Já obyčejná dívka✔

1. Hrad...

Před námi se tyčil hrad a já jsem začala litovat, že jsem se spíš nedala na zběsilý útěk. "Tak jsme tady Am."
"To jsem pochopila Larsi, ale děkuju za upozornění."
"Máš drzý jazyk. Jsi jenom ubohá vesnická holka, tak se tak taky chovej." Slova neznámého muže, který mi za celou cestu neřekl nic směrodatného mě zabolela.
Lars je přeci jen můj bratr, tudíž je to také vesnický kluk. A kam se dotáhl? Na panoše krále. Lars na mě jen omluvně pohlédl.
Pochopení pro něj jsem, ale neměla. Proč se nezastal své malé sestry?

Během chvilky se  otevřela hradní brána.
Všichni lidé okolo, kterých jsme projížděli se klanili. Nechápala jsem, proč se klaní do té doby než si neznámý sundal čepici a šálu.
Ta chvíle nastala u stájí s koňmi.
"Tak Larsi ukaž své sestře, kde jsou služebné, oni už jí řeknou co a jak."
Pohrdavý pohled mladého docela pohledného muže mě urážel víc než je zdrávo. Lars se na něj dotčeně podíval a spustil. "Matte já vím, že se nejspíš nesluší tohle říkat, ale Amber je má sestra."
"Jo to já vím. Také kvůli tomu jsem jí zde zařídil pracovní zápřah." Škodolibý úsměv Matta mě zabíjel a dost jsem se držela, abych mu jednu neubalila. Nafoukanýmu kohoutovi s hřebínkem až na strop, co si ten chasník o sobě myslí.
"Ale notak králi, prosím nechte mou sestru na pokoji. Snažně Vás prosím jako Váš přítel. Am není žádné ořezávátko a já nechci, aby jste se do sebe vy dva pustili." Zaskočila mi vlastní slina. Tak tenhle idiot má být král. Ne, že by nebyl hezký o tom žádná, ale to by nesměl promluvit a dělat ty jeho rádoby "neodolatelné" ksichty.
"Ale tahle malá holčička přeci nemůže být nějak nebezpečná."
"Tak to si myslíš králíčku." Zabodla jsem mu ukazovák do hrudi a pokračovala bych ve výkladu dál, kdyby mi ten ignorant neskočil do řeči.
"Hahaha úplně se tě bojím. Kdo by se bál malý otravný holky jako jsi ty. Bys mi nedala ani facku."
Moje pravá ruka přistála na jeho tváři až tam ode mě měl hezký červený obtisk na památku.
"Au!!!! Co ty jseš za holku, že si dovolíš na krále? "
"A co ty za krále, když schazuješ  chudou holku, kterou ani neznáš?"
"Larsi pojď nebudu se tady s tou mrchožroutkou hádat, ještě bych jí srazil ego."
"To spíš já tobě ne?"
"Nemáš mi, co tykat. To si laskavě zapamatuj Amber."
"Ohh. Vy si pamatujete moje jméno? Čemu za to vděčím."
Jenom na mě pohlédl, zakroutil hlavou, usmál se a společně s Larsem se vydali na opačnou stranu.
Já jsem se vydala ke dveřím, kam chodili muži a ženy se špinavým nádobím a vycházeli s jídlem a pitím, dokonce špinavým a čistým prádlem.
Zaklepala jsem a dokud se neozvalo hlasité "dále" a nepřišel mi otevřít starší pán čekala jsem a ani jsem se nehla. Muž se na mě šroce usmál a ukázal mi na znamení, že mohu dovnitř.
"Co si přejete slečno?"
"Mám tu prý pracovat. Jsem Amber Sands, říkali, že vy už budete vědět."
"Jistě už vím. Budete pomáhat u služebnictva jak a kde bude potřeba. Navíc jako bonus k tomu pro Vás výhodně i práce zahradnice. Jen tak někomu se nepodaří se starat o květiny na celém hradě a zahrady... Berte to jako poctu." Byl veselý a milý.
"Aha... tak děkuji."
"To spíš poděkujte králi."
"Ohhh. Jistě."
"Ne nic si z toho nedělejte. Služebnictvo většinou stíhá a zahradnice to je docela dobrá práce."
"Dobře." Donutila jsem se k úsměvu.
"Mary, prosím tě ukaž a řekni Amber, co a jak a dej ji prosím nové šaty."
Jistě na sobě jsem měla staré zašívané šaty se spoustou záplat, takže se ani nedivím slovům muže.
"Já jsem Mary." Natahovala ke mně ruku Mary.
"Amber."
"Hezké jméno Am."
Mary mi ukázala mojí malou komůrku a následné i hrad, který jsme procházeli už i s mým novým oblečením.
Hrad byl zevnitř nečekaně hezký.
Nejhezčí, ale bylo královské křídlo, pro mě opět nečekaně.
Všude byly obrazy krajin, květiny a světlé svěží barvy.
Velká okna zde zajišťovala dostatek světla celým rokem a dlouhou dobu.
"Král Matthew to zde nedávno nechal předělávat kvůli své budoucí choti."
"Aha."