Příběh vypráví o mladé sedmnáctileté dívce Amber.
Amber bydlí s rodiči ve vesnici nedaleko hradu, protože jejich rodina na tom není se šestmi dětmi pravdu nejlépe a její otec těžce onemocněl nezbyde ji nic jiného než odejít na hrad a pracovat pro kr...
Brzy ráno vstanu z postele. Zebou mě nohy a mám bílý obličej jako stěna. Je zima a tak je v malé místnůstce jemně nasněžíno, hlavně pod velkou dírou ve střeše, avšak sněží stále a tak tu večer bude hromádka o něco větší. Spím na půdě, vlastně je tu zima celý rok, což nejspíš poukazuje na už zmíněnou díru ve střeše naší chalupy.
Mám 4 malé sourozence musím, tak pomáhat matce a otci a ještě za peníze pracovat, aby se rodina uživila. Bohužel bratra Larse vídávám velmi zřídka. Je to můj jediný starší sourozenec, tedy starší bratr. Maminka je doma, stará se o domácnost a v první řadě vychovává mé sourozence. V poslední době šije šaty na zakázku, aby nám cinknul nějaký ten peníz navíc. Tatínek je hodně nemocný. Kvůli nemoci je připoután k lůžku, což znamená, ještě větší pracovní zápřah pro mě a Larse. Já jsem chvíli chodívala pomáhát do pekařství a cukrářství, jenomže tam mi moc neplatili a tak to s těží vystačilo ma mé náklady a i když mě to velmi bavilo na rozkaz matky jsem tam přestala chodit pomáhat a ona sama mi sehnala práci u pana Sandersona. Pan Sanderson je to starý pán a myslím, že si mé pomoci váží. Je to krejčí a pomáhám mu se vším možným. Plat je vyšší než v pekařství i cukrářství dohromady. Práce u pana Sandersona je docela zábavná. Jsem s ní docela spokojená. Pan Sanderson spíš představuje milého pohádkového dědečka s dobrým srdcem než starého a protivného tyrana. Jeho historky z dětství a mládí jsou poutavé. Lars se stará o koně na hradě. Je vlastně podkoní. Když přišel před třemi dny domů říkal něco o nabídce jeho milosti prince. Může se stát panošem veličenstva prince... Co víc si přát? No upřímně i když jeho milost prince Matthewa neznám osobně, ani o to jaksi nejevím zájem. Z vyprávění Larse je to nejspíš namyšlený, egoistický, sebestředný mladý muž bez kapky inteligence a špetky zdravého rozumu. Ale teď už dost o naší rodině a zpět k dnešnímu dni.
Sešla jsem tedy vratké dřevěné a viklající schůdky dolu do malé kuchyně a začala připravovat snídani. Naše snídaně byla dost strohá a obyčejná. Skládala se většinou z chleba a soli, mléka nebo čaje.
Vzhledem k tomu, že bydlíme v lese, tak nemáme žádnou zahradu na které by jsme mohli pěstovat nějaké plodiny. Jenom na jaře a v létě nějaké lesní ovoce nebo v létě a na podzim houby.
Člověk si na to, ale časem zvykne. Snídala jsem sama, dokud nepřišla matka. "Dobré ráno maminko, jak jste se vyspala?" "Dobře dcero. Dnes má přijet Lars." "Dobře maminko." "Slíbil, že ti najde nějakou tu práci na hradě. Budeš dostávat dost zaplaceno a dostaneš i jídlo a nocleh." Její slova mě zaskočila. "Jistě matko." Všimla si změny mého oslovení a zbystřila. "Nelíbí se ti snad, že budeš mít lepší život?! Jsi jen nevděčná dcera Amber!" Poté už nepadlo ani slovo a dříve než něco matka mohla dodat zmizela jsem v bílé krajině.
"Má zlatá Amber, dnes klidně můžeš jít domů." "Vy mě vyhazujete?" "Ne, ovšem, že ne. Ale dnes je ta korunovace našeho veličensta prince Matthewa na krále." "Aha to jsem ani nevěděla. To přeci nemění nic na tom, že tu mohu poklidit a tak." "Drahá?" "Ano pane Samdersone?" "Víš o tom, že Larse jmenuje rytířem?" "Princ?" "Ano. Tedy spíše král..." "Vím jen, že se má stát jeho panošem." "Věrným panošem a pobočníkem krále, ano." "Dnes má Lars přijet." "Tak, že ho pozdravuji." "Vyřídím pane." Přes den jsem v krámku u pana Sandersona poklidila, trochu poskládala různé látky a dala dohromady všelijaké stuhy, knoflíky, jehly, nitě... Domů jsem mohla odejít o 2 hodiny dříve než normálně.
Jen, co jsem se blížila k domu na mě čekalo překvapení. Před naší chalupou stály tři koně. Jeden byl bílý, druhý grošák a třetí černý jako uhel. Vešla jsem dovnitř. U stolu seděl mladý muž se šálou ovázanou okolo krku, ale zakrýval mu i část obličeje. Na hlavě měl naraženou čepici. Sledoval mě, ale nic neřekl. Vedle seděl Lars a radostně se usmíval. "Amber!" "Ahoj Larsi." Vyskočil ze židle a běžel mě obejmout. "Pojedeš s námi." "Kam?" "Na hrad sestřičko. Copak jsi zapomněla?" "Ne. Nezapomněla. Jen si zajdu pro věci."
Vzala jsem si pár věcí a sešla schody. Společně s tím neznámým jsme opustili naší chalupu. "Tvůj je ten bílý." Ozval se neznámý. Zbytek cesty jsme absolvovali v tichosti až k hradu.
Nový příběh je tu. Přeji vám nádherné Vánoce, pohodu, odpočinek od školy, hodně dárečků pod stromečkem, štěstí, lásky a hlavně zdraví. Láska a zdraví jsou důležitější než tuna dárků.Mám pro vás takový návrh. Prostě si zkuste vzpomenout na vaše Vánoce, když jste byli malí, na nějaké dárky, které třeba máte do teď anebo si je pamatujete. Zkuste na chvíli přestat vzpomínat na zlé časy a zážitky a zapomeňte na problémy každodenního života. Jsou přece Vánoce. Vím, že je to mnohdy těžké, ale vy to zvládnete.
Nový vánoční příběh a zároveň dárek pro vás ode mě je tu. Vaše Rosse♡
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
I když už na to, že Ježíšek nosí dárky dávno nevěřím, věřím v to, že někde uvnitř mě stále víra je. Ježíšek, čekání na něj a představy o jeho podobě a velikosti mi v srdci a paměti zůstanou navěky. A to také díky mým skvělým rodičům, kteří mi Vánoce udělali vždy takové, že na ně ráda vzpomínám.
