Za Bránou Srdce

Jade- Cesta

S Jamesem jsme šli téměř už celý den. Panovalo mezi námi ticho, už jsme ani jeden nechtěli mluvit. Celkově jsem si s muži nikdy moc nerozuměla, ale jelikož jsem se nacházela někde bůhví kde, James mi připadal jako dobrá volba, jak přežít.
Chovali jsme se k sobě jako přátelé a tak mi to vyhovovalo. Ano, když jsem usínala, myslela jsem na to, že poprvé v životě vedle mě leží muž(který už je pár dní na cestách!) a já ležím vedle něj, absolutně neozbrojená, bez jakýkoliv zkušeností.
Každý den mě ale poháněla vyhlídka na Gaudwal. Za chvíli se už nebudu muset plahočit jako trosečník po lesích.
Rukou jsem sklouzla pod gumu mých kalhot, kde byl poctivě připevněn pergamen s potvrzením mé práce služebné. Na obličeji se mi rozlil úsměv.

„Jade? Podívej!" Otočila jsem hlavu a oči mi zazářily. Před námi se objevovaly první domky a také šly vidět vysoké věžičky zámku.

„Jamesi! My to dokázali! Jsme tady!" Podívala jsem se na něj. Oplácel mi můj úsměv a pak mě objal.
Hlasitě jsem v jeho náručí vydechla a snažila se nevnímat, jak moc jsem nervózní. Rychle mě pustil a šlo vidět, že se velmi stydí, za to, co udělal.

„Já... Jade, omlouvám se." Sklopil pohled a přešlápl z jedné nohy na druhou.

„To je v pořádku. Taky jsem velmi šťastná." Znova jsem se na něj usmála a on vydechl, když uviděl, že mi jeho gesto vůbec nevadilo.

„Tak pojďme! Ať nám nic neuteče!" Zavískl a rychlým krokem se vydal k vesnici.
Musela jsem se zasmát.

•••

Vše vypadalo jinak než u nás doma. Lidé se smáli, obchody byly otevřené.. James mi ukázal vše, co se dalo, ale za chvíli jsme už byli oba unavení, také z dlouhé cesty, kterou jsme vytrpěli.

„Vidím to na výpravu do měkké postele co?" Pronesl James s povytáhnutým obočím.

„Moc se na ni těším." Zasmála jsem se a pak si uvědomila, že vůbec nevím, kde bude spát James.

„Ach Jamesi... já... kde budeš ty?" Zvedla jsem hlavu, abych se mu mohla podívat do očí.

„Se mnou si nedělej starosti. Něco se najde." Usmál se, ale podíval se rychle jinam.

„Víš... asi bych už měla jít."

„Doprovodím tě."

Vděčně jsem povytáhla koutky úst.
•••
Vždycky jsem byla jen holka od sedláků. Matka umřela u mého porodu a otec... otec se zajímal hlavně o své peníze. Nic mě v naší zemi nedrželo. Spíš mě odpuzovaly mé sedřené ruce a tvrdé puchýře na dlaních. Také sláma ve vlasech a věčně umazané šaty. Věděla jsem, že taková budu vždycky. Bezcenná. Jen dcera obyčejných lidí, i když majitelka jednoho honosného sídla, které jsem nosila čerstvé mléko, mi častokrát říkala, že jsem velmi chytrá a jen plýtvám svou hlavou. Tajně mě učila číst i psát a já jsem ji za to nesmírně vděčná. Připadám si aspoň tak, jako člověk. NĚJAKÝ člověk. Ne, jen jako holka od koní.
Právě i ona mi našla toto místo. Věděla, že v naší zemi už není bezpečno. Dřív nebo později by zabavili i náš statek a já bych skončila bůhví kde.
Ano, celé to bylo hrozně nebezpečné. Ale stálo to za to.

Vydechla jsem. Tmavé hradby a lemovaly celý hrad já se toho nemohla nabažit. Připadala jsem si jako ve snu. Jistě, věděla jsem, že práce na hradě nebude žádná pohádka, ale momentálně jsem si jako v pohádce připadala.

„Jade.. děkuji za doprovod.. snad se naše cesty zase jednou shledají."
James mě pohladil po paži a úplně mě vytrhnul z myšlenek.
Upřímně, jsem už byla hrozně unavená a tyto zdvořilosti mi pro dnešek lezly krkem. Ale naposled jsem ze sebe vymáčkla jeden upřímně vypadající úsměv a stiskla mu dlaň.

„Určitě to není naposled."

Ach lidičky:D já vím, taková uspěchaná kapitola, opět o ničem:D
Ale já už si svým psaním nejsem vůbec jistá:/ vždycky mi to šlo, ze slohovek jsem dostávala samé dobre známky a najednou BUM gympl :D a 3 ze slohovky! Chápete ?! :D :D
Ne dobře, beru to zlehčeně, ale člověka to zamrzí... když si myslí, že mu aspoň něco jde, ale pak zjistí, že.. vlastně ne:D
No jinak... doufám, že se všichni máte dobře:) a hezky.. mě zítra čeká docela veliký den, tak mi držte palce:/
A... ještě jedna věc... už se vám někdy stalo, že se Vám někdo líbil, ale tak trochu jste si nebyli jistí, jestli jste pro něj zrovna vy to správné pohlaví?:D doufám, že mě chápete :D :D
No nic, už vážně musím jít.. užijte si dny, jak nejvíc to jen jde a nezapomeňte... komentář vždy potěší.... :D <3
Mám vás ráda <3