Quo vadis? [HP FF] ✔

19. kapitola - Konec dobrý, všechno dobré

Zdravím opět po menší pauze. Tohle je oficiální konec, ještě jsem si říkala, že bych mohla napsat epilog, jestli by byl o něj zájem? Kdyžtak mi napište do komentářů :) Jinak jsem ráda, že si povídka našla své čtenáře. Musím říct, že mě opravdu bavilo jí psát. Pomalu si začínám rozmýšlet příběh dalšího příběhu :). Děkuji za všechny hlasy a komentáře a všem přeji hezký víkend :) rethefuture

Severus nesnášel, když na něj padl dozor těch drzých tupohlavců v Prasinkách. A ještě víc nesnášel, když to bylo v prosinci. Vždy si musel najít nějaké útočiště a přečkat, pro něj nekonečné, tři hodiny. Kdyby bylo hezky, mohl by se alespoň projít a bloumat po okolí. Dnes ale mráz bičoval do tváří a silně sněžilo. Musel to přečkat v teple, nebo riskoval silné nachlazení.

Minul Prasečí hlavu. Jindy by se snad zastavil na sklenku a pozdravil Aberfortha, jenže kdyby ho viděli studenti. Hostinec zkrátka neměl nejlepší pověst...Zašel za roh a všiml si malého zapadlého krámku. Nikdy dřív si ho nevšiml. Zvědavě vzal za kliku a vešel dovnitř. Zlatnictví.

„Dobré odpoledne," pozdravil ho úslužně postarší pán. Zřejmě majitel obchodu. Severus byl vděčný, že mu hned nevnucoval svou vtíravou společnost. Vlastně se sem přišel jen schovat. Venku začal foukat studený vítr, na který bylo i ohřívací kouzlo krátké. Bylo to opravdu netradiční zlatnictví. Měli tu jak typické kouzelnické šperky vyrobené skřety, tak i moderní mudlovské šperky. Do Vánoc zbývaly dva týdny a on ještě neměl pro Eveline dárek. Třeba tu na něco narazí. Prohlížel si kazety s dámskými náhrdelníky, když mu zrak padl na prsteny. Zásnubní prsteny. Posunkem naznačil prodavači, aby mi příslušnou kazetu vyndal.

xxxxxxxxxxxxxxxx

Eveline nervózně postávala před Kouzelnou čarodějkou, nejluxusnější restaurací v kouzelnickém Londýně. Kolem ní procházeli lidé s velkými nákupními taškami. Vánoce byly už za týden, tak se všichni snažili dohnat nákup dárků. Eveline už asi po sté kontrolovala hodinky. Byly dvě minuty po sedmé. Měla tu se Severusem sraz v sedm hodin. Nebylo by to nic překvapujícího, kdyby nebyl takový pedant a nechodil na schůzky vždycky s pětiminutovým předstihem. Chvilku přemýšlela nad tím, jestli snad nezapomněl. Sice spolu chodili už víc jak rok a půl, ale ještě spolu natrvalo nebydleli. Ona sice měla u něj v Bradavicích své věci a on u ní v jejím bytě v Londýně také, ale stále ještě neměli společnou domácnost. Jenže naposledy se viděli předevčírem, kdy ji Severus právě na večeři pozval. Přece nemohl zapomenout?! Z přemýšlení o jeho pozdním příchodu ji vytrhl jeho hluboký hlas: „Promiň mi zpoždění," omluvil se hned a na usmířenou jí věnoval pusu.

Vešli ruku v ruce dovnitř. Světlo zajišťovaly svícny upevněné na zdi a svíčky na jednotlivých stolech. Posadili se ke stolu. Eveline se okouzleně dívala kolem sebe. Ještě nikdy dřív tu nebyla. Byla to jedna z těch opravdu snobských restaurací, kde jedli Malfoyové a jim podobní. Proto ji velmi překvapilo, že ji Severus vzal právě sem. Tohle nebyl úplně jeho styl. Objednali si jídlo a Severus vybral láhev vína. „Jak se Minervě?" zajímalo Eveline. Profesorka přeměňování totiž minulý týden chytila dračí spalničky.
„Už vypadá lépe," informoval ji a ona věděla, že je to hlavně díky němu – to on pro ni uvařil složitý lektvar. Číšník jim přinesl jídlo a oba se mlčky pustili do své porce těstovin. Eveline stále nechápala, oč jde. Když ji sem Severus pozval, řekl ji, že by chtěl, aby na chvíli vypadli z práce a užili si jeden druhého. Teď tu ale seděli a on byl podivně zamlklý. Ne, že by jindy byl nějaký mluvka, ale většinou když byli jen spolu, rozhodně se nezdráhal si s ní povídat.

„Severusi," začala když dojedla a přes stůl ho chytla za ruku. Zvedla k němu svoje modré oči. „Děje se něco? Připadá mi, že dnes nejsi úplně ve své kůži," řekla mu upřímně.
„Nic se neděje," řekl příliš rychle na to, aby mu to mohla věřit. Výmluvně se na něj podívala a on pochopil, že mu to ani za mák nevěří. Posunkem naznačil obsluze, že zaplatí. „Tady ne," vysvětlil jí a v Eveline trochu hrklo. Že by se s ní chtěl rozejít a teď se bál, aby mu tady neztropila scénu? Nikdy nebyl takhle tajnůstkářský. Vyšli z restaurace.
„Tak co se děje, Severusi? Děsíš mně!" udeřila na něj, zadívala se do jeho černých očí. V tu chvíli do Severuse nechtíc strčila jakási bruneta. „Oh, promiňte-" začala a pak se na Severuse podívala pořádně. „U Merline, vy jste Severus Snape!"vyjekla nahlas. Eveline si povzdechla. Někteří kouzelníci byli stále uchvácení jeho činem. Novináři se stáhli, po tom, co je Severus v čele s Ritou Holoubkovou poslal tam, kde Slunce nesvítí a nezapomněl k tomu přidat výhružku ohledně otravy nějakým velice nepříjemným lektvarem.
Severus se na tu ženu díval rozpačitě. Bylo na něm vidět, že by se nejraději vypařil. A to taky udělal. Ještě před tím se rychle naklonil k Eveline a do ucha jí zašeptal: „Nelekni se." Přemístili se.