Neoblomný | #MAVY (Kovy & Martin) ✔️

Kapitola sedmnáctá - To se nemělo nikdy stát

Pohled Martina
Hodil jsem tašku na zem a plácl sebou na gauč. Promnul jsem si oči a zívl. Byl pátek a já celý včerejší večer volal přes Skype s Kájou. Tolik mi chyběl jeho hlas, smích, smysl pro humor, nevinný pohled, dotyky. Kdyby neexistovaly sociální sítě, asi bych se vykašlal na školu a jel za mou láskou do Pardubic. Nemohl jsem se dočkat víkendu, až se zase uvidíme.
Cink.
Otráveně jsem vytáhl z kapsy mobil a zamžoural na displej.
Uživatel Alžběta Novotná vám poslal/a zprávu.
Zamračeně jsem ji rozklikl.

Bětka: Ahoj, Martine. Jsem zase v Praze, a tak mě napadlo, že bychom mohli třeba někam zajít. Do parku nebo tak. Máš čas?:))

Zasténal jsem. S Bětkou se mi nikam nechtělo. Nejradši bych ležel doma a myslel na toho úžasného kluka... Na druhou stranu mi bylo dost blbý ji odmítnout.

Já: Čau, Bětko. Jo klidně můžeme někam vyrazit. Tak za hodinu na Václaváku. OK?

Bětka: Jo. Budu se těšit.:)

S povzdechem jsem přešel do kuchyně vzít si něco k zakousnutí. Měl jsem tak akorát čas na to, sepsat aspoň kostru scénáře k novému videu.

O hodinu později
Přešlápl jsem na místě. Bětka měla už pět minut zpoždění. Nesnášel jsem nedochvilné lidi. Ano, Kája taky nebyl přesný jak hodinky. Někdy by se dal přirovnat k vlakům od Českých drah. Nicméně miloval jsem na něm každou drobnost, a tak se mi dařilo tenhle zlozvyk úspěšně ignorovat.
,,Ahoj!" křikla udýchaně Bětka, když dorazila.
,,No čau. Trochu pozdě, ne?" zamručel jsem otráveně.
,,Sorry, ujel mi bus. Tak kam půjdeme?" usmála se, jako by se nic nedělo. Odfrkl jsem si, ale naštěstí si toho nevšimla.
,,Tak třeba do tý kavárny u nádru?"
,,Ok. Jdeme," zavelela a zavěsila se do mě. Její drzost mi začínala lézt na nervy.

,,Jedno latté a palačinky s čokoládovou polevou. Děkuji," uculila se Bětka na číšníka. Protočil jsem očima a objednal si capuccino.
,,Takže...Co ty a vztahy?"
Šokovaně jsem na ni pohlédl. To snad nemyslela vážně. Znali jsme se dohromady asi půl hodiny a ona na mě vytáhne tohle?
,,Hele sorry, ale to je osobní," odpálkoval jsem ji. Zatvářila se dotčeně, ale po chvilce nebyla na její tváři znát ani kapka něčeho podobného.
,,Fajn, chápu," kývla a sladce se usmála. Radši jsem sklopil oči k šálku capuccina, které mi právě číšník donesl. Bětka mě doslova svlékala pohledem. Zavrtěl jsem se na židli a koukl na hodinky. Záchranu, prosím!
,,Chceš kousek palačinky?"
,,Hmm, jo. Klidně," natáhl jsem se pro talíř, jenž mi podávala. Odkrojil jsem si kousek zákusku a ochutnal.
,,Máš tady trochu čokoládu," naklonila se přes stůl a ubrouskem mi ji otřela z koutku úst. Cítil jsem, jak rudnu a nejradši bych okamžitě odešel. Měl jsem tý drzý husy plný zuby.
,,Hele, už půjdu. Mám ještě nějakou práci," hodil jsem na stůl peníze a dýško a vyšel jsem ven.
,,Počkej přece! Co je?" dohnala mě během vteřinky Bětka.
,,Já se s tebou nechci bavit. Jsi moc..."
hledal jsem správné slovo.
Dotěrná.
Už jsem se nadechoval, abych jí to řekl, ale ona udělala něco, co mě totálně vyvedlo z míry.
Políbila mě.
Přitáhla si mě za zátylek, ale já se hned odtrhl.
,,Zbláznila ses?" sykl jsem. Kolem nás chodilo dost lidí a já na sebe nepotřeboval poutat pozornost.
,,Co? Já myslela, že to chceš!"
,,Nikdy! Nelíbíš se mi, jsi vlezlá, drzá a navíc jsem zadanej! Takže zapomeň!Nemám zájem!" vmetl jsem jí do obličeje.
,,Zadanej? A s kým?"
,,To ti může být jedno!"
,,Fajn...Mimochodem, támhleta osoba nevypadá moc nadšeně, že nás vidí,"
kývla hlavou někam za mě. Očividně ji vůbec nezajímalo, co jsem o ní řekl.
Otočil jsem se.
Polkl jsem.
Měl jsem dojem, že srdce zapomnělo, co to znamená fungovat.
Mozek se zasekl na jedné větě.
To se nemělo nikdy stát.

Vaše dojmy, pocity, názory? Šup s tím do komentářů, ráda si počtu.:))