Quo vadis? [HP FF] ✔

7. kapitola - Párty v plném proudu

Ahoj, dopsala jsem další kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit a třeba vám zlepší den, když už máme ten pátek :) Když mi napíšete komentář, budu moc ráda. resthefuture

Ti dva od sebe odskočili rychleji, než kdyby na ně někdo použil odpuzovací kouzlo. Eveline se podívala za hlasem narušitele. Na terase stála Amy a vedle ní Lily. Její spolubydlící vypadala spíš pobaveně a ušklíbla směrem na černovlasého kluka sedícího vedle ní. Naopak Lily zaraženě stála na místě a hypnotizovala je pohledem.
„Ehm, no," koktala Eveline a nervózně si prohrábla vlasy. Severusovi se trochu zbarvily do červena jeho jinak bledé tváře. „No, hádám, že asi nevyměníš mojí společnost za detailní prohlídku mandlí," křenila se na ni Amy a evidentně si užívala její a Severusovy rozpaky.
„Eh, ahoj Lily," pozdravila Eveline zrzavou slečnu. Ta se zmohla jen na přikývnutí. Vypadalo to, že je současnou situací stále překvapená. „Tak si nakonec dorazila?"
„Vrátili jsme se od babičky o něco dřív," vysvětlila Lily a dál si je prohlížela. Nastalo trapné ticho. „No, tak já se půjdu podívat dolů, jestli je všechno v pohodě," řekla Eveline a vypařila se spolu s Amy z pokoje jako pára nad hrncem.

Severus se poprvé od jejího příchodu podíval na svou kamarádku. „Takže ty a Eveline?" zeptala se ho odměřeně. Snad v tom hlase byl slyšet náznak žárlivosti. „No, na to je asi trochu brzy," odpověděl ji Severus. Vždyť se teprve jednou políbili. Ale stejně by si s ní chtěl chodit, ozvalo se jeho svědomí. Na moment zavřel oči, aby se uklidnil.
„Nevěděla jsem, že se ti líbí," promluvila znovu Lily a Severus v něm opět slyšel ten chladný tón. „Jak bys taky mohla," pronesl tiše.
„Prosím?" nechápala.
„Od zkoušek si se mnou moc nemluvila," připomněl ten nešťastný incident u jezera. „Ani na naše hřiště o prázdninách si nepřišla. Tak se nemůžeš divit, že sis toho nevšimla," osvětlil ji.
„Tss," ošklivě se na něj zašklebila. „To tys mi řekl, že jsem mudlov-" nedořekla to, zase si vzpomněla na to, jak ji jeho slova tehdy ranila.
„A taky jsem se ti snad tisíckrát omluvil, Lily. Je mi jasné, že jsi na mě byla naštvaná, ale já jsem byl naprosto vytočený," snažil se znovu bránit.
„A proč zrovna ona?" zajímalo jí a zvědavě si ho prohlížela. Severus se postavil vedle ní a stejně jako ona se opřel lokty o zábradlí na terase. „Proč ti to tak vadí, Lily? Snad jenom slepý by si nevšiml, že jsem byl do tebe blázen," řekl to konečně. Vlastně si uvědomil, že jí to nikdy nedal slovně najevo. Tohle bylo poprvé. Ale musela si všimnout jeho zkoumavých pohledů, často ji rentgenoval očima, někdy se kolikrát úplně zapomněl odtrhnout od jejích očí. Muselo jí být jasné, že je do ní Severus zamilovaný. „Byl jsi do mě blázen?" dala důraz na minulý čas. Vážně teď Severus vycítil z jejího hlasu trpkost? Že by o něj stála? Ale proč to nedala nikdy najevo?
„Lily," chytil ji za ruku. „Věděla si to," přerušil její snahy o vysvětlení. „Jsi výjimečně chytrá. Musela si to poznat," kouknul se jí zpříma do očí.
„Poznala," šeptla tiše a zadívala se na obzor.
„Tak co se děje, Lil?" chtěl vědět Severus. „Pokud si to poznala a cítila si ke mně to samé, stačilo dát mi to najevo. Merline, ani nevíš, jak rád by byl, kdyby se tak stalo."
„Takže teď už bys nebyl rád?" zeptala se ho opatrně.
„Lily, ty ke mně necítíš, to, co já cítil k tobě. Protože kdyby to tak bylo, nikdy by ses tomu nebránila tak dlouho," stiskl ji pevně ruku. „Víš, když jsi se mnou teď o prázdninách nebyla tak často, měl jsem čas si věci promyslet a něco jsem si uvědomil. Kdybys mě milovala, odpustila bys mi tu hnusnou urážku. Dala bys mi o prázdninách vědět, trávili bychom čas společně," pověděl jí svou hypotézu. Lily se po něm překvapeně ohlédla.
„Severusi," šeptla potichu, „mrzí mě to," Severus nechápal co konkrétně ji mrzí. To, že se o prázdninách neviděli, nebo že ho nemiluje? Nebo snad obojí?
„Seve," oslovila ho jeho dětskou přezdívku. „Mám tě ráda, ale-" zarazila se.
„Ale jako kamaráda," dokončil za ní. „Trvalo mi dlouho, než jsem si to přiznal," řekl.