Quo vadis? [HP FF] ✔

13. kapitola - Nové zkušenosti

Zdravím, jsem tu s novou kapitolou. Dokonce ještě dříve, než jsem předpokládala :) Tak snad udělá radost. Jinak přeju všem vše nejlepší do roku 2017 :) Kdy bude další kapitola teď nejsem schopná říct. Může to být za 4 dny, nebo taky za 14 dní - 3. ledna mi začínají zkoušky. Tak uvidím, jak bude čas :) resthefuture

Severus vešel do třídy. Tentokrát poprvé nikoli jako student, ale jako profesor. Byl nervózní. Lektvary mu vždycky šly. Jenže ještě nikdy neučil. A musel si získat autoritu. Tohle byli sice prváci, ale odpoledne ho čekali studenti pátého ročníku. Jemu bylo teprve dvacet let a patnáctiletí studenti si ho ještě budou pamatovat jako studenta. Tam bude těžší udržet si pořádek ve třídě.

„V mých hodinách se nebudete učit pošetile mávat hůlkou ani správnou výslovnost přihlouplých zaříkadel. Budu vás učit náročnou přípravu lektvarů," rozhlédl se po vyděšených tvářích budoucích kouzelníků. „Neočekávám, že by mnozí z vás ocenili toto jemné umění, avšak doufám, že pár vyvolených se mezi vámi najde," pohled stočil ke zmijozelským studentům, kteří se potěšeně usmáli. Severus nejenže se stal historicky nejmladším studentem bradavické školy, ale také ředitelem Zmijozelu. Kdyby to nebylo tak absurdní, snad by se tomu zasmál. Okolnosti, které ho donutily vykonávat tuhle profesi.

Byl v posledním ročníku bradavické školy. Měl zhruba týden do závěrečných zkoušek OVCE. Seděl nedaleko jezera a učil se Přeměňování. Byl do toho tak zabraný, že vůbec nevnímal okolí. „Nazdar Srábku," ozvalo se vedle něj a on si povzdychl. Už zase. Zvedl hlavu uviděl Jamese Pottera, Siriuse Blacka a Petera Pettigrewa.
„Zase se něco šprtáš, Snapee?" zajímalo Blacka. „Zase rejdíš tím svým zahnutým frňákem po stránkách. Kdyby sis radši umyl ty svoje mastný vlasy," zašklebil se na něj. Severus si nervózně prohrábl svoje vlasy. Vždycky měly sklony se mu mastit, ale od té doby, co začal v sedmém ročníku jako učenec u profesora Křiklana, a pracoval tak s výpary každý den, jeho vlasy byly horší a horší. Už nevěděl co s tím. Myl si je dvakrát denně a stejně to nepomáhalo.
„Odprejskněte!"
„Ale ale, Srábek se nám zlobí. Kdepak máš tu svojí blonďatou slečnu, co?" ptal se ho Sirius.
„Dala mu kopačky!" rozesmál se James a oba jeho kamarádi se k němu přidali. Asi si myslel, že když teď konečně začal chodit s Evansovou, je z něj snad vztahový odborník.
„Prosimtě, Srábka by se někdo nedotkl ani metrovou tyčí," pokračoval Black. „Nechala tě aspoň šáhnout, Snapee?" zeptal se ho a všichni se znovu sborově zasmáli. Severus vstal a opovržlivě je přejel pohledem. „Nejenom šáhnout, Blacku. Neměj starost. Ale zajímalo by mě, Pottere," otočil se k brýlatému chlapci. „Jestlipak sis už užil s Evansovou, co? Musím přiznat, že líbá vážně dobře," řekl jim přehnaně sladce a vnitřně se smál. Jejich překvapené výrazy za to stály.
„Kecáš! Lily by tě nikdy nelíbala!" osopil se na něj Potter.
„Ale vážně, opravdu? Tak to by ses jí měl asi zeptat," sebevědomě se ušklíbl. James se rozluštil a udeřil ho pěstí do obličeje. Severus tu ránu nečekal a ustoupil o několik kroků dozadu. V tu chvíli mu Pettigrew a Black zkroutili ruce za hlavu. Potter k němu přistoupil. „Jestli nechceš, abych tě tu teď zmlátil do bezvědomí, tak to odvoláš!"
„Nebudu odvolávat něco, co je pravda. Měl by ses jí zeptat, Pottere." Tentokrát ho Potter kopl do břicha. Severuse překvapilo, že dal přednost mudlovské bitce před kouzly. Ale jeho okouzlení Lily mu evidentně vykouřilo mozek z hlavy. Jestli nějaký někdy vůbec měl.

Když s ním o hodinu později skončili, byl samá krev a modřina. Normálně by se snažil dostat na kolej a zaléčit si rány sám. Ale pravou ruku měl zlomenou a hůlkou si nemohl pomoct. Zkusil se postavit, ale levá noha také nebyla v pořádku. Nakonec se s velkými bolestmi dopajdal do hradu. Na ošetřovnu došel téměř v agonii a jakmile mu madam Pomfreyová řekla, aby si lehl a počkal na ní, přemohl ho spánek.
„Pane Snapee, už jste vzhůru?" ptala se ho hned, jakmile pomalu začal otevírat oči. Pomalu přikývl. „To jsem ráda, rány jsem Vám zacelila, ale vaše ruka se mi nelíbí. Budete si tu muset ještě jeden den poležet. Nediskutujte se mnou, mladý muži," řekla mu varovně, když viděla jeho vzpurný výraz. „Večer za vámi přijde ředitel si promluvit," oznámila mu a ztratila se ve své pracovně.