Průzračnost

čtvrtá kapitola

Stála jsem tam a čekala. Barman se na mě po chvíli koukl. "To co si tady slyšela. Neřekneš nikomu." Sice se usmíval, ale byl smrtelně vážný. Neměla jsem zatím nic v úmyslu. "Rozumím." Připadala jsem si jak voják. Navíc nic jiného mi nezbývá. "Tak." Otočil se na Kima "Vysvětluj." "Sedneme si ne?" Přikývla jsem. Sedli jsme si a mlčeli. "Takže sedmnáct." Prolomila jsem ticho. "Divný co?" Odmlčel se a zhluboka se nadechl. "Netušil jsem, že to zjistíš. Teda že to vůbec někdo zjistí." Nervózně se zasmál. "Dáte si něco?" Skočil do hovoru barman. "Ne. Ty?" Zeptal se mě. "Mohla bych poprosit o vodu?" "Samozřejmě." Vypadal spokojeně. "Jsem zaměstnán jako agent." Prudce jsem se k němu otočila. "Už." Vypadlo že mě automaticky. "To jediné řekneš?" "Já myslím, je ti sedmnáct a jsi agent." Řekla jsem a sama slyšela jak překvapeně zním  "Jen." Odmlčela jsem se. Pracuješ pro nás ne?" "Jo. Co si myslíš?" "Jen se ujišťuju." Barman mi přinesl vodu a posadil se zase k nám. "Já jsem jeho společník." Přikývla jsem. Napadlo mě, kde je Tera. Neslyšela jsem ho ani neviděla. "Děje se něco?" Zeptal se barman. "To nic." Zapátrala jsem v mysli jestli na něj nenarazím. Minutu na to se ozval, byl nad námi a čekal. Oddychla jsem si. "Je to tu moc pěkné." Konstatovala jsem. "Navrhoval jsem to. Jsem rád, že to vyšlo." Začal se sám barman rozhlížet.  Vzala jsem skleničku do ruky a chtěla se napít, ale barman mi ji vzal. "Nepil bych to." Pořád se usmíval. Za celou dobu neotevřel ani jedno oko. Nechápavě jsem se podívala. "Ztratila bys paměť." Nějak mě to nepřekvapilo. "A nebyl to účel? Proč jste mě zastavil?" "Nemyslím si, že je to nutné." "To on vám řekl abyste to nedělal?" Zasmál se a přikývl. "Mimochodem jmenuji se Asen. Je mi devatenáct." Vypadal starší, ale bylo to nejspíš tím oblečením. "Felis Harety." Usmála jsem se. "Asen Salemoon." Nastavila jsem ruku na potřesení. Přijal ji. Najednou jsem cítila, kolem sebe stále zvedající se vítr. "Asene! Přestaň!" Křičel Kim. Nevěděla jsem, co se děje, ale bylo mi jasné, že to není dobré. Neváhala jsem ani chvíli a zvýšila jsem na sebe působení  gravitace. Nebyla jsem ani půl metru nad zemí a stihla jsem to. Automaticky jsem přivolala Teru. Narazil do mě další vítr ale ze zadu. Asenův zmizel. Tera zlostně zařval a stoupl si jako živý štít a já jsem změnila gravitaci zpět. "Gryf." Ušklíbl se. Ani při boji neotevřel oči. Najednou mě oslepilo zářivé, bílé světlo. Použila jsem stiný štít a vystřelila jsem ohnivé kouzlo. Zasáhla jsem ho do ramene. Včas jsem si všimla bílého hada a vyhnula se jeho jedu. A bez váhání jsem mu změnila gravitaci. Asen vystřelil vodu, ale Tera ji odrazil větrem od svých bílých křídel. "Jsi dobrá." Usmál se Asen. "Proč si nezasáhla Kime?" Zeptal se jako by se nic nestalo. "Zbláznil ses!" Kim byl rozzuřený. "Jen jsem ji testoval." Dotkl se zraněného ramene a vytáhl bílou látku. Krev mu prosakovala a vůbec nezastavovala. Tera stál u mě a kontroloval mě. "Jsem v pohodě." Konejšila jsem ho. Bílého hada jsem chvíli pozorovala a pustila. Had se okamžitě vrátil k Asenovy a snažil se mu pomoct s krvácením. Asi jsem to přehnala. "Nezastavuje se to." Pronesl ustaraně Kim. "To