Quo vadis? [HP FF] ✔

9. kapitola - Zpátky v Bradavicích

Přináším další kapitolu a protože minulá byla o něco kratší, trochu jsem vám to teď vynahradila. Poslední část kapitoly by asi měla být 15+, ale nechám to na vás :D resthefuture. Komenty a hlasy samozřejmě potěší!

Eveline seděla u jezera a četla si Přeměňování pro pokročilé, když ji někdo zezadu pohladil po zádech. „Severusi," řekla, aniž by se otočila. Dotyčný ji obešel a uvěznil její rty v polibku. „Chyběl si mi," zamumlala, jakmile se od něj odtrhla, protože potřeba kyslíku byla neúprosná. „Ty mě taky," zašeptal ji do ucha a přimkl se k ní ještě blíž. Znovu se políbili a vychutnávali si přítomnost toho druhého, když za sebou uslyšeli hlas. „Ale, ale, copak se to tady děje?!" oba se naráz otočili. Nestál tam nikdo jiný než Black a Potter. „Tak to bude patnáct bodů dolů za nevhodné chování na školních pozemcích," přisadil si brýlatý hoch. Asi měl pocit, že když byl vybrán jako nebelvírský prefekt, stal se z něj nový mravokárce.
„Vypadni odsud, Pottere a toho zablešence si vem sebou," zasyčel na něj Severus. Nebyl rád, že ho zase šmírovali a ještě k tomu, když tady byl s Eveline. „Copak, Srabusi? Co nám uděláš? Zase za sebe necháš bojovat holku?" narážel na nedávný incident u jezera. „Samozřejmě, ale boj čtyři na jednoho, to je přímo ukázka té vaší nebelvírské odvahy, že?" ušklíbl se. „A k těm bodům, Nebelvír právě přišel o patnáct bodů za urážku studenta," nesnášel tu přezdívku Srabus. Ale za ta léta už si na ni zvykl. To však neznamenalo, že by nevyužil toho, že i on byl zvolen prefektem.
„Zavři klapačku!" zasáhl poprvé do rozhovoru Black. Pak se podíval na Eveline. „Máš to zapotřebí? Cumlat se tady s tím Umaštěncem? Co ti udělal, nalil do tebe lektvar lásky?" posměšně se kouknul na Severuse. Ten tasil hůlku, stejně jako Eveline a Potter. Už se téměř schylovalo k souboji, když napjatou atmosféru přerušil hlas profesora Křiklana, který byl zrovna na své obvyklé procházce po pozemích: „Co se to tu děje, pánové? A dámo?" prohlížel si je a zejména jejich hůlky připravené k souboji. „Skloňte hůlky," počkal až tak učiní. „A teď se odeberte na kolej a buďte rádi, že se to obejde bez stržení bodů a trestů. Tak?!" dodal, když se k tomu ani jeden ze zúčastněných příliš neměl. „Severusi, slečno Ollivierová," zastavil dva studenty, kteří poslechli jeho rozkaz a už mířili směrem k hradu. „Rád bych vás pozval na mé obvyklé setkání. Ve čtvrtek v šest hodin vás očekávám," počkal jen na jejich kývnutí a odkráčel pryč.

„No chápeš to?" divil se Sirius, když si sedal v nebelvírské společenské místnosti na gauč u krbu, ve kterém už seděl Remus a zase si něco četl. „Co konkrétně?" ptal se ho jeho brýlatý kamarád a očima těkal po místnosti. Už zase hledá Evansovou, aby ji pozval na rande, povzdechl si v duchu Sirius. „Co konkrétně, Náměsíčníku? Přece to, že se tam Umaštěnec vrchní šprt Srabus Snape cucal s tou holkou!" křikl rozhořčeně, až se po nich pár lidí zvědavě otočilo. Dokonce to zachytila i Lily, která právě scházela ze schodů. Zvědavě natáhla krk, aby zaslechla víc z rozhovoru. „Třeba trpí nějakou oční vadou," uchechtl se James. Lily si k nim přisedla, což oba chlapce vyvedlo z míry. Většinou je od sebe musela sama odhánět. „O kom se to bavíte?" zajímalo jí.
„No přece o tvým kámošovi Umaštěnci," řekl ji Sirius. „Neříkej mi, že to nevíš. Chodí s tou blonckou z Francie," dodal na vysvětlenou. Lily na něj překvapeně koukala. Viděla je na tom balkóně o letních prázdninách. Že by to šlo tak rychle? Ptala se sama sebe. Byl teprve první vyučovací týden a ona Severuse sotva zahlédla. Jejich přátelství utrpělo těžkou ránu a tohle byl zcela evidentně její výsledek. Lily se po něm stýskalo. Byl to její nejlepší přítel od útlého dětství. To on ji řekl všechno o kouzelnickém světe. To on s ní šel na její první nákupy do Příčné ulice, on s ní vybíral první hůlku a taky to byl on, s kým jela poprvé do Bradavic. To, že se spolu měsíc a půl téměř neviděli a nebavili ji mrzelo. I když jeho očividně ne. Myslela si, že za ní přijde do jejich kupé. Vždy si sedali do třetího od konce lokomotivy. Bylo už tak daleko, že bylo vždycky prázdné. Ale on tam nepřišel. Teď věděla, proč. Našel si za ní náhradu. A nejenom jako kamarádku, ale taky jako svou holku. „Tys to nevěděla?" zeptal se jí překvapeně Sirius a přerušil tak její tok myšlenek. Lily na to nic neřekla a zamířila ven ze společenské místnosti.