Neoblomný | #MAVY (Kovy & Martin) ✔️

Kapitola sedmá - Nabídka, která se neodmítá

Pohled Martina
Seděl jsem u pracovního stolu. Očima jsem hypnotizoval displej mobilu. Kovy se mi od našeho posledního setkání ještě neozval. Potřeboval jsem s ním mluvit.

Flashback
Ráno mě vzbudily paprsky slunce dopadající přímo na mou tvář. S úsměvem jsem otevřel oči a protáhl se. Můj zrak se zaměřil na postel. Byla prázdná. Zamračeně jsem se vyhrabal z peřiny a šel jsem do kuchyně. Když jsem tam Kovyho nenašel, zamyšleně jsem se vrátil do pokoje. Na posteli ležel papírek popsaný úhledným písmem.

Milý Martine, musel jsem narychlo odjet. Neber si to osobně.
•Kovy•

V hlavě mi zněla poslední věta: ,Neber si to osobně.' Jak to myslel?

Konec flashbacku

Nechápal jsem, proč mi neodepisoval na zprávy. Znovu jsem rozklikl Facebook. Pod mou poslední zprávou stálo jedno jediné slovo, které nenávidím.
Zobrazeno
Naštvaně jsem odhodil mobil na postel.
Náhle se ozval zvuk, lahodící mému uchu. Popadl jsem s očekáváním telefon a dychtivě pohlédl na oznámení z Facebooku.
Uživatel "Kovy - Gameballcz"odpověděl na Vaši zprávu.
Rozklepaně jsem najel na stránku. Kovy mi skutečně odepsal!

Kovy: Ahoj Martine, promiň, že jsem se neozval, ale řešil jsem osobní problémy. Mám pro tebe nabídku jako omluvu.

Já: Čau Kovy, omluva se příjímá, už jsem myslel, že jsem něco podělal...A co to je za nabídku?

Kovy: Hele napadlo mě, že bychom si mohli zajet do Dubaje. Co ty na to?:)

Já: Wow, tak to beru! Kdy?

Kovy: V pátek. Na pár dní.

Já: OK, to se mi hodí.

Kovy: Super, ještě ti pošlu na mail informace. Už musím jít, tak ahoj. :)

Já: Jasně, čau.:)

Byl jsem hrozně šťastný. Kovy nebyl naštvaný a zřejmě ani nepoznal, že jsem... gay. Věděl jsem, že bych mu to měl říct, ale zatím nebyla vhodná doba...
Zajímalo by mě, co myslel těmi osobními problémy... Třeba mi to řekne.

Pátek

Na letišti bylo rušno a Kovyho jsem nikde neviděl. Rozhlédl jsem se a zrak mi padl na Starbucks. Jasně. Kafe.
S úšklebkem jsem vkročil dovnitř a téměř okamžitě jsem spatřil vysokého bruneta v modré bundě, který právě zápasil s kafem v jedné ruce, zatímco druhou se snažil uklidit peněženku.
,,Mohu pomoci vesničanovi v nesnázích?" připlížil jsem se k němu zezadu.
,,Ježiš marjá! Jsem málem vylil to lattéčko!" vykřikl zděšeně Kovy a já se zasmál. Chyběl mi jeho hlas...
,,Ukaž," vzal jsem mu nápoj a on si uklidil peníze do batohu.
,,Díky," usmál se. Ty dolíčky jsou kouzelné.
,,Měli bychom jít, ať stihneme odbavení," zamířil jsem k východu a Kovy za mnou neohrabaně klopýtal s kelímkem, batohem a kufrem na kolečkách.

V letadle jsem se uvelebil na sedadle u okna, zatímco Kovy ukládal do horního zavazadlového prostoru tašku. Jak se natahoval, vyhrnula se mu košile a já spatřil jeho napínající se nenápadné břišní svaly. Polilo mě horko a cítil jsem, jak rudnu. Odvrátil jsem zrak, ale bohužel ne dost rychle a Kovy si mého pohledu, a.k.a. slintající pes, všiml. Zaraženě si upravil košili a sedl si.
Ještě jsme ani nevzlétli a už takový trapas. Tahle cesta asi nebude procházka růžovým sadem, jak jsem si doposud myslel...

V tu chvíli mě ani nenapadlo, že nejsem daleko od pravdy. To, co se stalo první den na hotelu, bylo horší než nejhorší noční můra, kterou si dokážete představit...

Po týdnu nová kapitola! Ve škole toho je zatraceně hodně, takže nemám moc času a kreativní nálada má dovolenou.😂 Kdy vyjde pokračování vám říct nedokážu, tak počítejte s jednou kapitolou týdně.:)
BTW: Moc děkuju za tolik votes a milé komentáře! Hrozně si toho cením a vždy mě to potěší. Děkujuuu!😘