Průzračnost

první kapitola

"Vstávej!" Vzbudila mě máma a roztáhla závěsy. "Ještě chvíli." Vzala mi peřinu. "Škola nepočká." Dodala a zatřásla se mnou. Jen jsem zamumlala  a spala dál. "Felis." Bylo znát, že se přemáhá, aby nekřičela. Otevřela jsem oči a pomalu vstávala. "Už jdu." "Nezapomeň si vzít Teru." "Neboj." Řekla jsem a směřovala si to do koupelny. Mamča odešla a nechala mě v klidu. Doloudala jsem se do koupelny. Zelený pás kachliček dokáže  přímo bít do očí. Probouzí to velice dobře. Podívala jsem se do zrcadla a učesala jsem si své, od narození, světlé  vlasy s modrým tmavým pruhem. Vyčistila jsem si zuby. Oblékla jsem se do starého tmavě žlutého trika na ramínka a  přehodila jsem si přes sebe hnědou mikinu a vzala jsem si nějaké rifle. Kouzlem jsem si přivolala batoh a odcházela.  "Co svačina?" "Hned." Taky jsem si ji přičarovala. "Máš Teru?" "Je se mnou." Teram zkráceně Tera byl náš, vlastně můj, mazlíček. Byl to gryf a můj ochránce. Tito tvorové a ještě mnoho dalších, si své majitele vybírá. V určitém období se ke každému čarodějovi přidá tak zvaný ochránce. Tera byl velmi přátelský, ale když šlo o povinnosti byl neobdobný. Vlastní zodpovědnosti bral ještě vážněji a proto se stával velmi obávaným nepřítelem. Sedla jsem si mu za krk a letěli jsme.
                              