nic." Ujišťoval je Asen a hladila zdravou rukou hada po hlavě. Koukla jsem se na Teru. Tera souhlasně kývl, ale stejnak mi dal gesto opatrnosti. "Asi jsem to přehnala co?" Stoupla jsem si vedle Kima, tak abych mohla popřípadě uskočit včas a mohla pomoct. "Máš pohotové reflexi to se každému hodí." Usmál se zesláble. Vypadal bledší a bledší, ztrácel hodně krve. "To jsem zase jednou udělala pitomost." "Nemůžeš za to." Řekl naštvaně Kim. "Má pravdu byl jsem to já." Odstrčila jsem Kimovu ruku. "Co to děláš?" "Narozdíl od tebe vím, že takhle krvácení nezastavíš." Dala jsem dlaň nad ránu. "Nechci mu ublížit." Pronesla jsem k hadovi. Jeho napětí bylo značné, ale neuštknul mě. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se. Soustředila jsem magii do dlaně a prstů. Léčivé magii jsem dala podobu modré záře, která dopadá na ránu, zastavuje krvácení a čistí a zaceluje ránu. Bylo to hodně na psychiku. Hodně věcí najednou bylo velmi nebezpečné, zvláště u léčení, proto musela být opatrná. Kdyby to uspěchala, mohlo se to zvrtnout nejen pro ni ale i pro něho. Cítila jsem, jak se rána sceluje a čistí, krvácení se zastavilo už před čtvrt minutou. Její rána byla sice mířená, ale použila oheň. Nezpůsobilo to jen přesnou tečku, nebyl to vítr, oheň se rozšiřoval podle magie dané do střely. Voda nechala nabobtnat místo střely a země znehybňovala, pokud netrefila do hlavy, to byla smrtelná. Soustředila jsem se. Rána se zhojila a já pomalu otevírala oči. Obraz hojící rány mi zmizel a před očima se mi vynořovala podlaha baru. Pomalu jsem zamrkala a oči lépe zaostřili. Zdvihla jsem hlavu k místu rány. Byla scelená a nebylo po ní památky. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. "Hotovo." Můj hlas byl tichý a tělo těžší, potřebovala jsem si sednout. Tera mi dal oporu. "Díky." Unaveně jsem se usmála. "Jak se cítíš?" Okamžitě se mě zeptal Kim, jakmile jsem byla schopná odpovídat. "Unaveně, jako by se ti ráno, nechtělo z postele." "Mohla si jen zastavit krvácení." Zamumlal Asen. "Ale děkuji." "Asi bych měla jít." "Tak jsem to nemyslel." Řekl dotčeně. "Měla bys ještě chvíli odpočívat. Léčila si dvě hodiny." "Tak dlouho? Myslela jsem si míň." Asen si zacvičil vyléčenou rukou a odešel za bar. Vrátil se se skleničkou vody. Trochu na mě cáknul, aby mě doprobudil a podařilo se mu to. Pak natočil znova a dal mi napít. "Omluva. Za to, že jsem zaútočil a ještě si mě musela léčit. "Dík, ale za léčení se mi omlouvat nemusíš, bylo to dobrovolně." "Neomlouvám se často, tak si toho ceň." "Odvedu tě domů." Promluvil Kim. "Jo a rodiče si budou myslet co?" "Ze vzduchu můžu?" "To by šlo." "Jak se jmenuje?" Ukázala jsem na bílého hada. "Balary ale říkám mu Bal, nemusím ti ale říkat, že je kluk." Pousmála jsem se. "Bal." Had se obtočil kolem Asenovi ruky a kývl hlavou. "Děkuje ti."

                                   ***
Domů jsem lezla po žebříku skrz okno přes chodbu do pokoje. Měla jsem uklizeno. Sešla jsem dolů, ale neslyšela jsem nic. Nikdo nebyl doma. "Mami! Tati!" Ticho. Otevřela jsem Terovy a lísteček který jsem napsala jsem mu dala do jeho žlutého zobáku. "Dej to Kimovy. Něco se děje." Odletěl a v tu chvíli mi volala Mia. "Co se děje?" Zeptala jsem se.