvěří.
,,Pět minut tě nezabije."
Tázavě jsem se na něj zadíval.
,,Z focení ses vyvlíkl, ale selfie se mnou tě nemine," zazubil se a odhalil bílé rovné zuby.
,,Ty se chceš fotit se mnou?" zeptal jsem se a okamžitě bych si za to nejradši nafackoval. Choval jsem se jako nějaká třináctka, které právě její idol nabídl pomoc.
,,Jo. Ostatní mi dali košem, protože se prý vždycky tvářím připitoměle," podrbal se rozpačitě na zátylku a já přemítal, jak je možné, že dřív jsem si nevšiml, jak je dokonalý.
,,Právě jsi požádal o fotku s největším retardem české Youtube scény. Takže zatímco já se budu tvářit jak přejetá kráva, ty budeš vypadat jako Bůh," řekl jsem s kamennou tváří a Kovy se rozesmál. Jeho smích byl tak nakažlivý, že jsem se hned přidal. Nešlo to zastavit a chechtali jsme se tak dlouho, dokud jsme mohli dýchat.
,,M-myslím, že si budeme r-rozumět," vykoktal Kovy s rudým obličejem a otíral si slzy od smíchu. Kývl jsem a chytl se za bolavé břicho, kterému můj záchvat moc neprospěl.
,,Tak dáme to selfie?"
,,Jasně," přitakal Kovy a vytáhl mobil. Naskytl se mi pohled na tapetu, kde byl on s nějakou brunetkou, která mu dávala pusu na tvář a on se usmíval jak andílek se zavřenýma očima. Kéž bych byl na jejím místě...Kovy si všiml mého pohledu.
,,To je Bětka. Moje přítelkyně," vysvětlil a otevřel fotoaparát. Udělali jsme jedno retardované selfie a Kovy ho hned dal na Instagram s popiskem:
První fotka s tímhle bláznem.😄
Pousmál jsem se. ,,Snad ne poslední."
Kovy se na mě překvapeně podíval.
,,Mohli bychom se třeba někdy zase sejít..." vysoukal jsem ze sebe a doufal,že to nezní divně. Kovy chvilku mlčel.
,,Když bude čas a příležitost, proč ne?" řekl nakonec a mně se ulevilo. Závan prudkého větru způsobil, že mi naskočila husí kůže, čehož si všiml i Kovy.
,,Ježiš, ty tady ještě zmrzneš!" vyjekl a i přes mé protesty si sundal sako a donutil mě obléknout si ho, tím pádem tu stál pouze v bílé upnuté košili s jedním rozepnutým knoflíkem. Jeho štíhlá postava takhle vynikla ještě víc a mě polilo horko.
,,Tak díky," poděkoval jsem.
,,Nemáš zač. Hele já už budu muset jít, slíbil jsem Bětce, že se sejdeme. Tak zatím!" rozloučil se a mávl mi na pozdrav.
,,Jo, čau!"
Objal jsem si trup pažemi a uvědomil jsem si, že mám to jeho sako. Vrátím mu ho, až se zase uvidíme. Otočil jsem se a vydal se domů s myšlenkami na Kovyho studánkově modré oči, vyspělý a nezaměnitelný hlas, růžové rty a dokonalou postavu...

Trochu delší kapitolka.:D Jak se vám líbí? Mimochodem z Kovyho pohledu nebudu psát často. Tuhle kapitolu jsem asi třikrát přepisovala z jeho pohledu a ani jednou se mi to nezamlouvalo. Takže Martinův pohled čekejte častěji.:)