Já obyčejná dívka✔

3. Kevin

Stála jsem za sloupem a sledovala malého blonďatého chlapce se zlatavou korunkou.
Král se mračil a pochodoval z jedné strany místnosti na druhou.
Drbal se na zátylku a něco si mumlal pod nos. Bylo vtipné ho sledovat a i když se to nehodilo musela jsem se při pohledu na něj zasmát.

Nakonec se otočil zády k chlapci a cosi sledoval z okna. Blonďáček si mě všiml. Ukázala jsem směrem na dveře a popošla ke králi. Blonďák mezi tím vyběhl ven. Odkašlala jsem si.
Matthew se otočil a mračil se na mě o sto procent víc než na malého chlapce. Tek mě napadá kdo asi ten chlapec vůbec je?

"Jestli si myslíš, že jsem úplně hloupý a nevšiml jsem si toho, že jsi zachránila mého bratra od trestu, tak ses zmýlila." Jeho oči propalovaly mé studené tělo s husí kůží na povrchu a naježenými chloupky. Měla jsem z něho strach a něco ve mně mi říkalo, že bych k němu měla mít respekt.
Moment... On říkal bratr?!

Vyschlo mi v hrdle a moje hlasivky vypověděly službu.
"Neumíš mluvit? Nepřišlo mi, že bys byla němá, když si mi není to tak dávno odporovala."
Stále jsem neměla slov.
Nevěděla jsem, co říct a zrovna to bylo zvláštní, protože já jsem vždycky měla něco na jazyku.
"Víte pane-"
"Ehm Ehm Ehm."
A sakra... Pomalu se otočím a můj pohled zůstane na Jamiem, který se s úšklebkem opírá o dveře a pozoruje mou reakci a rekci Matthewa.
Ten na něj nechápavě doslova zírá a já nějak netuším, jak se právě tvářím a možná to raději ani vědět nechci.
Něco mi říká, že tohle nedopadne dobře. Teda alespoň ne pro mě.

Zachrání mě až malé princátko, které rozrazí dveře.