                              ***
Dorazili jsme, na dvůr a na první hodinu, na poslední chvíli. Všichni už se řadili a já si rychle stoupla mezi ně. Nevychytala jsem to dobře. Vedle mě byla ta nejotravnější ze všech. Niky nebo jak si říkala, královna Niky byla vnučkou slavného generála Desila. Bojoval na začátku války o Saalu. A jako jediný přežil svou službu. Jediné co vím, tak je, že válka trvá už sedmdesát let. Za tu dobu se jinak nic nestalo. Není to jedna z těch krvavých válek, spíš diplomatická válka. Nemůžu, ale popírat, že žádný boj nebyl. "Musíš být poctěná." Promluvila na mě Niky svým povrchním tónem v hlase. Radši jsem mlčela. "Ani se ti nedivím. Je to pro každého počest setkat se s vnučkou generála Desila." Ani jsem se na ní nemusela podívat abych nepoznala, že se pyšně směje a dává tu její hlavu do oblak. Tera to její krákoraní nesnáší, ale má svou hrdost. "Dnes bude cvičný souboj." Došla až ke mě. "Felis budeš s Niky." A nálada mi šla dolů. "Jistě." Odpověděla jsem jí a šla se připravit. "Hodně štěstí." Pronesla jako bych neměla šanci. "Budeš ho potřebovat proti mé Xérii." Pronesla tak napyšnělím tónem. Její harpie půjde ke dnu. Rozhodla jsem se. Stoupla jsem si na špičky a pošeptala jsem Terovy plán. Ten souhlasně zavrčel a připravil se k boji. Já jsem si stoupla před něj a čekala na povel. Jakmile zazněla píšťalka, souboj začal.  První zaútočila ona, kouzlem mlhy, které se jí nepodařilo. Tera, který byl za mnou, vzlétl a začal kroužit. Tím se vytvořil vítr a já na trychtýř seslala ohnivé kouzlo. Ohnivé tornádo se blížilo k ní. V ruce už jsem měla sněhovou bouři. Když zničila tornádo, neváhala jsem a sněhová bouře zasáhla její Xérii. Harpie nestihla uhnout a uvízla. Tera stál ve vzduchu za Niky a ve chvíli kdy chtěla zasáhnout mě, ji vzal do vzduchu a znemožnil ji jakýkoliv útok. "Vítězem je Felis." Ozvala se učitelka. Tera pomalu zase Niky postavil na zem a já zrušila sněhovou bouři, která harpii nepuštila do poslední chvíle. Nejsem jedna z nejlepších v boji ani z nejhorších a dokázala jsem porazit jednu z nejlepších. "No, nejsi nejhorší." Vypadala hodně zaskočeně. Bavilo mě to. U jiných by mi to vadilo, ale u ní jsem si to vychutnávala. "Byl to opravdu dobrý boj." Usmála jsem se. "Příště se nebudu držet zpátky." A okamžitě se obrátila a téměř běžela pryč. "Skvělá práce Tero." Podrbala jsem ho za uchem. Přitulil se ke mě a spokojeně se usmíval. Kdybych ho neznala tak dlouho, nepoznala bych to. Je se mnou asi osm let. V podstatě od mých sedmi. Je mým nejlepším přítelem. Samozřejmě není jediným. Moje nejlepší lidská kamarádka, je čarodějka jako já, je Mia. Známe se pět let. Stejně, ale máme pocit, že se známe díl. "Hezky si jí strapnila." Šťouchla do mě loktem. "Vytahovala se jak mě porazí." "Proč si se, ale držela zpátky?" "O čem to mluvíš? Já a držet se zpátky? Nikdy." Pronesla jsem sarkasticky s úsměvem. Zasmála se. "Hej hej hej." Pozdravil nás Kim. Kim je nejmladší učitel tady. Není tu ani měsíc. "Krásná práce Fel." Ani jedna nevíme proč, ale Kim nám, když ho nikdo nepozoruje týká. "Dobrý den." Pozdravili jsme obě. "Co jsem vám říkal. Jsem Kim." Vzal nás kolem ramen. "A mimochodem jsem kámoš, ne učitel jasný? Hlavně pro vás." Obě jsme protočili oči. "Nebojíš se že tě někdo uvidí?" Zeptala se Mia a schválně zdůraznila tykání. "Už ne." "Proč sis vlastně vybral nás?" Pokračovala jsem. "Bravo týkáš mi." Odmlčel se. "Proč, ptáš se? Vypadáte nejpřátelštěji a zábavně. Tak proč ne." Kouknul se do stran, jako by pozoroval, jestli nás nikdo neposlouchá. "A taky ostatní tady jsou dost povýšení." Dodal potichu. Museli jsme se zasmát. "Teď nám, ale zachvíli začíná hodina." Řekli jsme najednou. A běželi jsme dovnitř do třídy. Takže zbytek dne jsme strávili ve třídách.

                                  ***
Ležela jsem v pokoji a poslouchala písničky. Ze začátku jsem je poctivě poslouchala, ale postupně jsem je přestávala vnímat. Udělala jsem si úkoly a čekala. Najednou někdo zaklepal na dveře. Otevřeli se a v nich stál Tera. Byl velký, ale dostat se dovnitř anižby něco rozbil, dokázal na jedničku. Sundala jsem si sluchátka a slezla z postele na koberec. Tera se usmál a v rychlém kroku si lehnul. Udělal mi ze sebe polštář. Jeho nabídku jsem neodmítla. Otočila jsem se na bok a hladila ho. Nějakou dobu jsem ho hladila. "Máš rád Miju?" Jen tak jsem se zeptala. Jeho zobák se dotkl mojí ruky a začal sním hýbat nahoru dolů. Znamenalo to ano. "To jsem ráda. Je moje nejlepší kamarádka  a ty taky." Jen spokojeně zapředl. Objala jsem ho kolem krku. "Mám tě ráda." Řekla jsem mu. Přitulil se. Odtáhla jsem se a podívala jsem se mu do očí. Jeho nádherné hluboké modré oči. Jako bych byla v živoucím moři. Usmála jsem se na něj. Lehla si zase a poslouchala jeho tlukot srdce.