Quo vadis? [HP FF] ✔

10. kapitola - Soutěž

Zdravím a přináším vám další kapitolu. Je tam i trochu té vánoční atmosféry, která nás postupně začíná obklopovat. Snad si to užijete :) A když mi dáte komentář nebo hlas, budu moc ráda :)

„A napiš mi," políbila ho Eveline na tvář. Právě stáli před bradavickou bránou. Profesor Křiklan dělal, že si mladé dvojice nevšímá, ale i tak po nich sem tam zvědavě koukl.
„Neboj se, dám ti vědět, až dorazíme," pošeptal ji a vrátil ji polibek. V tu chvíli dorazila před bránu Lily Evansová. Trochu se zarazila v chůzi, když si všimla svých dvou spolužáků, jak se tu loučí. Když se od něj Eveline odtrhla, podívala se na zrzavou slečnu. „Ahoj, Lily," pozdravila jí, stejně tak Severus. Ta se zmohla jen na kývnutí. Bylo to vlastně poprvé, kdy je takhle viděla. Samozřejmě je několikrát za tu dobu viděla na hradě, ale tenhle jasný důkaz, že tvoří pár, měla právě před sebou.

„Ehm, ehm," vyrušil všechny tři rádoby nenápadné zakašlání ze strany profesora lektvarů. „Myslím si, že už je na čase vyrazit," kývl na Lily a na Severuse. Eveline se na něj usmála, a oba studenti přešli k učiteli, Ten z kapsy svého pláště vyndal starou zrezivělou podkovu. „Až řeknu tři, oba dva přiložíte pravou ruku, je to jasné?" instruoval své studenty. Ti souhlasně přikývli. „Dobrá. Jedna, dva, tři," řekl a všichni tři najednou zmizeli Eveline z očí.

Objevili se před velkou šedobílou stavbou. „To je náš hotel," potvrdil jim jejich profesor. „Nemusíte mít obavy, jeho majitel i personál jsou kouzelníci," řekl jim a pomalu se vydal dovnitř. Lily a Severus šli poslušně za ním. Hala vypadala velice elegantně. Bylo zde spousta kožených křesílek a stolků a celé tomu vévodila majestátní recepce. Lily si dokonce všimla poletujících košťátek s vánočními ozdoby. Vánoce se kvapem blížily.
„Delegace Bradavic," prohodil jejich profesor směrem k slečně recepční. „Profesor Křiklan, studenti slečna Evansová a pan Snape," představil je. Recepční se usmála.
„Ano, jistě. Tady jsou vaše klíče od pokojů," podala jim tři zlaté klíčky. „Číslo 215, 216 a 217 a zde," posunula blíž ke Křiklanovi modrý letáček, „je program lektvarologické soutěže. Přeji příjemný pobyt," rozloučila se s nimi. Vyjeli výtahem do druhého patra. „A nezapomeňte," připomínal jim, „dnes večer je zahajovací večírek. Měli bychom se tam ukázat," kladl jim na srdce. On sám byl večírkový typ a těšil se, koho ze svých kolegů večer potká. Lily se na něj usmála a zapadla do svého pokoje. Severus se ušklíbl. Nenáviděl tyhle společenské akce. Jakoby nestačilo, že musel chodit na Křiklanovy večírky.

Interiér ho příjemně překvapil. Nebyl nijak zbytečně přeplácaný, spíše účelně elegantní. Přesně podle jeho vkusu. Vyndal z kapsy hábitu malou černou krabičku a mávl hůlkou, aby zvětšil svůj kufr. Posadil se do jednoho ze dvou tmavě zelených křesel a do ruky vzal leták. Zahajovací večírek začínal v sedm hodin. Zkontroloval hodiny. Měl ještě tři hodiny k dobru. Chvilku flirtoval s myšlenkou jít se projít po městě. Jenže venku poprchávalo a on by stejně ještě musel najít svého kolejního vedoucího, aby mu oznámil, že jde pryč. Místo toho se rozhodl, že napíše Eveline.

Ahoj Ev,

právě jsme dorazili. Večer je zahajovací večírek (ano, hádáš správně, nesmírně se tam těším). Zítra je první kolo soutěže, společná příprava lektvaru ve dvojicích. Doufám, že to vyhrajeme. Mrzí mě, že tu nejsi ty.

Doufám, že se máš dobře.

Severus

Chvilku dumal nad tím, jak si zkrátí těch pár hodin. Nakonec si uvědomil, že si sebou vzal pár knih o lektvarech. No, přípravou snad nic nezkazím, pomyslel si v duchu a vytáhl své značně ohmatané a editované Lektvary pro pokročilé. Začetl se tolik, že ho probralo z transu až velice hlučné zaklepání na jeho dveře. Líně odtrhl oči od své knihy. Kdo to může být? Divil se, když očima kontroloval čas. Jistě to nemohl být Křiklan, do večírku zbývalo ještě něco přes hodinu. Asi uklízečka, blesklo mu v hlavě. „Dále," vyzval příchozího.